Moje články

Old military complex, or what was this place? It was definitely in use. The map led them through poorly lit corridors... and sudenly turned blank.
They could hear it now.
Sounds.
There were people. Soldiers.
They tried to hide, but it was too late. They were attacked...
„Single shots!“ Thorin ordered calmly.
The soldiers didn’t take cover.
The bullets didn’t stop them. Couldn’t kill them. They were dead already. Wraiths. Only half there.
„Portal, now!“ shouted Thorne.
„This way!“
They ran.
They jumped.
Darkness. Lights in the distance.
Thorne loudly sweared.
They lost. The battle and the link as well.

Thorne couldn’t wait to be on the move again.
Here is where he had to stop the last time. Years ago, when he was younger, ready... he could feel his father’s presence. Almost. And then he lost him.. again and for the last time.
Now he will find him. He needs to find him before it’s too late.
They had a map and could read it. They knew where to go.
And the rookie started to be useful. Now she could even shoot.
He should teach her to use transmitter. It could be useful.
When they find his father.
Tomorrow.

Slyšely o nich už dávno. Byli opravdoví, nebo jen bytosti z legend?
Pro objasnění této otázky navštívily místní knihovnu. Tradovalo se, že je v ní ukryt bestiář, obsahující popisy všech stvoření světa.
Hledaly dlouho.
Nakonec našly v sekci pro mladé.
Maskoval se jako román!
Právě včas. Druhý den jejich jednotka vpochodovala do vesnice a usadila se.
Tak se podívejme... vypadají jako lidé.
Mají nadlidskou sílu.
Jedí normálně... ale oči mají červené?
„Vrane, jste vlkodlaci nebo upíři?“
„Cože?“
Skupina děvčat si léčila zklamání.
„Hm, asi jsme nenašly Bestiář.“
„Však se to taky jmenovalo úplně jinak.“
„Ale čtení to bylo hezký.“
Povzdech.

Nikdo neví jak, ale všichni to věděli. Dnes se pojede tajný závod! Diváci netrpělivě čekali.
A již se do zatáčky vyřítil vůz překračující maximální povolenou rychlost (která je pro volské spřežení pět mil v hodině). Plešatý vozka zuřivě točil brzdou, volům podkluzovala kopyta, zadní kola vozu se smýkla a těsně minula roh stavení. Přihlížející děti se rozječely, zčásti zděšením, zčásti nadšením. Ani se však nenadály a vůz zmizel za další zatáčkou (za dalšího mocného smýkání). Zůstal po něm charakteristický zápach slámy, mokrého vola a hnoje.
Druhý vůz zastavil mýtný.
Neměl drobné na péči o zdejší cesty.
Tak co sem jede.

They were stuck in a desert, waiting for their contact and bored again.
Except this time Risa didn’t mind bored.
The next day after breakfast, Thorne took his gun out.
„It works like this...“
After a short introduction she got to shoot it.
It almost broke her arms. But she would continue until she hit the target every time.
The next day, she used Ruger instead of Desert Eagle. That was much better.
„Do you want to try rifle?“
„But is there enough ammunition for all of this?“
„Boxes of it.“
Risa smiled.
With the rifle she was a natural.

Horko těžko přežívali na bramborech a rybách. Pak bylo líp. Byly pampelišky. Časem salát a konečně, po dlouhé době, se až k nim dostalo obilí.
Nejdřív zaseli jedno políčko.
Ano, na sklizeň si museli postavit sušárnu. Ale brzy následovalo další a další.
Za několik generací se údolí řeky utěšeně zelenalo a uprostřed léta vesele zlátlo.
Pak vytáhli starý destilační přístroj a trochu si s ním pohráli.
Obilí bylo dosti. Těch pár starých zaprášených lahví, když se vymylo... tak se naplnilo. Do vesnice se přistěhoval bednář.
Těch pár sudů...
Hospodář se rozhlédl po solidně zaplněném sklepě.
„Asi si otevřem hospodu, matko!“

Who would expect a cave here?
Aircontidioned cave?
Thorne, obviously, as he didn’t seem surprised. He ordered Risa to the back, again, and continued slowly.
A box on the wall at the end of the corridor. Some wires in the box. Thorne played with plugs for a while. Suddenly a door opened. A gun appeared in his hands as he jumped through.
Risa stayed out.
No need to tell her.
According to the noise, he was quite busy.
There will be more questions.
I wonder, thought Risa, looking at the map again.
It changed. An arrow appeared, pointing north.
Syria?

