Moje články

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Před Willem se otevřelo další údolí.
Cestoval rád. To je pro začínajícího pendlera dobré.
Seznámí se s vesničany, zřídí si pravidelnou obchodní trasu a bude mu hej.
Ve vzduchu bylo cítit hořící rašelinu. Vesnice je už blízko.
Přijali ho přívětivě; nová tvář, nové zprávy. Ten den se slavilo.
Byl nadšený.
Vytáhnul své dudy.
Hrál na ně rád. Bohužel to byl ten typ dudáka, co mu chcete zaplatit, aby přestal, jak místní zjistili poměrně brzy.
Dudy mu sebrali a doporučili mu, aby své nutkání k hudební produkci ventiloval... jednodušeji.
Bohužel postrádal jak hlas, tak sluch.
Po chvíli mu radši navrhli recitaci.

Fandom: Království ostrovů
Přijela povozem.
Nerada.
Další vesnice...
Jizvy už zmizely. Tedy ty viditelné.
Před hospodou zaváhala.
Studené pohledy, které dobře zná.
Tváří se lhostejně.
Příchod dalšího ji překvapil. Místní taky.
Dělá jí nabídku, která se nedá odmítnout.
Dát se... ke svým.
Zradit? Odmítá.
Cizinec se zubatě usměje, nakročí...
... a za ním sedící mladík ho jediným pohybem srazí. Židlí.
„Vod našeho démona pracky pryč!“
A už se to mele.
Zapojila se do boje.
Přece nedovolí, aby odvedli všechnu práci za ni.
Ledová prázdnota, která svírala srdce se rozpouští.
Cítí teplo.
Když s někým neznámým bojujete bok po boku...
Můžete se stát přáteli.
Rodinou.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Varování: brutalita, hodně moc!
Do každé hraniční vesnice přidělili jednoho.
Ledové oči místních. Odvracejí se.
Proč?
Má je bránit před zatoulanými útočníky. Ne bojovat bitvy.
To ale nepřátelům nikdo neřekl...
Jinovatka na kapradí, studené, studené pohledy v zádech.
Houf nepřátel vepředu.
Neprojdou! Vesničany musí ochránit.
Podporují ji střelbou.
Tak dlouho.
Je vyčerpaná. Zraněná. Bolí to. Asi omdlí, ale ještě ne, ještě...
Pokřivené postavy se dávají na ústup.
Nevědí, že je tu z Přeměněců jediná!
Dokázala to.
Tma.
Probrala se v noci. Sama. Nemohla jít, jenom se plazila. Zmrzlá krusta na rašeliništi praskala.
Vesnice.
Světlo.
Bezpečí...
Silueta člověka.
„Ona přežila!“
Pomoc?
Dav. Kameny dopadají.
Tma.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Varování: brutalita
Zdejší cvičení jsou nudná. Frustrující. Vyčerpávající.
Cvičitelé každému ukazují jeho slabé stránky.
Největší šok nikdy nezapomeneš. Tenkrát ti usekli ruku.
Poprvé.
Mají způsoby, jak ti ukázat, co zvládneš.
Trvalo den, než ti dorostla.
Teď to zvládáš během hodiny.
Není to příjemné, ale zranění už tě nezastaví. Když to zjistili, přestali.
Donutí tě čelit tomu, čemu nechceš.
Občas z někoho vytáhnou Bestii a zkoumají jeho chování.
Tváříš se neutrálně. Nenecháváš je číst ve své tváři.
Ostatní si asi neuvědomují, že jsou pozorováni.
Ty ale víš, že tam jsou, vždycky. Dívají se. Hodnotí.
Nezáleží na tom. Hlídáš se.
Svou Bestii zkrotíš.
Sama.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Tuhle místnost dřív míval rád.
Teď byla prázdná.
Rychle do ní vběhl, odrazil se...
Naleštěná podlaha mu dovolila dlouhý skluz.
Ohlédl se přes rameno, ale nikdo ho neviděl.
Po špičkách došel pod schody a zadíval se nahoru.
Trůn.
Otcův.
Jeden.
Pořád mu chyběl ten druhý, ten menší...
Matčin.
Vystoupal těch pár schůdků a zastavil se tam, co stával.
Nic tu nezbylo.
Jako by tu nikdy nestál.
Opatrně pohladil opěrku trůnu.
V místě, kam pokládá otec ruku.
V místě, kde ji matka hladívala.
