DMD č. 14. pro 14. 4. 2025. Téma: Tchýnin jazyk

Umím upéct dýně
Mám však tetování
Zpívám bez přestání
A hrabu se v hlíně
Vlasy jako žíně
S Tinderem jsem už sekla
Co by na to řekla
Potenciální tchýně?

Nikdy ruce v klíně
Doma nemám stání
Zvládnu stěhování
Jako pytle v mlýně
Postel, taky skříně
Sama jsem si vlekla
Co by na to řekla
Potenciální tchýně?

Ráno vstávám líně
Až do bodu tání
Nejsem snadno k mání
English mluvím plynně
(Pravda není v’ víně)
Nejsem tak moc vzteklá
Co by na to řekla
Potenciální tchýně?

Vážně nejsem svině
Ani démon z pekla
Vždyť co by na to řekla
Potenciální tchýně?

"Takže, kterou listinu potřebuješ?" otevřel Salvátor dveře bibliotéky.
"O tom, jak pan Krlec získal Tkalcov," zamyslel se Vratislav.
"Ta bude nejspíš pod téčkem nebo káčkem..." hrábl Salvátor do regálu a začal číst. "Kterak nechal pán z Tlupova své tchýni jazyk řezat... To nebude ono. Jak trestat nepoctivé tkalce... Od Tk tady už nic není a Kr ani nebylo na seznamu. Je v té listině toho víc?"
"Možná zkus najít něco o svatbách."
"Svateb je tu spousta... Počkej, tohle bude ono: Co zakrývá svatba Svatopluka Krlce... Ty vyšetřuješ vlastního otce? Není to střet zájmů?"
"Kašli na zájmy a přečti to celé!"

Psal se rok 2010
"Mami, tohle je Alex, tak mi ji chvilku pohlídej." a odfrčel na cyklo závod.
...
"Ahoj. Co takhle švédské kuličky?"
"Jasan, Ikea oběd beru."
... a pak jsme jedly a povídaly a jedly a povídaly...

O tři roky později
Stojím u stolu a opatrně vážu orchidee. Tahle kytice musí být nejkrásnější. Zítra se žení Kubíček s Alex.
...
Obřad byl krásný, dojemný. Kapesníček jsem si naštěstí vzala.

"Mami, a víš, že už jsi tchýně? Co tvůj prořízlý jazýček" ptá se syneček.
"Nene. Víš, že čeština má jen tři slova na tch? Tchýně, tchán a tchoř.
A já jsem tch-tch-tchoř."

můžeš psát

můžeš napsat text, se kterým nejsi spokojená
zveřejnit
a pak ho v záchvatu sebekritičnosti zase smazat

můžeš o tom napsat drabble
obyčejné věty rozházet do řádků
abys byla víc cool a umělecká a hluboká (jako jáma)

můžeš napsat drabble
které nemá téma
a pak napsat „tchýnin jazyk“
jenom aby tam to téma bylo

můžeš svou neklidnou duši nechat plout prostorem
vznášet se jako loďka na pouti prázdnotou

můžeš psát
a někdy můžeš taky mlčet

možná že to, co nenapíšeme, je stejně důležité jako to, co ano
možná že náš opravdový hlas nemá žádný zvuk

možná
a možná ne

Nesledovali nás.
Ale opatrenia treba. Vchod do večierky prekryť odpadom. Zatĺcť spodné okná. Celý Dangov sklad odniesť do podkrovného bytu. Tam udržíme potraviny v chlade.
Pomáhali všetci. Aj malí. Ondřej s Ellou. Bolí ma každý sval.

„Pani Svobodová, svokrine jazyky nám pomrzli!“
„Nedobré znamení. Sansevieria léčí nemocné budovy. Když umře ona, skoná i dům.“
Dvořákovci sa hádali stále častejšie. Robert netušil, ako získať informácie o svokre. Lindu som chápal, tiež som sa o matku bál.

V noci sa ozývala streľba, Ella celú noc preplakala, Dangova nevesta dostala bolesti. Na kontrakcie bolo priskoro.
Vroubel opäť zmizol. Zostal len nápis: Sledujeme vás.