Byl pořádně naštvaný.
Včera pro ně přišli vojáci, že prý musí evakuovat. Povídali něco o úrovních magie a podobných pitomostech.
Tvrdil jim, že to přečká, jako přečkal všechno. Ale nedali jinak a musel s nimi.
Takže teď je uprchlík. Tak by se o něj sakra měli starat! Ne ho strčit k někomu do bytu, kde musí sdílet koupelnu s dalšími lidmi!
Z poliček shrnul všechny kraviny a pičičmundičky. Aspoň má kam dát své věci.
Dřevěná zvířátka se dívala vyčítavě.
Jen opice se dílem osudu zakutálela do vysokého koberce. Čekala, banány zákeřně pozvednuté, až nevděčník půjde v noci na záchod. Bos.

The cold was gone. Now it was hot, for a change.
Petra was full of tourists – in the famous part. Not as many in the canyons where the map led them.
Risa carried only a light backpack and the map. Thorne everything and the kitchen sink.
According to the map, they should be going up now.
Straight up.
Thorne took a rope out and hesitated.
This seems like sandstone, Risa thought.
She kicked her sandals off and tried a couple steps up...
Yes, sandstone, definitelly. She jumped back down and reached for the rope.
This will be just like Prachov.

Měl dojem, že celý život jen škrabe brambory.
Brambory k obědu. K večeři. Brambory pro každého.
A to jen proto, že byl nejmladší. To není fér.
Udělal by cokoliv, aby těm zatraceným bramborům unikl.
Dal se k armádě, sotva rekrutování začalo. Výpady přes hranice byly vzácností a stejnokroj byl cestou, jak imponovat děvčatům.
To nevydrželo.
Zima, mokro a za libovolným kamenem se může schovávat nepřítel. Lidi umírají, a to přece není správné.
Když nenajde cestu ven, taky umře.
Kuchyně shání pomocníky? On je nejlepším škrabačem brambor v okolí!
Do další bitvy už nevytáhl. Své zaměstnání našel jinde.
Miluju škrabání brambor!

Thorne sat at the table, trying to decipher the strange paper the rookie told him is a map. He touched it.
Now it looked like a picture of shiny brown circle with some spots.
He touched it again.
Now it looked like swirl of colors.
Thorne sighed.
Risa shot up from the bed, only to realise there is no need to panic.
„Uhm...“
She looked at the paper. She touched it.
A map. Of a city.
Petra.
Strange, that’s the place the man named, thought Thorne.
He didn’t want to take the rookie along, but he obviously needed her.
Darn.

Billie už delší dobu zjišťoval, že být králem pro něj asi není.
Což o to, lid ho miloval. Ale on by vzal zavděk jednodušší existencí, než si pořád shánět nějaké poradce a podobně. Nemohl se dočkat, až jeho potomci odrostou a on se odebere na odpočinek.
Zatím pilně trénoval. Zkoušel, co by pro něj mohlo být to pravé zaměstnání.
„Budu mazanec!“ prohlásil jednou nadšeně, když zabahněný vkráčel do trůnního sálu.
„Myslíte malíř? Co maluje?“ odhadoval jeho nový poradce.
„Ne, mazanec. Co míchá mazanice.“
„Hmmm...“
Zamyšlení.
„Aha! Vy myslíte lepenice! No zedničina je pěkná, solidní práce.“
Tenhle poradce nějakou dobu vydrží.

Risa was too cold to shake. The cold wind and the wet clothes made her even colder. Her lips were blue.
When they got to their room, Thorne more or less dragged her to the shower.
The warm water washed away the stench from the tunels and some of the cold. But it was not that warm.
Towel.
Bathrobe.
As she climbed into the bed, a cup of hot tea was pushed into her hands.
„Drink this.“
She couldn’t.
A sound of shower.
Cold. Still very cold.
Sigh.
Someone climbing into the bed. A blanket wrapping them both.
Warmth.
Sleep.