Sedával jí na klíně...
O několik let později bude tato opěrka postříkaná krví.
Chlapec na trůn nikdy neusedne.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Dnes něco z jiného soudku...
Popadnout, znehybnit, zpracovat, pustit.
Další.
První, druhá, třetí...
... padesátá. Dostal křeč do ruky. Ten den musel končit.
Druhý den strašně pršelo.
Třetí den to šlo.
První, druhá, třetí...
Dvaapadesátá utekla. Museli ji honit. Sice ji po chvíli zase chytili, ale už to nemělo cenu.
Čtvrtý den musel hlídat syna.
První, druhá, třetí...
U padesáté páté syn usnul, opíraje se o plot. Upadnul, odřel si koleno a strašlivě ječel.
Pátý den byl takový vichr, že to nemělo smysl.
Šestý den.
Dneska to dokáže.
První, druhá, třetí...
... padesátá devátá, šede...?
Ovce došly.
Rekord v počtu ovcí ostříhaných za jednu hodinu letos nepřekoná.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Když se ti otevřou obzory, už se nechceš nechat zavřít.
Jenže... když dospěli do kasáren, než se vydala na další cestu – sama, verbíři se vrátili. A přivedli si společnost.
Nikdy bojovat nechtěla. Ale tenkrát, na cestě... Nevěděla, co dělala. Jen, že to uměla.
Měli pro ni nabídku.
Člověk s odznakem cvičitele jen stál a poslouchal.
Mlčela.
Chytil ji.
Úchop nebyl příjemný. Její ruce se z něj vyvinuly, škubnutí... cvičitel padá k zemi.
Vstává a... usmívá se.
„Já vím, že si na nic nevzpomínáš, ale tvé tělo si pamatuje.“
Výcvik nebo cesta? Rozhodnutí se nedá odkládat do nekonečna.
Něco si pamatovalo.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Jednotky ukázněně pozvedly štíty a čekaly. V Zóně se očividně něco dělo. Vydržet ještě chvíli...
Speciální posily měly dorazit každým okamžikem.
Smrtonoš se usmál. Prošel houfem polodivokých Přeměněnců, které od útoku na vyrovnané řady Lidí držela jen jeho vůle. Zkoumal řady nepřítele.
Meče a štíty. Jak... primitivní.
Pozvedl zbraň, jejímž vývojem strávil několik měsíců. Mohla sice fungovat právě jen tady, ale... dostřel má dostatečný.
Nabít... aktivovat...
Spořádané řady začala kosit palba z mnohopalu. Kamenné kulky létaly neskutečně rychle. Výstřely neustávaly. Magie Zóny doplňovala nekonečný nábojový pás.
Nikoho nenapadlo vydat povel k ústupu.
Byla to jatka.
Pak dorazily posily.
Příliš pozdě.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Nechtěla jsem hodit ručník do ringu. Pokus o styl Karla Jaromíra Erbena.
Ale ten počet slov! To byl boj!
Kdes v horách duní vodopád
doň když nahlédneš, nijak rád,
uvidíš za dne jasného
otvor do světa jiného.
Srdce tvé asi zabolí,
když uzříš ono údolí.
Kde bílé, čisté vesnice,
tam nyní planou hranice.
Ze dveří, oken, okenic
nezbylo téměř vůbec nic,
jen prázdné, temné otvory
co, zdá se, plodí netvory
A kdesi dále, po cestách,
dunící kroky víří prach.
Sune se tudy armáda,
o tvoji zemi požádá.
Údolím hledíš stále dál.
Ponuré zbytky katedrál
smutně se tyčí k obloze
a Bůh se cítí uboze.
Na ono místo proklaté
nikdo nechodí dvakráte.
Otvor ten, totiž, nastokrát,
ukazuje, co nechceš znát.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Děkuji Lejdynce za kopání
Ticho ranního úsvitu porušil křik. Pomalu rozlepila oči a zamžourala. Ven se nijak nehrnula.
Všechno bylo tak nové, čerstvé. Vychutnávala si to.
Byla ráda, že se rozhodla opustit Chrám a prozkoumat, co je za hranicemi neznáma.
Ten křik k tomu jakýmsi podivným způsobem patřil.
Verbíři proháněli dobrovolníky; ven ze spacáku, dolů k potoku, zpátky k tábořišti. Nakonec je nakřičeli do řady.
Ona k nim ale nepatřila.
Jen cestovala s nimi.
