DMD č. 3. pro 3. 4. 2021. Téma: Rozkaz zněl jasně

Rozkaz zněl jasně – aspoň jeden… (jeden!) den žít podle pravidel.
Ona se fakt snažila.
Snídat do půl hodiny po probuzení.
Žaludek protestoval – touto dobou byl zvyklý maximálně na trochu vody, ne na blbej nízkotučněj jogurt s ovsem.
Hlad!
Svačinové jablko už chtěla sníst i se stopkou.
Hlad!
Obědová ryba s dušenou zeleninou by neměla chybu – kdyby k ní byly ještě hranolky.
Hlad!
Proteinová tyčinka přece může být odpolední svačinou, ne?
Hlad!
Večerní salát s mozzarellou by neměl chybu, kdyby ho doprovázel biftek.
„Vidíš, dokázala jsi to!“ zajásal Hlas hubnutí.
Minutu po půlnoci snědla všechno, co si přes den musela odepřít.

"Guys, good, you’re here. So, get this, I fixed the laptop and I've got some new info on the werewolf case-"
"What did you fix again?" smirked Charlie. "Because there’s no such thing as a 'laptop' in my Moondoor."
"Really?" sighed Sam. "Charlie, Dean, this is serious."
Dean shrugged and didn't even try to hide his grin. "She's the queen, dude, I don't make the rules."
Something about running around with fake swords instead of fake FBI badges was so satisfying. And if he can occasionally mock his little brother with all this nerd stuff? That's certainly a nice bonus.

Podzimní slunce rozpalovalo dálniční asfalt, na kterém zakotvily ocelové kolosy armádního transportu. Už je to dlouho, kdy se nákladní automobily pohnuly naposledy. Jejich želená těla pomalu pohlcovala koroze. Plachty se třepetaly potrhané v zářijovém větru.
Seržant seděl na kapotě a zamyšleně pozoroval obzor. V ústech převaloval žvýkací tabák. Už je to dlouho, co naposledy s někým promluvil, a ještě déle, co dostal poslední rozkazy.
Náklad jogurtů pro vojáky v přední linii prošel v lednu a nyní zahnívá ve vnitřnostech transportérů.
Seržant seskočil z kapoty. Botou rozkopnul hromádku prázdných pohárků. V kapse žmoulal zažloutlý kus papíru o dvou slovech.
"Hlídejte jogurty!"

Vál studený vítr a padaly sněhové hromady jako koberce pro příchod krále. V Domě u ševcovského mistra, neboli Čaroděje v oboru vzdálenosti se konal výběr učňů.

"Ten je moc hubený..."
"Ten je moc malý..."
"Ten až moc dobře čte... "
"Ten zase křídu a tabuli nikdy neviděl, koho mi to sem vodíte?" protestoval Mistr.

Křivý a Hrbatý nevěděli, co si počít. Podle gesta dali po motyce, hrábích nebo po rukavicích na pečeních.
"A s tady tím vyrazte dveře." Zařval naštvaný čaroprav. No rozkaz, když zní jasně... tak jej prohodili dveřmi.
"Mizerové, kouzlo na opravu dveří nemám, hned je spravte," lomozil mistr.

Musí někoho nalákat do hrobky, tam nerušeně posvačí. Použije uhrančivý pohled. Sice zase dostane migrénu, ale co už.
Na hřbitově panovala tma.
Nedaleko kráčela tmavá silueta s koženou brašnou a lopatou. Hrobník. Vrznutí dveří velké rodinné hrobky upoutalo jeho pozornost. „Je přece zákaz vycházení, paní Machatá.”
„Čekám na tebe, protože vypadáš jako Jiří Dolejš.” Když byl hladový, blábolil.
„Zase jste si přihla?”
Vypoulil oči a přikázal: „Půjdem spolu do hrobky!”
Do rozšířených očí mu zasvítilo ostré světlo.
„Já ti dám Dolejše, ty úchyláku!” zvolal hrobník, pustil rozsvícený mobil a udeřil lopatou. Zmizel včas, ale migréně neušel. Perkele, proč to nefungovalo?