Po troše hektického tahání za špagáty, které ovládaly plachty (potom, co se Vran rozhodl, že bude spolupracovat) plula loď stabilní rychlostí k severu. Podlaha sice byla značně nakloněná, ale tak to asi mělo být.
Nejdůležitější bylo, aby neztratili pobřeží. Jinak by se ztratili oni. Kompas bláznil, jako vždycky.
Po hektické činnosti byl najednou čas na zkoumání nákladu.
„Nechci ti rušit radost,“ přiklátil se Vran k Rezce, která stála u kormidla, „ale máme nájemníky.“
„Hm?“
„V tom obilí jsou myši! Zkusil jsem je vybít, ale jsou rychlý, bude to trvat věčnost.“
„Nebude,“ Rezka pootočila kormidlem. „Tady někde začíná Zóna. Průchod nepřežijou.“

Their path was a mixture of noises and movements. Risa stayed behind Thorne, afraid to lose him again.
He had a plan – too bad he never shared it.
On the way he asked questions.
Finally he found the man he was looking for. He grabbed him by the neck...
„Stay here!“ he ordered, dragged his prisoner to a nearby office and shut the door.
Alone.
Again.
Needs to find something to occupy her mind, or she will go crazy.
Is there anything magical here? Search, Risa, search.
A piece of paper in the drawer.
She touched it.
A map revealed.

Už to byly týdny, co Callum přivezl Ciarana a chlapec byl pořád tichý a stydlivý. Ve velkém domě bylo spousty zákoutí, kde se takové malé stvoření může ukrýt. Objevil se jenom k jídlu, klidný, poslušný. Klopil oči.
Pak přišly teplejší dny a vzduch se rozvoněl jarem.
V rozlehlé zahradě bylo schovávaček a úkrytů ještě mnohem víc.
Ale byl tam taky slyšet život. Hlasy mužů, žen i dětí.
Přece jen byl zvědavý.
Výskající chumel roštáků se honil po cestě. Beztak si ho nevšimnou.
Byli rychlejší, než myslel. Najednou byl uprostřed.
„Baba!“ Plácnutí po zádech.
K večeři dorazil rozčepýřený a upovídaný kluk.

In front of Risa appeared a guard... No, actually she appeared behind a guard, that was swinging knife at Thorne.
She picked a pole from the ground and stabbed at the attacker.
Thorne took care of the rest.
„What are you doing here?“
She was unable to answer.
„How did you get here?“
Silence.
„Why didn’t you tell me you can use portals?“
She couldn‘t. Literally minute ago she discovered this... gift? But she didn’t answer. Her teeth were clattering wildly.
Thorne sighed in frustration. There was no time for this.
„Follow me. Make sure you are behind me.“
Survive.

Brian seděl v hospodě u stolu svobodných mládenců, usrkával pivo a tvářil se zamyšleně.
„Slyšel jsem, že nás opustíš,“ začal Peter. „Prej se budeš ženit.“
„Už asi jo.“
„Budeš si brát Helen? To je dobrá partie...“
„Jo, je to sestra Malcolma, co je zvolený do parlamentu na příští období.“
„Přiznej, že chceš jít do politiky?“
„A nemá Helen už jednu dceru?“
Zamyšlené ticho.
„Ale tak co, já tu dceru beru,“ řekl Brian.
„Aspoň už přijdeš k hotovýmu, co,“ dobírali si ho kamarádi.
Nebyl tak úplně nezištný. On věděl, kdo je otec.
Výchova králova levobočka by se mu někdy mohla vyplatit.

„Myslím, že ti zase odešly tlumiče, Tess,“ procedila Yanna mezi zuby. Jinak to nešlo, pokud si nechtěla ukousnout jazyk.
„Cože? Neslyším tě, jak odešly tlumiče, je tu děsnej rachot,“ hulákala Tess. Ta na ukousnutý jazyk nevěřila.
„Měla bys to rychle opravit...“
„Dyk jo!“
„Tohle třesení nám nedělá dobře.“
„Dyk vím!“
„Našemu nákladu taky ne,“ přidala se Lea.
„Dyk se snažím... cože? Jakýmu nákladu? My máme nějaký náklad?“
„Jsme na misi, Tess. A součástí mise je transport...“
„Ty zkumavky? To je náklad? Vyléčej nějakou strašnou nemoc?“
„Ne. V těch zkumavkách jsou esence mozků učenců dávné civilizace.“
Ticho.
„Lidi, vy jste divný.“

So, Norbert... May I call you Norbert? I understand you work as a gondolier?
Yes.
Now tell our readers how does one become a gondolier?
You get a gondola.
No, I mean what training do you need, what permissions and so on. So, what is needed for the job?
You get a gondola.
But surely you must know how to navigate these streets?
You go around.
Um... you also need to be a good swimmer... and singer?
Nope. Can’t do neither.
So what do you offer to people?
Gondola.
I mean, what do people want?
Gondola. You get a gondola.