Bylo příjemné pomalu vylézt ze spacáku a jít se umýt kdy TY chceš.
Dobrovolníci na ni závistivě koukali.
Zvláštní pocit. Znala je tak dlouho, ale najednou už jí byli cizí.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Dnes druhé drabble.
Ehm. Doufám, že mě případní odborníci případně nesežerou (průzkum jsem si provedla!)
Je málo depresivnějších míst než opuštěná škola.
Alec odemknul dveře a vydal se k laboratoři. Na hlasitou ozvěnu svých kroků v prázdných chodbách si už dávno zvykl.
Shromáždil petriho misky a zkoumal soužití vzorků stafylokoka a různých zajímavých kultur plísní, které v nich vedly svůj monotónní život. Přísahal by, že jedna na něj zamávala... ne, to je únavou.
Zase nic.
Rozhodl se, že v další várce promíchá plísně systémem každý s každým.
To, že jste učitel chemie, ještě neznamená, že umíte vyrobit (CH3)2C5H3NSO(COOH)NHCOR.
Alec se nevzdával. Jednou na to určitě přijde.
V skříni ležely dávno zapomenuté brambůrky. Utěšeně se zelenaly.

Inspirováno Vzpomínkami Iljona Tichého (Stanislav Lem). Ale není to přesně ten svět.
Drabble z Království ostrovů napíšu později. Tohle na mě sedlo ve sprše a nepustilo, dokud nebylo napsáno.
Varování: slash (?)
„To je úžasné...“ radostně se zalykal průvodce.
„Co jako?“ zeptal se znuděně Andrej.
„Právě vidíme vejconoše. Přenáší vejce!“
„Co?“
„No... nese vejce od polomatka k polomatkovi.“
„Co s ním ty polomatkové dělaj?“
„Polomatky. Rodina se skládá z vejconoše a dvou polomatek.“
„Takže v páru jsou tři?“
„Ne... vlastně ano.“
„A jedna polomatka položí vejce...“
„Polomatek. Jeden polomatek je rodu mužského.“
„Cože, to se množej tři chlapi?“
„Né, dvě ženský a chlap, dyť ti to pan průvodce vysvětlil,“ vstoupila do hovoru Andrejova žena.
Andrej sice dokázal košatě zesumarizovat svůj názor na intimní zvyky jejích předků, ale vejconoše a polomatky nepochopil nikdy.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Tak, protestně to vůbec není pochmurné. Pro změnu odlehčeně...
(Fakt, vlezu do sprchy dutá a vylezu ven s drabbletem.)
Všude, kde se vykonávají Obřady, používá se i nějaké víno.
Všude, kde je víno, se občas nějaké ztratí.
Mladí si rozšiřují horizonty, poznávají nové věci... experimentují.
Prvních pár sklenic na ni nemělo žádný účinek. Chuť nebyla nic moc. Ale tajemství spojovalo, bylo pěkné být součástí celku.
Účinky se dostavily později. Náhle se jí zatočila hlava. Tyhle pocity neznala.
To má být příjemné?
Najednou musela na vzduch. Ztěžka se vypotácela do zahrady a tam strávila několik pokořujících minut ve stínu keřů.
I když se časem naučila odbourávat alkohol doslova rekordní rychlostí, bylinné víno už neokusila. Prvosenky nadále konzumovala pouze jako salát.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
A/N Velebím tě, ó Glorio!
Nevěděli co se stalo. Zvláštní hluk zepředu...
Vjeli přímo do toho.
Křik, boj dvou skupin. Někteří lidé tekli.
Průvodci křičí neznámá slova, svět začíná být zamlžený.
Najednou je uprostřed. Černovlasý člověk vytáhne blýskavý předmět z nehybného těla a mávne po ní. Uhne, dává před sebe ruku. Pálení. Podvědomě udeří, něco zapraská. Útočník padá.
Před ní malá člověčice s mokrýma očima, křičí. Strhává ji za sebe. Do bezpečí?
Hladový úsměv jiného Přeměněného, když k malé běží. Vyceněné zuby.
Její ruce zapracují zcela samostatně, provedou elegantní pohyb a pošlou ho hlavou do stromu.
S údivem se hledí na své dlaně.
Jsou červené.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
„Nahoru!“
Vydechli námahou.
Kdo to říkal, že Přeměnění mají větší sílu a výdrž? Teď se cítili vyždímaní jako hadr na podlahu. Všichni bez výjimky.
