DMD č. 15. pro 15. 4. 2026. Téma: Kandidátka

Betrand se chytil na udičku. Než zhasli lucerny, svolala důstojníky. Naposledy se ujistit, že každý ví, kde je jeho místo a úkol. Čekala je nebezpečná hra i záludný protivník, co se neohlíží na pravidla. Pokud se Hermine podaří zahákovat, povede abordáž sama. Velení nad Skřivánkem převezme pan Layton. 
„Hlásím se jako dobrovolník,“ ozval se Benjamin Milton pevně. 
Čekala, že to udělá. Už dávno nebyl děcko. Každý, kdo s ní půjde na palubu Hermine, bude kandidátem na smrt. Nerozšíří ten seznam o syna jediné přítelkyně. 
„Ne, pane Miltone. Vy zůstanete zde. Pan Layton bude potřebovat spolehlivé muže.“
Stín zklamání vystřídalo pochopení.

Zvonek cinkne dřív, než čekám. Jura se s notebookem v ruce vsune do pokoje. 
„Chytil se!“ 
Zajásám. „Poslal? Kolik?“
„Tři stovky.“
„Nic moc, ale domov pro ženy v nouzi je vděčný za každou korunu. Co ostatní letáky?“
„Z těch nic nebude, QR kód na nich je schválně špatný.“
Skvělé. Netoužím být kandidátkou na trest za okrádání lidí, byť s bohulibým účelem. 
Jura už sedí u stolu, jeho prsty tančí po klávesnici. „Všechno fungovalo, jak má. Můj maličký červíček prolezl přesně tam, kam měl a otevřel mi cestu. Zrovna koukám jeho počítači pod sukni.“ Prsty strnou v pohybu. „To snad ne!“
 

Havelock Vetinari, patricij Ankh-Morporku, seděl za stolem a pracoval, navzdory pozdní hodině. Važuzel průběžně odnášel dokumenty z hromádky "vyřízeno", a přinášel nové. Právě odbíjela půlnoc, když donesl poslední.

"Tohle je od velitele Elánia, pane. Seznam nováčků s ukončenou zkušební lhůtou."

Vetinari si list vzal a začetl se. Po chvilce se mu na rtech usadil úsměv. Važuzlovi to neušlo.

"Pane?"

"Ale nic. Jen jsem rád, že Hlídka pořád odráží etnické spektrum města. Které se očividně rozšiřuje."

"Pane?"

"Tady," ukázal prstem na jedno z jmen. "Šichtus. Před časem tu byl žehlit tu nepříjemnost, co Hlídka způsobila. Myslím, že je to slibný mladík."