DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2020. Téma: Fanfiction - Totální krach

Hermiona zadržela dech, když Snape prošel okolo. Cítila mravenčení v zádech a… motýly v břiše. Poprvé pokazila lektvar.
*
Severus se přistihl, že čte jednu a tu samou esej už počtvrté a vůbec neví, co v ní stojí. Jen že ji napsala Grangerová. Ta otravná malá... dneska poprvé totálně zkazila lektvar? Byl u ní takový krach vůbec možný?
*
„Mínus 20 bodů pro Nebelvír, slečno,“ utrousil, když jí vracel proškrtanou esej. „Školní trest dnes večer.“
Zalapala po dechu.
*
„Za co školní trest?“ zeptala se ho.
Pozvedl obočí.
„Za to, že jste tak nesnesitelně chytrá,“ opáčil. „A ta esej byla vlastně velmi výborná.“

,,Tak co, jak to šlo?" Lupin strčil loktem do Siriuse.
,,Jo, povídej, přeháněj!" z druhé strany se k nim připojil James. Sirius se zatvářil zdrceně.
,,Copak? Že by první odmítnutí v životě slavného idola Siriuse Blacka?" ušklíbl se lišácky Lupin. Sirius si povzdechl
,,Byl to totální krach kamarádi. Normálně mě setřela. Prý si raději nechá porůst hlavu lišejníkem!"
,,To je mi líto. Budeš si muset najít jinou kořist." poplácal ho po rameni James. Ale srdce mu zběsile bušilo. Lili Evansová odmítla Siriuse! Mělo by mu být kamaráda líto, ale...Nevěděl, co se to sním děje. Nemohl na ni přestat myslet.

Stačilo, aby se mihla na chodbě, víla z Havraspáru. Byla tak zvláštní. Věděl, že ji neosloví.

S obtížemi sehnal ampuli s nápojem lásky, aspoň si to myslel.

Stála na chodbě, pomrkávala.

„Já… slyšel jsem, že špatně spíš. Babička mi dává tohle…“ Natahoval k ní pohárek.

„Velmi se obávám o osud světa.“ Nápoj nepřijala. „Promiň, už musím jít...“

Ruka s pohárem zůstala natažená, když kolem procházel sám ředitel Havraspáru.

„Můj lék na spaní! Tady je!“

Profesorka McGonagallová neměla pro Nevillův prohřešek pochopení. Za trest musel hlídat profesora Kratiknota, celou noc tančil po pokoji jako kolokáča. A sladká Lenka? Zase to zvoral.

Půvabná Emílie se prochází po zahradě. Má nádherné šaty, slunce ji ozařuje z té správné strany a posiluje tím její kouzlo, tak co se děje? Ti zavření chudáci mají být už dávno nalepení na svém ubohém zamřížovaném okénku a obdivovat její krásu!
Když je okénko konečně obsazené, není to vůbec k její spokojenosti, protože nahlíženo je dovnitř a navíc tou zpropadenou žalářníkovou dcerou.
„Děvče, pojď sem. Co jsi viděla? Co tam dělají? Proč jsem je neuchvátila?“
„Slečno, naši vznešení vězňové tam právě... vytvářejí antickou kulturu.“
„Takže nemám šanci?“
„Momentálně naprosto žádnou, slečno. Ale možná bych vám mohla pomoci zkrátit čekání.“

Doufal, že najde, po čem jeho srdce prahlo, svůj rod, své druhy, halasnou hostinu a pár nekorektních vtípků. Místo toho teď stál v setmělé síni, jejíž ticho mrazilo do morků kostí a vousy mu vstávaly hrůzou. Místo bezpečného přístavu našel hrobku. Místo svých druhů našel nepřátele, kterým stěží uniknul, aniž by pomstil svůj lid a mohl pro něj zemřít. A při tom úniku přišel o moudrého vůdce, smiřitele, který mu dával naději, že může zachránit svět. Možná je opravdu potřeba padnout na samé dno, aby se mohl odrazit až k výšinám. Ale odrážejte se pořád, když máte sotva metr dvacet.