Štíty s sebou nosili už celý týden. Dělali s nimi úplně všechno. Po prvním dnu si mysleli, že jim upadnou ruce. Teď to věděli.
„Vejš ten štít! Držet! Meče! A jdeme!“
Technika řadových bitev byla teoreticky sice už dávno překonaná, ale proti stávajícím protivníkům se pořád osvědčovala nejlépe.
Seržant je bude honit tak dlouho, dokud se pro ně boj s mečem a štítem nestane druhou přirozeností.
Tyhle jednotky budou v bitvě hlídat boky.
Nepřítel nesmí prorazit.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Byla bezradná.
Odpovědi si zvykla hledat v knihovně.
Kdo jsem?
Bylo to poprvé, co si položila tuto otázku.
Ze stránek vyhledané knihy se na ni hrnuly informace.
Otrava magií Zóny. Nemoc. Smrt... nebo Přeměna.
Přeměnění jsou: agresivní, silní, nebezpeční. Téměř nesmrtelní. Zabíjejí pro radost. Jsou omezení, amorální... zlí. Už to nejsou lidé. Nepamatují si, jaké je to být lidmi.
Stála jako omráčená.
Musela se zeptat...
Bratr Knihovník potřásl hlavou.
„Představy a skutečnost jsou dvě různé věci. Každý ví, že Přeměnění nečtou, nemají na to trpělivost, a přece...“ ukázal na zaplněnou knihovnu.
„Slova nám budoucnost nediktují, máme ji ve vlastních rukou.“

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
S tímhle tématem jsem měla problém; už při jeho přečtení se mi usídlil v hlavě obrázek a já nevěděla, co s ním. Nápad se tetelil kousek mimo dosah ruky, bylo frustrující cítit ho a nemoct nic dělat. Nakonec se mi ho podařilo přivábit a napsat :)
Navazuje na Útočiště Řádu.
Přijeli v noci. Spěchali.
Shánějí lidi, vlastně Přeměněné. Větší síla, výdrž. Slibují výcvik, plné ovládnutí schopností. Vojáci jsou potřeba.
Nechceš bojovat. Nerozumíš tomu. Nevíš, že je... válka.
Najednou nechápeš, jak ti mohlo stačit, že jsi, nezajímat se o to, co je venku, mimo Chrám.
Chrám. Jediný domov, který znáš.
Je tu krásně.
Vzduch voní jarem.
Klid a mír.
Jenže... někde jinde teď hoří ohně, zuří boj, umírají lidé...
Teď to víš. Můžeš to ignorovat, ukrývat se ve zlatavém světle zdejších kopců; netýká se tě to. Nikdo tě nemůže nutit.
Ale třeba...
Třeba to můžeš změnit.
Ranní nebe je plné červánků.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Toto je mé druhé drabble na toto téma, tudíž bez bodíku, ale svatá Gloria nedala jinak, než že chce svoji modlitbu.
Ale Království ostrovů píšu všude...
Přivezli ji v brzkém létě.
Trpěla vysokými horečkami, nevěděla o sobě. Šaty ale měla čisté a ani za nehty neměla krev – pro někoho ve druhé fázi Proměny zřídkavé, tak zřídkavé!
Uložili ji k ostatním nemocným.
Horečka trvala dlouho. Ale tak to bylo vždycky.
Až jeden z těch zřídkavých slunečných dnů pozdního podzimu...
Něco ji probudilo.
Vyzvánění zvonů.
Otevřela narudlé oči. Poprvé.
S dětským údivem hleděla ven, na modrou oblohu, jasně zelenou trávu, rudé kapradí, vínový vřes. Zářivě barevné listí stromů.
Přes trávník přeběhla kočka a schovala se do živého plotu.
Z chrámu zazněla píseň.
Tuhle melodii neznala.
Tenkrát ještě ne.

Psáno zcela mimo můj obvyklý fandom, ale chtělo to být napsáno, tak to píšu.
Počítám samozřejmě i s dalším drabbletem ze světa Království ostrovů
Dej, ať...
můj blok je vždy po ruce
má tužka je blízko u něj
a píše
a nezasouvá se jí tuha
Ať nápady dostavivší se v čase nevhodném
(bez ohledu na počet přechodníků, jež obsahují)
(neb jiné gramatické zvrhlosti)
vydrží v hlavě mé, dokud si je nezapíšu
do bloku (nebo jinam)
Ať v sprše mé je voda vždy správně teplá
a její kapky přinášejí inspiraci
ale ať nedělá mnoho loužiček
když zapisuji nápady
a ať mi příliš nepromáčí blok
A ať tvorba má přináší čtenářům mým
pocity dobré
radost ze čtení
O to tě prosím, ó svatá
Glorio, patronko drabblů.
