Lidé s kocovinou

"Hele, můžem tady kouřit?" optal se bezelstně Saša a vytáhnul viceroyky.
"To by se fotr posral, je zapřisáhlej nekuřák. Myslim, že má trauma už od doby, co poprvý přečet Chatu v Jezerní kotlině."
"Tady ale žádná kotlina neni," zasmál se Jindřich.
"Ne vole, ale je to jeho chata, tak mazejte ven."
"A kam mám pak hodit vajgl?"
"Sem, pane hrábě! Pravá Míšeň!" oznámil Albert zvedaje nočník, který objevil pod lavičkou.
"Řek bych, že je to spíš pravej smalt, ale na popelník toprí," usoudil Ivan. "Ale upozorňuju vás, že ta nádoba právě získala novou funkci, takže se neopovažujte do ní nachcat!"

"Pojďme si zahrát nějakou deskovku," kňoural Jiřík. Jakožto zapřísáhlý fanoušek Duny a tuzemáku se na Ivanově večírku poněkud nudil.
"Mám tu akorát šachy," oznámil Ivan v ohozu krále Thrandúila, projel kolem na koloběžce a otočil do sebe dvojitou whisky.
"Šachy s panákama!" vykřikl nadšeně Saša a hned začal stavět skleničky na šachovnici. "Kdo sebere figurku, tak jí musí vypít."

"Ivane, vole, hraješ to hůř než moje matka!"
"Hovno!" vykřikl Thrandúil. "Jsem sra.. strategicky obětoval dámu, abych moh.. Ne, počkej, udělám tu.. rošádu!"
Ivan se natáhl po skleničce představující věž. Pak upadl a usnul.
"Šach mat. Thrandúil už to asi nedohraje."

"Ty vole, jak ji vlastně poznáme?" uvažoval Ivan.
Čekali se Sašou na vlak z Teplic, který měl už půl hodiny zpoždění, a docházely jim cigára. Lyndina sestra jim měla předat jakýsi kontraband a pokračovat směrem na Plzeň.
"Třeba bude mít bochník chleba," přemítal Saša.
"Lynda říkala, že jsou si podobný."
"Vlastně říkala, že jsou si podobný, akorát že vůbec."
Vlak zastavil a z vagónu vystoupila kopie Lyndy, akorát že vůbec. Markéta na sobě měla teplákovku značky Adidas a zaručeně pravou kabelku Luis Vuitton.
"Ahoj, nejsi Markéta?"
"Saša a Ivan! Lynda říkala, že budete vypadat jako Bolek a Lolek z Wishe."

Ivan se nad klávesnicí zakousl do kaiserky s rybím salátem.
"Jak dlouho už tady pracuješ?" zeptal se kolega Ježek.
"Nevim, nějaký čtyři roky," uvažoval Ivan.
Vybavil si pracovní pohovor. Měl kocovinu, modrej oblek a úplně v píči.
Kde se vidíte za pět let?
Kde by se viděl. Bude mít tu práci, možná nový auto a hypotéku a taky kocovinu a úplně v píči.
"Taky se tě ptali, kde se vidíš za pět let?" navázal Ježek.
"Jo."
"A cos jim řek?"
"Že nemám věšteckou kouli."
"Fakt?"
"Ne, vole. Nějaký ty hovna o úspěšný kariéře a tak."
"Tak evidentně to fungovalo."
"Evidentně."

"Ty vole, kde je ten Jindřich? Měl tu bejt už asi před třema hodinama," pronesl Ivan a objednal si další pivo.
"Hele, zrovna píše," sdělila Lynda pozorujíc telefon.
"A co?"
"To bych taky ráda věděla, to je kód Enigma asi."

Píce
Zkurvenej banhof
V lese sú někde
Píce píce

"Ty vole, já mu radši zavolám, Jolanda hadr, fakt. Hodně budeš někde!"
Ivan se zvedl a odešel před hospodu vyřídit hovor.
"Tak co?"
"Moc souvisle nehovořil, ale to podstatný vim."
"A to jest?"
"Koupil si na cestu vodku, vypil ji ve vlaku, usnul a teď se vzbudil ve Furth im Wald."