„Myslím, že království. Jasně se osvědčilo. Každý chce krále anebo královnu...“
„Ano, ale nemůžeme jim dát příliš moci. Jednou jsme demokracie...“
„Nejsme teď spíše komunisté?“
„Mlčte, kolego. Vaši propagandu si nechte na jindy. Jestli něco, jsme prvobytně pospolná společnost. Ale přechodem k feudalismu...“
„To ne, volební právo. Jeden muž, jeden hlas.“
„A co ženy?“
„Neslovíčkařte. Chce to parlament!“
„Pokud budete něco vyhazovat do vzduchu, upozorňuji, že střelný prach došel.“
„Podržíme starý model, jak to půjde. Král a parlament? Kdo je pro?“
„Nebo královna...“
„Říkám, neslovíčkařte. Kdo je pro?“
„Kdo je proti?“
„Kdo se zdržel hlasování?“
„Dobře, takže další bod programu...“

Čím jste se živila před katastrofou?
Jsem byla Youtuberka. To je dobrej džob, točíte videa a testujete produkty, vám pošlou třeba kosmetiku nějakou, to vy testujete, točíte o tom video a pak vám pošlou další kosmetiku nebo hadry a tak. Většinou z Ameriky.
Co budete dělat teď?
Je blbý, že nejde elektrika. Sem si něco musela najít, než se sem dostanou Američani a daj to do pořádku. Naštěstí ve skladu pohonnejch hmot potřebovali hlídače, to je fajn práce, sedíte na židli, koukáte a můžete si dělat svý.
Nemyslíte že by mohlo vadit, že jste silná kuřačka?
Jako ani ne, žejo.

It must have been eternity. Down in the tunnels, thinking, no, knowing she will die. But suddenly she knew how to get out, in a way she always knew.
Portals.
They are everywhere. Openings to other places. Small, big, temporary, permanent... It’s not just a way out. It’s a way to travel.
There are people, who can open their own.
Risa is not one of them.
Nevertheless, for the first time in her life she could feel a link between place where she was... and where she wanted to be.
Near Thorne.
She saw a portal and made it hers.

Risa always wanted to visit Venice.
But not to swim in the tunnels.
„Follow me!“ he said.
It was dark and narrow. She tried not to hyperventilate... and not to lose Thorne.
She sobbed quietly. The walls were closing in...
Dive under the water and swim to the next opening.
When she surfaced, she was shaking. She couldn’t continue.
„Come on!“
Impossible.
„Alright. Stay here. I will come back for you.“
Alone.
Darkness, cold, wet, not enough air? Pressure. She will suffocate. Or freeze.
In the corner of her mind, a way out. Will it open before it’s too late?

Nastal populární den výlovu sádek mušlí. Jacob se pracně lopotil. Dneska bude za krále.
A to mu říkali, že v téhle zátoce má sádky zrušit. Nějací podělaní démoni s jejich podělanejma krabičkama, co ukazujou bůhví co. Všichni ostatní se nechali vyplašit. A on teď nemá konkurenci.
Kolik pak mušlí to bude?
Táhl, táhl... jenom jedna?
Ale že je obrovská...
Čím se krmila?
A kde jsou ostatní ze sádky?
Měl takový nejasný dojem, že tyhle dvě otázky spolu souvisí.
Jak se může mušle, která nemá oči, dívat výhružně?
Rychle upustil sádku zpátky do moře a pádloval pryč. Tady už pěstovat nebude.

Na-Ailleag. His lost father’s possesion. Thorne searched for his father for years.
Yesterday he had a link in his hands and he didn’t know! If the rookie didn’t say anything...
The inexperienced rookie.
Risa seemed to be coping well. Was succesful in search for magical artefacts. She could be useful. And... she doesn’t know the procedures.
Thorne hesitated. Can he drag her into this?
But he needs someone who reads magic.
Norbert gave him a clue.
Venice.
The path of death could give him some aswers, but that was not good enough. He will find the living.
They will talk.

Miriam zatáhla, ale noha jí vyklouzla z ruky a ona upadla. Do očí jí vyhrkly slzy a sprostě zanadávala.
Něco se přihodilo. Z útočiště se stala past. Děti nemohla nechat samotné a jít pro pomoc, byly ještě malé. Poslední týden už jedli jenom konzervy. Ty došly. Dnes byli o hladu.
Přitom existovalo řešení. Dlouho se mu vzpírala, ale nakonec podlehla.
Jíst morálně je hezké, ale oni musí přežít. I když to znamená jíst mrtvé (bože, bože, bože) maso. Ona svou rodinu nakrmit musí. A tahle mrtvá... ovečka ji nakrmit může.
K veganství se můžou vrátit, až tahle noční můra skončí.