____________________________
Drobně změněna druhá část.

Varování: No slash!
Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Pršelo už opravdu dlouho.
Střechu vyspravili včera. Dříví naštípali habaděj minulý týden. Svíček měli málo a stejně se při jejich světle nedalo číst.
Nudili se.
Až si uvědomil...
Má přece věštecký dar!
Sfouknul všechny svíčky, aspoň ušetří. Otevřel kamna a rozhrábl oheň. Mihotavé rudé světlo zalilo místnost. Dal vařit zelí. Kdysi, v době, která jakoby nikdy nebyla, zbožňoval Dobrá znamení. To ještě nevěděl...
Byl Čas.
Vztáhnul ruce ke svému příteli a prohlásil temným, mystickým hlasem...
„V mlze věcí budoucích já vidím tvé zadky...“
„Kohože?“
„Zadky. Však víš, opak předků.“
„Snad myslíš potomky, ne?“
A bylo po temné a tajuplné atmosféře.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Poznámka: Toto je mé druhé drabble do tohoto tématu, proto bez bodíku. Ale protože na každé téma píšu z Království ostrovů a tohle jsem měla rozmyšlené, tak přidávám.
Tohle se odehrává po Riziku povolání a chvíli před Vyzvědači.
Simon by nikdy nevěřil, že dokáže běžet tak rychle. A tak dlouho. Ale vždycky, když už měl dojem, že opravdu nemůže, ho zlý smích zezadu vybičoval k dalšímu výkonu.
Běžel o život.
Prchal před Přeměněnými, krutými démony s rudýma očima.
Mohli ho už dávno chytit, místo toho si s ním hráli jako kočka s myší.
Před sebou zahlédl siluety lidských postav.
Vojáci! Naši!
Ta úleva byla neuvěřitelná.
Jenže když doběhl blíž, uviděl to.
Jejich rudé oči.
Krev v žilách se mu změnila v led. Ale zastavit už nedokázal.
Jakási ruka ho chytila a smýkla jím... do bezpečí. Hradba těl se za ním zase zavřela.
Ze tmy opět zazněl smích pronásledovatelů
„Tak pojďte, kamarádíčkové,“ zašeptal někdo z obranné linie.
Rozpoutalo se peklo.
Vrčení, změť těl, neuvěřitelná rychlost boje, těla nepřátel cupovaná na kousky a létající, dopadající do ledových vod jezera dole. Kdo nezemře na zranění nebo ztrátu krve, utopí se.
„Parchanti jedni divocí. Zabíjej pro zábavu.“
Osamělá postava stojící na srázu nad jezerem.
„Měli bychom je vytáhnout, ty co žijou. Zavřít do vězení, nebo, já nevím, zkrotit...“ povídá.
„Takhle se to nedělá!“ odporuje jí jiný, hlubší hlas.
„Takhle se to dělá! Nebo budeme stejní, jako oni.“
„No a?“
Tu noc mrzlo.

Přečetla jsem si Rebelčino drabble O bruslení a ledové vodě a prostě to tak nemůžu nechat. To je úplný AU, je vám to jasný?
Takže tady máte, jak to bývalo doopravdy.
(Počítám s tím, že ještě napíšu jedno drabble ze světa Království ostrovů, ale tohle prostě muselo ven!)
Fandom: Vlaštovky a Amazonky
Věnováno všem znalcům
Ledový déšť dopadal na okna. Do takového počasí by jeden psa nevyhnal, a to už byl červen.
Venku zatroubilo auto.
Zuzana pohladila své nejmladší vnouče, líbla manžela na tvář, vzala deštník a nechala si s batohem pomoct od zetě.
Auto bylo červené.
„Báli jsme se, že nepojedeš,“ řekla Titty.
„Blázníš? Musím jet, kdo by se jinak postaral o to, abyste se pořádně najedli?“ usmála se.
„Připoutej se,“ řekl Roger a zařadil rychlost.
V posledních letech voněl začátek prázdnin po benzínu.
„Přijedou i Amazonky? Poslaly dopis?“ zeptala se.
