DMD č. 14. pro 14. 4. 2025. Téma: Tchýnin jazyk

Sera's door slammed shut, shaking the tavern. Varric set his ale down, and shook his head.

Across the table, Dorian sighed. "What set her off this time, I wonder?"

"Solas. Again. He keeps nagging her about her elven heritage."

"Well," Dorian hesitated, "she is an elf."

"She's also just a kid. And an orphan at that." He added, in Solas's voice; "you must learn the language of your ancestors! Your grandmother; your grandmother in law-"

Dorian chuckled. "Fair. Kid, though?"

"If she's older than 19, I'm Andraste's left tit." He eyed Dorian, daring him to comment.

Instead, the mage smiled.

Syril to viděl před sebou jako v holofilmu. On a Dedra a jejich děti - alespoň dvě, jako na plakátech, ukázková rodina pro novou éru…
A bydlet budete kde? ozval se mu v hlavě hlas, který nebezpečně připomínal jeho matku, Tady? Jako v plechovce?
Samozřejmě někde nahoře, blíž ke slunci…
Platit to bude ta tvoje agentka? To jsem se dočkala. Můj syn se nechá vydržovat.
Samozřejmě ne. Našel by si nějakou dobrou práci.
A děti bych hlídala já. Žádný klid v mém věku.
Samozřejmě by je…
Co? Ona? Že se vzdá kariéry?
Zasmála se.
Nejdřív si s ní musíš aspoň promluvit…

Chodba před ředitelnou páchne dezinfekcí. Odpolední slunce maluje značky na listech chýnina jazyku.
Tchýnina jazyku, napomenu se v duchu.
Koukám na tu kytku a představuju si, že je to zlá ženská. Babice, stejně jako třídní, která zavolala mýmu tátovi aby okamžitě přišel do školy.
Na pohovor. O mně.
Co jsem zase vyvedla, sakra?
Nad chýní visí černobílý přísný portrét Husáka. (Je jeho žena husa?)
Ach jo.
Stejně je to jeho vina.
Jen jsem se o hodině češtiny zeptala, co se stane, až soudruh Husák umře. Jestli dostaneme novou husu?
Namísto odpovědi třídní vybuchla a táta musel na pohovor.

Ach jo.

„Nikdy nevěř mrzákům, říkala vždycky moje matka,“ sykl Januš.
„Ta taky nenechala na nikom chlup dobrý,“ odsekla Anina.
Hrbáč se mezitím přišoural až k nim. Chtěl chytit Janušova koně za uzdu, ale ten se lekl a uskočil stranou.
„Snad se nebojíte,“ zaskřípal vyzáblý stařec. Vyvrátil hlavu do strany, aby si prohlédl jezdce. „Rodinka?“ Místo úsměvu mu vyšel jen ošklivý škleb.
Meda hrbáče nevnímala. Ostražitě pozorovala tvora, přisátého na jeho zádech. Černé lalokovité tělo přelévající se sem a tam, koláče žlutých očí hladově upřené na Januše. Jakmile se přiblížili, stvoření nezaváhalo. Napřímilo se a zkřivenými drápy po Medině otci lačně hráblo.

„Tohle místo miluju." Řekl Liam zatímco jsme čekali na kafe. Rozhlédla jsem se po kavárně a vedle našeho stolu spatřila tchýnin jazyk v oprýskaném květináči.
„Chodíš sem často?"
„Občas. Hlavně když potřebuju zpomalit."
„A teď potřebuješ?" Zeptala jsem se a zakousla se do sušenky, kterou jsem dostala.
„Trochu, ale taky je tu příjemná atmosféra a dobré kafe." Aha, takže si chtěl povídat. Nebudu lhát - to není moje silná stránka.
Najednou se na mě upřeně zadíval. Už nevypadal tak uvolněně, ale spíš vážně.
„Tvůj dědeček...četl?" Ztuhla jsem.
„Proč se ptáš?"
„Tohle jsem našel pod figurkami." A podal mi zažloutlý papírek.

