Doctor Who

Missy si obtáhla rty rudou barvou a zkontrolovala oční stíny.
"Nevím, o co se snažíš. Doktor má oči stejně jen pro ty svý... lidi," ušklíbl se znechuceně Master, když si na posteli pohazoval s míčkem.
"Mohl bys mi občas říct něco hezkého," upravila si vlasy a v pohledu se jí nebezpečně zalesklo.
"Mohl bys mi občas říct něco hezkého," posměšně po ní zopakoval.
"Být tebou, nedělám si z toho legraci a poslechnu," varoval ho jeho starší protějšek.
"Nebo co, dá mi otrávený jablko? Vidíš, to je nápad, mohla bys nabídnout Donně otrávený jablko."
"A ty bys mohl přestat sledovat disneyovky."

„Je jich tam hromada a mají zbraně,“ nakouknul Doctor bleskově za roh. „Neutečeme. Ale jak s nimi vyjednávat, to teda nevím.“
„Pusť tam mě,“ navrhnul Jack. „Já je přesvědčím natošup.“
„Moc riskantní. Navíc v tomhle množství…“
„Jen mě podceňuj,“ blýsknul kapitán zářivým úsměvem. „Při troše kreativity si poradím i s pořádným-“
„Ne. Potřebujeme setsakra dobrý nápad, nějaký fígl…“
„Pro podobný příležitosti znám fíglů hromadu,“ mrknul na něj Jack. „Třeba okružní jízdu, zvídavou chobotnici, hadí klubko, gumičku na poušti, štafetový kolík-“
„Co proboha je gumička na poušti?“ vyvalila oči Martha.
„Neptej se,“ hlesl malomyslně doktor. „Na kolenou tě prosím, neptej se.“

"Já jsem neměl na okraji vesmíru sypat tu sůl," kroutil Doktor hlavou nad svou situací s Masterem.
"Myslím, že bys tím měl přestat být posedlý," řekla mu asi posté Donna. "Stalo se. Neznamená to, že budeš svalovat všechno zlé od té doby na jednu pověru. Já jsem třeba jednou v Egyptě ztratila gumičku do vlasů a potom se mi celý výlet na velbloudech lepily vlasy k obličeji. Mám si snad myslet, že to bylo proto, že mi cestou na letiště přeběhla přes cestu černá kočka?"
"Vidíš, všimla sis jí a pamatuješ si ji. Můžeš mi dokázat, že to nebylo tím?"

„Bill! Welcome!“ Missy said in that annoying sing-songy voice. „Come on in.“
Be brave. „I don’t think so.“
„Oh,“ Missy pursed her lips. „Someone is afwaid of deaw old Missy.“
She can’t actually do anything.
„I even have a treat for you.“ She suddenly had an apple in her hand. „I dare you to take it.“
She took a step closer, as if hypnotised…
„Stop that!“ The Doctor’s stern voice shook Bill awake. Missy sashayed away.
„The apple was totally harmless, right?“
He looked at her, confused. „Definitely poisoned. Missy?“
„Strychnine!“ the Time Lady shouted back with a gleeful smile.

Celé to začalo překotnou bitkou s Masterovými kyberlidmi na palubě vesmírného vlaku. Když se na to dívala zpětně, byl to den téměř jako každý jiný. Nemohla tušit, že bude její poslední.
Možná to bylo jen pár hodin a možná celá věčnost, co ten vlak nechala za sebou. Stejně jako Masterovo tělo, zničené jeho vlastní vinou. Ne však předtím, než smrtelně zranil i ji.
Tahle kapitola se tím uzavřela, nadešel čas stát se někým jiným. Naposledy se rozloučila s Yaz, kterou odvezla domů.
'Musí být hezké mít domov, kam se vrátit,' pomyslela si, když naposledy vyšla ven z TARDIS na útes.

"No, a mezi těma jednotlivýma sazenicema musíte nechat asi na pěst mezeru," vysvětloval u záhonu Shaun Missy, která se s předstíraným zájmem opírala o paraple a přikyvovala.
"Ale na vaši pěst nebo moji, podívejte, jak je má ruka proti té vaší velké silné maličká."
"Zajímalo by mě, co tím sleduje," svěřil se opodál u stolu Master svému protějšku, když to pozoroval.
"Ona furt něco vymýšlí. Chceš vidět, jak si nacpu celou pěst do pusy?"
"Ne."
"Pozdě," zahuhlal s končetinou u úst.
Master ho na odpověď srazil pěstí k zemi. Jak mají vyhrát, když mají dohromady sotva jeden a půl mozku.

Doktor se pod záminkou úklidu vydal do pokoje jeho tří nedobrovolných spolubydlící. Prošel ke komodě uličkou mezi různě poházenými svršky, o kterých se zapřísahali, že je uklidí. V misce na ní se blýskaly roztodivné šperky, na první pohled brože z kočičího zlata, pečetní prsteny a jiné cetky. Doktor však dokázal identifikovat každý kousek technologie, kterými ve byly.
"Bože, ti tady mají bordel," vydechla od dveří Donna. Doktor se otočil s prstenem v ruce. "Promiň, zlato, ale fakt ne. Navíc už jsem vdaná."
Doktor se usmál a vrátil prsten na místo. "Problém není ten nepořádek. Problém je, co v něm schovávají."

"Nejlepší bude spolupracovat, dokud nepřijdeme na to, o co jde," navrhla Missy.
"Spolupracovat s Doktorem? Už jsem ti řekl, že nikdy," bránil se jejímu nápadu mladší Master.
"Chápu, ještě nemáš zkušenosti, abys pochopil proč, ale věř mi, že je to nejlepší cesta," vysvětlovala Missy.
"Podívej, on je starší než ty a není celý hrrr tahat se s Doktorem," ukázal na třetího z nich.
"To jsem neřekl!"
"Ty chceš spolupracovat s Doktorem?!"
"Já mám s Doktorem spoustu plánů," zazubil se. "Tak nebuď sobec a hraj to s námi."
"Jinak taky můžeš jít, ale hlídej si při tom záda," zamrkala koketně Missy.

Master ležel na podlaze své TARDIS a smál se na plné kolo. Jeho osud byl poetický, nejen, že přivodil svůj definitivní konec, ale musela celou dobu vědět, jak skončí. Miloval ji i nenáviděl. Ve všech formách. Čas na poslední regeneraci. Pohltilo ho bílé světlo.

Missy ležela ve vlhkém listí umělého lesa. Tragickou nevyhnutelností osudu se tento okamžik už jednou stal pevným bodem v čase. Chystala se naposledy vydechnout, když ji pohltilo bílé světlo.

Master umíral, kde ho nechala ležet. Jeho tělo bylo zničené, hrál vabank a prohrál vše.

"Ještě jednu hru?" vykřikl do prázdna.

"Dva ze tří?" ozvala se odpověď.

Doktor seděl u kuchyňského stolu a pomalu míchal čaj. Udržoval si neutrální výraz, pohled upřený na muže naproti sobě. I ten zůstával mlčet, na rtech mu pohrával démonický úsměv, zatímco všechny předchozí dotazy zůstávaly nezodpovězeny.
Jediný z těch tří Donně naháněl hrůzu.
Co nejnepádněji otevřela ledničku, vzala z ní láhev a po špičkách opustila místnost. Nahlédla do obýváku, kde si ten světlovasý z nich stále s hudrováním ošetřoval ránu, zatímco ho jeho společnice ostentativně ignorovala.
Donna se beze slova vydala po schodech do ložnice, protřepala láhev a obrátila si trysku se šlehačkou do pusy. Do některých věcí se lépe nemíchat.