Kapela Prasečí nožičky hrábla do strun a spustila punk natolik progresivní, jak jen ho dokážou zahrát fotříci čtyřicet plus, vydělávající si na chléb svůj vezdejší v oblasti IT.
"Ta Anička ta je má, ta mi pivo nalejvá!" pěl Ambrož a pod pódiem to vřelo. Těla do sebe narážela a strkanice gradovaly. S každým dalším songem o pivu byly bujařejší a bujařejší.
"Pogo, vole!" Do Ivana vrazil týpek s čírem a rozlil mu pivo.
"Ty vole, můj Kozel!"
"Se neposer!" zasmála se holka v křiváku.
"Ty píčo, na tohle jsem už starej," postěžoval si Ivan ve frontě na pivo.
"Pogo, vole!"

Ivan vzdychl, otevřel si colu a pokusil se zaostřit na monitor.
"Do kdy jste to včera táhli?" zeptala se kolegyně Domča.
"Já ani nevim, možná do jedný?" odhadoval Ivan.
"A kde je vlastně Kosťa?"
"Netušim. Když jsem odcházel, říkal něco o tom, že jde ještě na panáka do Kobřičky," lovil z paměti Ivan.
"A přijde vůbec?"
"Nepřijde," oznámil jim šéf, který zrovna vešel. "Pan Ježek mi právě volal, že si na dnešek bere sick day."
"To je teda morálka. Ať se sebere a přijde trpět se mnou."
"Obávám se, že to nestihne. Probudil se na záchytce v Peci pod Sněžkou."

"Musim jít chcát," oznámil Saša.
"Ty seš děsná koroptev," komentoval to Ivan.
"Máte na hajzlech toaleťák?" zeptala se Lynda. "U nás došel."
"Nevim, nechodim chcát na kabinky," sdělil Saša.
"A to já zas jo," ozval se Ivan. "Nikdo tam na mě nečumí. A stejně jsem z domova zvyklej si sedat."
"Abys nepochcal prkýnko?"
"Líza hlavně nesnáší ten zvuk, jak čůráš ve stoje. Když si sedneš, je to tichý."
"Ty vole, to jdu vyzkoušet!" zvolal Saša a odkvačil.
"Tak co?" vyzvídala Lynda po jeho návratu z toalet.
"Pokus neproběh. Kabinka bylo obsazená. Nějaký dva borci tam šňupali koks přímo z hajzldesky."

"Ty vole, dneska jsem viděl záznam z otevřený snídaně s našim generálem, měl tam nějakej proslov, to zas byly kecy, to by ses posral. Prej jak stojíme na ramenou obrů a musíme bejt vděčný velký matce v Belgii, že bez toho by nebyly zisky. Ale já ti řeknu, bez čeho by nebyly zisky! Celej korporátní obr by byl úplně v prdeli bez těch trpaslíků, který každý zasraný ráno vstanou a jdou jak idioti tvořit další a další excelový tabulky. Protože na těch to stojí, ne vole na nějakejch obrech. Bez lidí jako já by byl celej korporát úplně v píči!"

"Neříkal jsi, že jdeš na jedno a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci, když se její muž domotal do ložnice.
"Jedno, dvě... slovy dvanáct," vysvětlil Ivan, zahodil batoh a svalil se na postel. "Pivo má takovou vlastnost, že tě prostě drží a drží..."
"A drží," uzavřela Líza, protože Ivan už chrápal.

"Neříkal jsi, že jdeš k tomu Sašovi jenom přivrtat poličky a přijdeš brzo?" otázala se Líza spíše ze zvyku hodinu po půlnoci.
"No jsem se trochu zdržel," zahuhlal její muž.
"Zase tě drželo pivo?"
"Ne!" vyhrkl Ivan, zavrávoral a zahodil vrtačku. "Single malt whisky!"