„Někdy mám pocit, že jsem si nevzala Nevilla, ale jeho babičku,“ povzdechne si Hannah.
„Buď ráda, že neznáš Olennu,“ ušklíbne se Tommen a dodá: „Myslí si, že to ona by měla vládnout. Na všechno má názor. I na to, jaké oblečení mám nosit.“
„To je ještě dobrý. Augusta mi zamyká lektvary s argumentem – snad nechceš, aby se Neville omylem otrávil.“
„Olenna mi na svátek dala knihu s názvem Jak být králem. A řekla, že mi přeje inspirativní čtení. Přede všemi.“

Oba se na sebe s pochopením podívali. Prý že jsou problém matky vašich protějšků. Pche, kam se hrabou na babičky…

Poslední do houfu byla bráchova tchýně. Osobně jsem to štěstí ještě neměla, ale brácha o ní vždycky mluvil v reverzních superlativech.

"Ale né, Boženka píše, že nedorazí," naoko sklesle se brácha otočil k jeho paní.

"Je jí zle?" Optala se starostlivě.

"Zamotala se jí hlava, bude v pohodě. Každopádně bude chybět," brácha vykouzlil ten nejsoucitnější úsměv.

Slavnostně jsme si připili.

"Dámy a pánové, roastbeef ze speciálního druhu hovězího. Schválně, jesli uhodnete, z jaké části."

Jazyk nikdo nehádal, ale pochutnali si všichni.

"Následuje tataráček. Okurky, česnek, berte."

Taky nebyl špatný. Taktně jsem mlčela, když jsem v něm našla starou amalgámovou plombu.

Nerozuměl jí ani slovo, ale odhodlal se. Před sebe si rozložil všechny ty nákupní seznamy, ze kterých - pro jejich zásadní nepochopitelnost - nikdy nekoupil nic, co měl. A pokaždé za to dostal snůšku výtek s bouchnutím dveří, že "si to zařídí raději sama a takového zeťáka, že si pošle pro smrt."
Hloubavě začal rozkládat lístek za lístkem a měřit je významným pohledem. Očima těkal z klikyháku na klikyhák, některé z nich označil a bokem si poznamenal: "chleba".
V tom vstoupila jeho žena. Prohlédla si palouk papírů před ním a zatvářila se zklamaně: "Bedřichu, ty jsi ale hrozný. Takhle mi znevažovat maminku."

Že to bocman s kytkami moc neumí, není zcela přesné vyjádření. Ve skutečnosti by svými zahradnickými schopnostmi umořila i kaktus nebo pověstně nesmrtelný tchýnin jazyk. Jedinou otázkou je, jak dlouho by to systematické mučení trvalo. Poslední mohykán, přesněji řečeno poslední voskovka, strategicky umístěná hned vedle umyvadla to definitivně vzdala minulý týden. Budiž jí kompost lehký. Novou květenu si bocman pořizovat nehodlá. I kdyby se ten plevel stokrát dušoval, že přežije cokoliv a kohokoliv - vichřici, sedm let sucha, povodeň i sarančata. To je určitě klamavá reklama. Bocmana nepřežije nic. Stejně jsou určitě skoro všechny pokojovky jedovatý. Pro midshipmana i pro plavčíky.

Medvědí příbuzenské vztahy se sledují jen těžko. Nejen, že medvědí "rodina" je pouze máma s medvíďaty, otcové nemají jak poznat svoje dcery, ale ani lidé často po zimě nepoznají čerstvě osamostatněné puberťáky, kteří byli loni ještě u mámy. Genetická studie se prováděla dvakrát a výsledky té druhé se ztratily (což každého nebetyčně frustruje, protože touží vědět, čí táta je Otis).
Co ale víme jistě je, že medvěd 503 si namlouval svou adoptivní sestru 719. Což by Holly, která si ho coby ztracené medvídě osvojila, činilo jeho tchýní.
Pro něj ale, když mu poprvé starostlivě olizovala studený čumáček, byla prostě mámou.