Plukovník měl sedmero žen, proto se problematice tchýní mohl vyjadřovat poměrně erudovaně. Zažil tchýni s jazykem ostrým jako bajonet i tupou jako vojín, který zůstal celý život vojínem. Tchýni, která svou dceru milovala tak, že jeho nenáviděla i tu, která dceři zazlívala mládí natolik, že na ní nenechala smítka dobrého. Tchýni, která ho vítala s náručí tak otevřenou, že z ní sotva vyklouzl i tu, která se raději zapřela, když jel kolem. Věděl tedy, že ženu je zapotřebí vybírat podle její matky. Plukovníkova sedmá žena mu skutečně přinesla štěstí, do manželství totiž vstupovala již osiřelá a nadto s pěkným dědictvím.

Přišel dopis z Prahy. Adresován je oběma, ale jako obvykle je část napsána nádherně nečitelnou rodnou řečí paní tchyně. Po chvíli intenzivního soustředění – Nořina ruština má značné mezery – se rozhodne v Alexandrově absenci vyhledat odbornou asistenci. Konstantin by měl být doma, sotva před hodinou slyšela dveře.
Vchod do jeho bytu se před ní otevře, než stihne zaklepat. Šok střídá vztek – za zápražím stojí její omyl, za ním pan Volkonskij s tváří plnou viny. Uplyne vteřina. Violetta se rozmile usměje a beze slova projde ven. Nora a Konstantin stojí jako zkamenělí, než dole klapnou dveře.
„Já vám to vysvětlím.“
„Neobtěžujte se.“

Přichází to každoročně.

S prvním dubnovým dnem autor v očekávání tématu usedne ke klávesnici a pak, pod vlivem nabuzené kreativity, stvoří drabble.
V prvním týdnu je mu jedno, zda téma je punková nutrie či babské ucho, fantasie pracuje na plné obrátky a autor musí hlídat, aby se moc nerozběhla, protože sto slov a krácení je zlo.

Zhruba v půlce měsíce tvořivosti dochází dech. Co, proboha, napsat na tchýnin jazyk, zoufá si autor.
Mám psát drasťárnu o vytrhaných jazycích otravných bab, nebo pěstitelskou grotesku o nezničitelné kytce, či baladu o bagetě rozpůlené, tak že připomíná jazyk, naplněnou velmi pikantní masovou směsí?

Maminka občas naoko hubovala, že dětem tím neobvykle širokým vzděláním ubližují. Zpravidla těsně předtím, než rozšířila malou domácí knihovničku o nový svazek.
Tatínek si chválil, že může směle rozšiřovat obchod téměř do všech světových stran, že se to v další generaci neztratí.

Izarnovu maminku znala Biatris letmo odmala. Domýšlela si, že se pravděpodobně přivdala od Rhôny, po letech měla jen vzpomínku přízvuku.
Ještě než se stala její snachou, získala její klidnou důvěru a dveře otevřené ke skromné sbírce spisů. Oči rozšířené překvapením a touhou znát víc. Dřív, než ji Izarn požádal o ruku, žádala ona Clemençu, aby ji učila romanch.

Matka pro ni chtěla to nejlepší. Samozřejmě. Nepředstavovala si za zeťe spekulanta, co zkouší zbohatnout všemi možnými způsoby. Aktuálním způsobem bylo naložit krytý vůz a vyrazit na Západ.
Povoz zapadl do bahna Missouri už mezi Council Bluffs a Omahou. Samozřejmě.
Smíchy skoro nemohli popadnout dech, když třídili nábytek na nepostradatelný a vhodný ke zpevnění cesty.
"Co je proboha tohle?" okomentoval květináč plný tlustých žíhaných listů.
"Dárek od mámy. Nezdolný šmejd jako ty, říkala. Taky má chránit před zlem, nebo co..."
"Miláčku," přerušil ji a vytáhl sharpsku schovanou pod kozlíkem, "uznej, že moje matka má o ochraně před nebezpečím realističtější představu."