Hlídka

„Mami, venku jsou příšery! Už zase!“
Malý zrzavý chlapec vpadnul do místnosti a vrhnul by se matce do náručí, kdyby si nevšiml, že mají návštěvu. Tak se za matku radši schoval.
Upracovaná žena si povzdechla a otřela ruce do zástěry.
„Ale Ralfe, co to zase povídáš... neruš. Omlouvám se, to víte, děti...“
Návštěvnice, která se prudce narovnala při chlapcově vpádu, se zase pomalu uvolnila.
„Znáte to, stokrát mu můžu vysvětlovat, že příšery nejsou...“ pokračovala žena.
„Příšery jsou,“ klidně prohlásila návštěvnice a přimhouřila jantarové oči. „Jenže přede mnou utíkají.“
„A budete k nám chodit častěji?“ vyhrkl chlapec.
„Možná.“
A byl klid.