„Poslaly obrázek,“ usmála se Titty.
Goblin na ně čekal v přístavu, připravený k plavbě. Na Johna bylo spolehnutí. Zbývalo jenom uložit jejich zavazadla a čersvě nakoupené zásoby.
Pomalu přestávalo pršet. Vyjasňovalo se.
Moře vonělo.
Z přístavu vyjeli na motor, Zuzana ještě ukládala v podpalubí zásoby.
John obrátil loď proti větru a Titty vytáhla hlavní plachu a kosatku. Potom motor vypnuli.
Vítr foukal do zad.
„Rogere, přines spinakr.“
Po jeho vytažení se Goblin rozletěl s větrem o závod.
„Blázni! Kdybyste aspoň počkali, až bude všechno uložené,“ láteřila Zuzana z podpalubí.
„Rychleji! Rychleji!“ volala Titty z přídě.
Před přídí zasvítily bílé plachty.
Plula k nim Divoká kočka.
„Pojeďme letos až na Island!“
Léto teprve začínalo.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Samozřejmě, že všichni králové nebyli dokonalí.
Třeba Robert I., zvaný Bertie.
I když těžko říct, jestli to bylo celé jeho vina.
K šestnáctinám dostal od tety láhev whisky. (Ale neočekávalo se, že ji vypije hned druhý den a přivodí si otravu alkoholem.)
V osmnácti získal palírnu, jako součást dědictví. (Nikdo netušil, že díky neustálému „testování produkce“ bude mít v sobě pomalu víc lihu než exempláře v přírodovědném muzeu.)
Šlo to s ním od deseti k pěti.
Takže když se o pětadvacátých narozeninách nešťastnou náhodou utopil v sudu, který pojal osm tisíc litrů alkoholu, daru zástupce Severu, nikdo nekladl žádné otázky.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Neřešila to.
Nikdy neměla potřebu předávat dál své geny. Děti jí připadaly jako divná, nepochopitelná stvořeníčka. Vlastně se jí ulevilo, že od ní nikdo nemůže chtít, aby se podílela na místní populační explozi. Život je už tak dost těžký, k čemu si ho komplikovat drobotinou?
Samozřejmě znala ženy, které nesly to, že nikdy nebudou mít děti, hodně těžce.
Vždycky na ně hleděla s údivem, nechápala proč.
Takový je osud. Trápit se nemá smysl.
Osud... vás někdy dohoní, když to nejmíň čekáte.
Pohlédla na spícího chlapce s něžným úsměvem, který by si nedovolila, kdyby byl vzhůru.
Má stejné oči jako ona.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Varování: smrt
Ano, je to stejný Cedrik jako v Mořském chlapci
Čekání se vyplatilo.
Starý svišť vylezl z nory, postavil se na zadní a začenichal. Neucítil žádného nepřítele a začal se popásat. To neuniklo jeho mláďatům, která se k němu s nadšením připojila. Pokračovali ve zdárně započaté likvidaci jeteliny.
Cedrik si znovu olízl prst, vztyčil ho a přikývl. Vítr foukal proti nim. Než ale stačil sám natáhnout prak...
Svist...
Ciaran ho předběhl.
Jedno z mláďat se překotilo a zůstalo ležet.
Svist...
Cedrik se nenechal zahanbit. Než zbylým svišťům došlo, co se děje, skolil i on svou oběť.
Jásot obou lovců se nesl po celém pobřeží.
Kamarádi na život a na smrt.
____________________________________________
Tohle jsem prostě napsat musela, protože jsem právě nedávno popsala, jak malý Ciaran vyniká v lovu svišťů prakem.
Kdo mi to tu leze do hlavy?

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Tady údolí končilo.
To tvrdily několikery zátarasy. Všichni lidé se zastavili už u prvního, oba ne-lidé pokračovali v cestě. Někde před nimi se vlnila Zóna.
Co je na druhé straně?
Tahle otázka byla čím dál tím důležitější.
Útoky byly stále častější, je to náhoda, nebo jsou organizované? Dají se předvídat? Kdo za nimi stojí, jak se jim bránit?
Zvědové pospíchali bažinatou stezkou. Nebylo možné určit, kdy vstoupili do Zóny. Pro Přeměněné tahle hranice neexistovala. A lidské oči ji nepostřehly.
Jedna z postav se otočila a pozvedla ruku k pozdravu.
Simon gesto zdráhavě opětoval.