Hermiona seděla v pracovně a snažila se pochopit, co jí profesorka McGonnagalová říká. Obraceč času? Četla o něm v knihách, toužila něco podobného vlastnit a teď najednou leží před ní. Skoro ani neposlouchala, jak ji profesorka varuje, že pokud potká sebe samotnou zpátky v minulosti, nastane totální krach současné reality.
Toužila se vrátit do doby před narozením Toma Raddla, ale to bylo déle než pět hodin. Četla si o dávných pokusech, kdy kouzelníci zemřeli nebo se nevrátili.
Vrátila se o tři hodiny zpátky a málem narazila do sebe samotné, jak se vrací z hodiny. Bude si muset dávat větší pozor.

Chodbami 28. patra se neslo Jackovo zlomyslně veselé: "Danieeeliiii!" a doktor Jackson chtěl umřít.
Pronásleduje-li vás mimozemšťanka, je to trapné. Ale nechce-li vás zabít, ale intimně se sblížit, je to horší. T'rüs'la neakceptovala jeho "NE!", běhala za ním z planety na planetu a nebýt iris, visela by mu teď na krku.
"Doktor Jackson ke generálu Hammondovi."

Daniel nakoukl do generálovy pracovny. Seděla tam T'rüs'la a dva další příslušníci její rasy.
"Doktore, pojďte dál."
Jeden z cizinců povstal.
"Daniel Jackson, my omluva," hledal muž těžce slova, "ono už nestát. T'rüs'la na tebe mít totál krach. My vyléčit. Brzo. Nezlobíš?"

Daniel nezlobil.

Quentin se neustále oháněl okolo zákazníků a svým tupým vzhledem a úsměvem úplného vola, promíjel skoro všem veškeré placení. " To je nejlepší podnik. Sem musíme zas!" prohodí jeden z fajnšmekrů.

Quentin se otočí směrem k baru a podívá se na obrovského muže v černém roláku.

Za ta léta, co jsou z lochu venku, Ruby pořád vypadá jako krvelačný vrahoun.
"No tak Ruby! Usměj se, krásnýýýýý den!" zavolá směrem ke kamarádovi, co má oči jako Furioso.

Ruby je ale stále v tenzi, oči spíše jako býk v koridě.

"Drž hubu! S tímhle tvým přístupem nás fakt čeká totální krach!" křikne Ruby.

Seděli spolu v mudlovské hospodě.
„Byl jsem do tebe zamilovaný minimálně od pátýho ročníku. Kdybys mi tenkrát řekl, ať se dám na Brumbálovu stranu, udělal bych to. Stačilo málo.“
„Já… Byl jsem idiot. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co vlastně cítím. Pamatuješ, jak jsem tebou byl v šesťáku posedlý? Teď už chápu proč.“
„Nemuselo to skončit takhle. Pořád mám noční můry o Voldemortovi.“
„Jen ses snažil přežít."
„Mohli jsme bojovat spolu. A být spolu. Snažit se změnit svět. Místo toho mám manželku, která mě nenávidí. Jenom doufám, že alespoň ty jsi šťastný."
„Nejsem. Nemůžu být.“

Bylo to naposledy, co se viděli.

"Annabeth, musíme tam. Musíme zjistit víc o turbínách té elektrárny."
"Ale Percy, tam je detektor kovů. Jestli na to přijdou, že máš meč, bude
to totální krach. Ta ostuda na Olympu. Poseidonův syn pašuje zbraně!"
"Kašlem na to, jdeme."
...
"Dobrý den, zkontrolujeme, jestli nemáte zbraň," říká ochranka. "Proč detektor pípá?"
"To je... jen moje... propiska..."
"Aha, tak běžte!"
"Percy, škube se ti kapsa! Anaklusmos vypadne a bude průšvih!"
Břink!
"Jak sem ten zatracenej kluk propašoval meč?!"
"Zdrhej, Annabeth!"
...
"To je průšvih! Poseidon tě překousne jak želé."
"A co tvoje máma?"
"Má moc práce. Zase na mě vykašle. Ostatně, jako vždycky."