How does one survive a knife to kidney?
Azad thought he killed him. No one can survive that.
But Lion was still breathing, still fighting for his life.
There is a reason why you have some things in pair. They are useful. A pair of arms, eyes, lungs, kidneys...
It’s very useful to have a backup kidney, Lion found out. When his brother had a kidney failure. You can live with just one... so he shared.
Azad’s knife never found his right kidney. That lived in someone else.
The right one... was wrong.
He has a chance. He will survive.

Problém nástupnictví zkomplikovalo, když se králi jako nejstarší potomek narodila dvojčata. Ještě víc to, že si porodní bába nedokázala vybavit, které je starší.
Takže nástupcem krále bude ten nejschopnější potomek. To by mohlo situaci snadno vyřešit.
Michael byl vždycky ten větší, silnější, chytřejší a průbojnější. A lépe nosil kilt.
Martin byl malý, trochu přihrblý. Neustále mžoural. A byl neskutečně milý (což je pro krále nevýhodné).
Volba byla jasná. Král a jeho pravá ruka.
Věci se trochu zašmodrchaly, když měl být Michael korunován.
Odmítl se stát králem.
Bude královnou.
Michaela.
No a co.
I holky můžou být průbojné, silné a zlé.

The helicopter brought medics and equipment. Also a small squad. While the medics hurried to Lion, the squad seemed set on thorough search of the facility.
Except one.
Thorne cornered him.
„Say, Norbert, where did it come from?“
„It goes to London,“ Norbert volunteered.
„I know that,“ Thorne shot a look in direction of Lion. „I‘m asking where it came from.“
„But you don’t have much to bargain with, do you?“
„Um, Raven? I found... a thingie,“ Risa called. Leaning forward to a small object on the table, her hands safely behind her back.
Maybe there‘s something to bargain with.

„Odsud do Gerasdanu? Sedum dnů.“
Pravidelní pošťáci a zvláštní kurýři se zase jednou sešli. Byla to krásná a povznášející zábava. Vzduchem létaly méně či více vymyšlené historky, nadávky a sem tam nějaká ta holba.
„Sedum dnů? Tos cestou obdivoval krajinu?“
„Co, sedum dnů je norma. Přece se nestrhnu.“
„Já,“ rozhlédl se vyzyvatel pyšně okolo, „dávám Gerasdan za tři.“
Zvedly se hlasy nesouhlasu.
„Tak na koni, ne?“
„Celou cestu běžel...“
„Omdlel a měl halucinace, že už tam je.“
Rezka ucucávala cider a mlčela. Tři dny nebyl žádný zázrak. Už dávno ale zjistila, že oni nemají rádi, když je někdo příliš dobrý.

Rozkašlal jsem se, když mi zvířený prach vniknul do plic. V rozpadající se látce se něco skrývalo.
Jaký to musí být vzácný poklad, když je zabalen do vrstev jemného hedvábí?
Smotaný kus látky byl mnohem větší, než se zdálo. Když jsem ho konečně s pomocí vytáhl z truhly, divil jsem se, jak se tam vešel. Nemohl jsem se dočkat, až ho konečně roztáhnu a podívám se, jakýže to objev jsme našli. Ale zdejší ovzduší by mohlo náš nález poškodit. Nechal jsem ho proto radši stočený a uložil do stanu dobře hlídaného našimi vojáky.
Ráno jeden chyběl.
Hlídka.
Nic se neztratilo.

Norman se přinutil dýchat klidně. Ignorovat kapičky vody, které mu stékají z kapuce (i ty, které zákeřně míří přes nos). Ignorovat vytrvalé mrholení. Ignorovat muchničky, které by správně mělo mrholení přilepit do úkrytu ve vysoké trávě. Bohužel některé našly úkryt v jeho kalhotách.
Nádech. Výdech.
Praskání větví.
Periferním zrakem postřehl, jak se Malcolm pomalu vztyčuje, napíná luk... a nestřílí.
Špatný úhel.
Viděl to taky. Jelen, který se jim objevil v zorném poli, stál nešikovně krytý mladými břízami.
Nádech. Výdech.
Ten paroháč snad bude odcházet?
Norman tleskl.
Jelen sebou škubl, poskočil...
Malcolm hladce vypustil šíp.
Jelen nedoskákal daleko.
Byla dobrá večeře.