„Ale stejně jim nevěřím.“
A nebylo divu.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Podíval se vzhůru.
Tohle snad nemyslí vážně.
Pohled mu oplácelo velké hnědé oko.
„Tak nahoru.“
Zvolna přehodnotil své priority. Stát se spěšným poslem už nevypadalo jako dobrý nápad.
A to si myslel, že dostane motorku. Ano, byla to naivní představa, ale kdo jiný by měl vypotřebovat zbytky benzínu než poslové?
Stojí tu a vypadá zlomyslně. Velká, chlupatá, smrdutá příšera.
Tohle ve smlouvě nebylo. A jestli bylo, tak tím nechutně mrňavým písmem.
Ale zase... cokoliv bude lepší, než okopávat brambory.
Nakonec se na tu bestii nějak vyškrábal.
„Jako... dobrý. Ale na koně se obvykle nasedá zleva.“
„Hm?“
„Z tý druhý strany.“

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Volně navazuje na drabble První pokusy
Varování: brutalita
Necítil se dobře. Neustále měl dojem, že vidí Věci. Pokusy ho ale vyčerpávaly, tak to sváděl na únavu.
Už brzy se vrátí z farmy kilometr od Zóny zpátky na pobřeží. Odpočine si.
Ráno ho vzbudilo ticho.
Jeho kolega nechrápal.
Ležel na zádech s otevřenýma očima v rozdrásané tváři a byl nepochybně mrtvý.
V mozku se mu roztančily barvy, cítil vedro, byl, nebyl...
Bylo obecně známo, že Zóna je nebezpečná. Nikdo ale nevěděl, jak daleko má vliv.
Ze dveří farmy vyrazil běsnící netvor a za ním zůstávala mrtvá těla.
To ovšem nebylo nic proti tomu, co prošlo Zónou o týden později.

Hráli tu hru na Pamatuješ. Byla čím dál tím delší a čím dál tím depresivnější, takže ji hráli čím dál tím řidčeji. Nikdy by nepomysleli na to, že budou postrádat ty nejobyčejnější věci – bílé stopy letadel na obloze, vůni výfukových plynů, banány ze supermarketu, supermarket, tekuté mýdlo, večery s televizí. V poslední době se seznam rozrůstal čím dál tím rychleji.
Nezbytnými rekvizitami hry byl alkohol a něco dobrého k jídlu. Ranní opice k tomu všemu patřila.
„Pamatuješ na olivy? Chutnaly... kulatě.“
Zatápala rukou v dávno prošlé bonboniéře.
Nahmatala... nic.
Seznam se zase rozroste.
Jejich dětem nic z toho chybět nebude.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Území patřilo jenom jemu; všichni to věděli. Celé, do posledního stébla trávy.
Obcházeli ho, uhýbali pohledem. Maličcí, bezvýznamní tvorečkové.
Byl králem.
Uprostřed noci ho vzbudil šramot. No tohle! Ukáže vetřelci, kdo je tu pánem. Sklonil hlavu a rozběhl se.
„Sakra,“ vydechl Leod a začal prchat. Řítilo se na něj několik metráků šíleného hovězího. Zkratka přes tuhle pastvinu asi nebyl ten nejlepší nápad.
Plot je nějak strašně daleko, pozor, skalka! Prakticky na ni vyběhl.
Buch.
Býk skalku neviděl a narazil do ní rychlostí rozjetého vlaku.
Leod mu pro jistotu shodil na hlavu ještě několik balvanů. Čistá sebeobrana.
K obědu byl steak.

Moře Cedrikovi šeptalo, co pamatoval. Ukolébávalo ho ke spánku, probouzelo do nového dne.
Miloval ho. Ten neustále měnící se pohled - šedé masy vod za deštivého dne, paprsky slunce tančící na vlnách, když vysvitne slunce, plochu hladkou jako zrcadlo za bezvětří.
Jeho hlas.
Vodní tříšť na tváři, slanou, mokrou, studenou.
Procházky po břehu, jeho malá ručka v otcově, sbírání mušliček.
Pohled na větší děti, dovádějící ve vodě.
Kdy budu moct já?
Už nechtěl čekat, do moře se prakticky vřítil.
Bylo hluboké.
Nikdo mu neřekl, že lidé nemůžou dýchat pod vodou.
Vytáhli ho včas.
Strachu z vody se ale nikdy úplně nezbavil.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Zavířily bubny.