Elánius netrpělivě přecházel sem a tam. Chůze směry semými a tamými byla prokládána pohledy z okna, na hodiny, hodinky, strop, dveře a podlahu, jejíž koberec začínal jevit známky nadměrného užívání. Elánius si nervózně zapálil doutník. Co jim tak dlouho trvá? Neřekl jim to dost jasně? Je možné, že to nepochopili? Křičel přece dost hlasitě:
„Dostaňte mě odtamtud před půl pátou! Je jedno, co si vymyslíte!“
Elánius neklidně dýmal z doutníku, ve tváři výraz nenaložené sopky.
Hodiny odbily půl.
„Same,“ zazněl zdola Sibylin hlas, „oblékat!“
„Ale...“
„Nikdo nepřijde, Same. Do té Opery se mnou půjdeš.“

Rozkazy jsou marné, když nemáte velení.

Vánoční prázdniny končily a s nimi i jejich šachové lekce.
Katie to docela mrzelo.
„Mám pro vás úkol, slečno Cunninghamová,“ obrátil se na ni profesor Snape poslední večer. „V lektvarech budete tvořit trvalou dvojici s Longbottomem.“
Překvapil ji. „Proč já?“
„Věřím, že jste schopná na něj dohlédnout, aby nezpůsobil pohromu, a zároveň za něj nebudete všechno dělat, jako slečna Grangerová.“
Pohlédla na něj s pochopením. „Vy Hermionu nemáte moc rád, že? To chápu. Já také ne. Ale… proč nemůžu dohlížet raději na Angelinu?“
„Tu svěřím Dracovi. Longbottoma bych mu do péče dát nemohl. Nebojte, kdykoli budete potřebovat, budu vám nablízku.“

Strážmistr Houba vytřeštil oči. Je tady zas, baba princmetálová!
„Copak se děje, paní Kovandová?“
Anna mrskla o stůl fosforeskující parukou.
„Byli u nás, vandalové! Zničili plot! Zůstalo tam tohle!“
Strážmistr opatrně šťouchl do chumlu tužkou. „Není to vtip?“
Anna se nadechla.
Houba vyděšeně popadl pero.
Vandalyi zničilyi plod paní Kovandové. Zajištěn předměd dotyčný. Zelená paruka. Bude přendaná ke skoumání na obvod. Strm. Kryšpín Houba.
„Nekoukejte a podepište!“ nařídil.
Anna přejela očima text, zavrtěla hlavou, ale beze slova podepsala. Snad na to někdo kompetentní koukne…

Sotva zavřela dveře, letěl protokol do koše. Velitel přece jasně řekl, že pitomostma se zabývat nebudeme!

Brandy s Arkanem stáli na vrcholu skalní stěny a dívali se do údolí, kde se plazil konvoj těžce naložených vozů doprovázený neuspořádaným chumlem lidí. Nešlo o vojáky, vedle mužů tam byly i ženy a děti.
„Jsi si jistý, že král měl na mysli zrovna tohle?“ zeptala se Brandy.
„Rozkaz zněl zničit přistěhovaleckou kolonii,“ pokrčil rameny Arkan. „Rozhodl jsem se nevěřit, že by po mě král chtěl pozabíjet celé rodiny… i když jsou to cizinci.
„Takže jsi povel… zničit… nahradil čím?“ Brandin plamen olízl skálu a tažní volové na okamžik zrychlili krok.
Arkan se nepatrně pousmál.
„Odstranit. Nakonec… výsledek bude stejný.“

Nesnášel kuřata! Vůbec netušil, co ho to napadlo, když souhlasil, že je ve svém novém domově budou chovat! (Nikdy by nepřiznal, že to byl jeho nápad. Ale to tenkrát byla kuřata nová, zajímavá, magická...) Blbý mudlovský dobytek!
Draco seděl na zemi a žužlal zmasakrovaný palec. Kolem něj se válela prkýnka, kladívko a hřebíky. Ginny byla velitel po Molly a rozkaz zněl jasně: postavit kuřatům přístřešek...
Jasně! Už to má! Draco se odplížil na kraj zahrady a s prásknutím zmizel. Za půl hodiny byl zpět i s dřevěnou konstrukcí. Úhledně ji postavil doprostřed výběhu. Jen ať si mu zkusí něco říct!