The man was not dead... yet. He whispered to Thorne, who carefully held him.
Risa threw herself on her knees, franticaly opening the last aid kit. Stop the bleeding, take care of the shock, help him survive. Thorne joined her. They worked together.
„Are you alright?“ Thorne asked her as their job was almost done.
„I'm fine,“ she lied.
He nodded and opened the transmitter.
„... That heli needed to be here five minutes ago! I don’t care about air traffic control, we have a code red here! Lion‘s down, +8Blueδ out.“
She squeezed the man’s hand. He will make it.

„I told you to be careful!“
„I was!“ Risa was still shaken. The knife cut her forearm - a small scratch, just couple drops of blood. She couldn’t understand, how could someone get so close to her to actually take her hostage.
Then she remembered the mocking words the attacker said to Thorne.
„You will lose another one.“
Another one?
The knife was bloody even before it touched her.
Thorne passed her as he more or less shot upstairs.
She grabbed the last aid kit and an emergency transmitter and hurried after him. She will do the right thing this time.

„Vzdalas to.“
Ke kurýrce v začaděné hopodě si přisednul vysoký tmavovlasý démon.
„Vzalas kramle. Hele, ještě máš šanci, Racek dává dohromady novou jednotku...“
„Já ale práci mám,“ opáčila klidně Rezka.
„Pošťák?“ pohrdavě odfrknul, „To zvládne každý!“
„Zkus to.“
Zkušební zásilka byla objemná a těžká. Místo doručení nebylo daleko... vzdušnou čarou. Přes hory a doly.
Vran nebyl troškař. Vzal to zkratkou. Ze srázu. Chvíli letěl volným pádem, potom tvrdě dopadl.
Jednu nohu si zlomil natřikrát, druhou jenom nadvakrát. Taky si přerazil předloktí.
Žádný problém. Během chvilky se srostl.
Sádrový odlitek mopslíka, který se ukrýval v jednom z balíčků, takové možnosti neměl.

Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Cítila se při tom jako idiot, kdo dneska dojí ručně krávu?
Sebrala slepicím vejce.
Z několika udělala snídani.
Snědli ji s mužem, on pak vyšel ven a pískl na psa.
Budou počítat jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Turisti budou rádi. Ať žije agroturistika.
...
Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Sebrala slepicím vejce.
Z několika hned udělala snídani.
Muž už venku počítal jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Bez mechanizace je každá pomocná ruka dobrá.
Konec světa toho moc nezměnil.

Risa thought the job easy and safe.
But that was before she was grabbed by the neck with a bloody knife in front of her eye, threatening to stab.
A huge man jumped at her so suddenly...
She could see Thorne, ready to shoot.
Time to give him a chance. Breathing is overrated anyway.
She pushed against the enemy, was pulled back. Her left hand went down, just to the right spot, grabbed and squeezed hard. Her right hand blocked the knife. The enemy turned...
The shot was deafening.
A body fell down.
A safe and easy job?
Seems not.

Risa shut herself in her room – thank god for a four star suite.
Thorne was furious. She knew he’s not furious with her, but still wanted to be as far away as possible.
He didn‘t shout at the Headquaters. But that cold voice, barely audible through the closed door, demanding explanation, was almost worse. Risa felt how much strenght it costs him not to shout.
The explanation was not to his liking, that was clearly to see.
He barged into the door and threw an emergency pack towards her.
„Take this and follow me. And be careful.“
No explanation given.

„Jak to, že už nejsou žádné zásoby?“
„Proč na nás všichni otcové nezletilých dcer koukají tak vražedně?“
„Kam zmizela všechna whisky?“
„Proč nemůžu najít svou teplou deku?“
„Nechci být práskač, ale někdo použil štábní mapy místo toaletního papíru.“
„Jak to, že se všude objevují špinavé ponožky? Myslím tím opravdu špinavé, tyhle stojí!“
„Proč támhle z rašeliny trčí vrchní půlka tanku?“
„Počet agresivních mutací je tu na minimu, to je hrozně divný.“
„Průzkum to vždycky zvoře, neměly tu být nepřátelské jednotky? Ne, že bych si stěžoval, ale kam se poděly?“
Odpověď je jednoduchá.
Vran.
Protože Vran.
Ve zlém i v dobrém.