Generál obcházel zasloužilé bojovníky a připínal vyznamenání. Nepříliš nadšeně. V boji nasákli temnotou. Nedůvěřoval jim.
V hučení strojů si nikdo na nějakou slavnost ani nevzpomněl. Bylo příliš práce. Seděl v koutku, aby nepřekážel a nasával lidské hemžení. Přinášelo paprsek světla do jeho unavené mysli. Nerozuměl tomu, co dělají, ale věděl, čeho chtějí dosáhnout. Porazit tmu.
Kolem páky se shromáždili všichni, i on. Sotva se na ni všechny ruce vešly.
Za-tla-čit vzhů-ru...
Budoucnost je důležitější než minulost.
Válka skončí, život půjde dál.
Jedno vyznamenání zbylo. To nejvyšší. Někdo nepřišel.
Žádná škoda.
Po deseti letech se městské lampy znovu rozsvítily.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Některá zvířata jsou jasně předurčena k symbolickým činům.
Třeba taková holubice.
Když je vaše loď někde, nevíte kde, vypustíte holubici, ta vám přinese snítku, a to něco znamená. Asi.
Liam si ten příběh moc nepamatoval.
Stejně neměl holubici.
Pokračovali v plavbě. Kopírovali pobřeží. Výsadku na pevninu se vyhýbali po tom, co jejich druhý člun přistál přímo do Toho. Umírání veslařů znělo ošklivě.
Nevěděli, kde jsou. Jak to zjistit, kde najít bezpečí?
Další zátoka. Budou to muset zkusit. Vodu už potřebují.
Kdyby tak byla jistota, že na pobřeží nic nehrozí...
Do padajícího šera se z pevniny ozvalo zakdákání slepice.
Zvuk domova.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Vyrazila ze země a pohltila města. Plynula vodou a měnila ji v jed. Vířila ve vzduchu, chytala se mraků, kroužila ve smrtonosném tanci. Svírala mozky, trhala svaly a šlachy, drtila kosti, zabíjela... nebo měnila. Dosud neznámá síla.
Živly spolu bojovaly o nadvládu. Vzduchem se řítila mračna prachu, ze země tryskaly gejzíry vody. A pak přišel oheň.
Proč? To nikdo nevěděl.
Vpravdě globální katastrofa.
Pozorovatel z vesmíru by na noční straně planety mohl vidět jen pár teček světel v enklávách, které zůstaly nějakou bizarní náhodou ušetřené.
Nedotčené, ale malé, roztroušené, bezvýznamné.
Nastal konec světa.
Ale...
Konec je jen druhá strana začátku.

Fandom: Království ostrovů (Originální fandom)
Varování: brutalita
Když detektory začaly cinkat, zastavili se. K okraji Zóny jim zbývalo asi deset metrů. Příliš blízko. Začali vytahovat propriety k pokusu.
„Ty máš myš? Ta je uostomiuá!“
Černý čumáček zvědavě začenichal.
„Myš polní je škůdce. Není roztomilá. Ale teď bude užitečná. Člověk neprojde; co to udělá s ní? Změní se? Nebo umře?“
Lidi obvykle umřeli. Pokud neměli detektory a nakráčeli dovnitř.
Zavřeli hlodavce do krabičky na provázku a tu hodili do nebezpečného pásma. O hodinu a dva sendviče později ji vytáhli.
To, co bylo teď vevnitř, už nebylo roztomilé ani trochu, ale o to to bylo agresivnější.
Umlátili to kamenem.

Fandom: Království ostrovů
Jedná se o můj originální svět
„Máme jedno zrno ječmene. Když ho zasadíme, vyroste deset klasů. Pokud každý z klasů obsahuje osmdesát zrn a všechna sklizená zrna zasadíme, kolik jich budeme mít za dvanáct let?“
Caleb se trápil. Na počty byl už trochu starý, ale stejně se to chtěl naučit.
Jeho otec zádumčivě pozoroval synovo snažení při procvičování úloh. Ani on nebyl v počítání dvakrát zběhlý. V jiných věcech ale ano, opravdu.
V očích se mu raráškovsky zablýsklo.
„Když máš ten ječmen a dvanáct let, mladej, tak pro tebe mám jinej příklad.“
„Jo? Jakej?“ zmateně opáčil Caleb.
Přistála před ním sklenice poloplná živého zlata.
„Dvanáctiletá. Okoštuj.“