DMD č. 19. pro 19. 4. 2019. Téma: Hřích který se neodpouští

B
bít, bidlit, obivatel, bit, příbitek, nábitek, dobitek, običej, bistrý, bilina, kobila, bík, Přibislav,
L
slišet, mlín, blískat se, polikat, plinout, plítvat, vzlikat, lísý, lítko, líko, liže, peliněk, pliš
M
mi, mít, mislit, mílit se, hmiz, miš, hlemížď, mítit, zamikat, smíkat, dmíchat, chmíří, nachomítnout se, Litomišl
P
pícha, pitel, pisk, netopír, slepíš, pil, kopito, klopítat, třpitit se, zpitovat, pikat, pír, pířit se, čepířit se
S
sin, sitý, sír, sirový, sichravý, usichat, síkora, síček, sisel, sičet, sipat
V
vi, visoký, vít, vískat, zvikat, žvíkat, vidra, vír, vižle, povik, víheň a slova s předponou vi-, ví-
Z
brzi, jazik, nazívat se, Ruzině

Svižné prsty sundaly šátek.
„Ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je!“
Strach z hříchu, který se neodpouští? pomyslela si. Proč? Vždyť „až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha, neboť Bůh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají.“

Muži se pevně objali. Držíš mě?
„Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít.“
Držím. Protože „kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“

Královna Phoria s nedůvěrou četla zprávu z výpravy lorda Seregila a čaroděje Thera na Kouros. Jakási nemrtvá čarodějnice? Mocný Thero oslepl, ale vlastně vidí a ČEKÁ DÍTĚ s princeznou Kliou?!

Mladý Teddy to nedokázal pochopit. Nikdy. Proč museli rodiče umřít? Proč oba? Jak to, že ostatním byl dán dar života, ale jeho rodičům ne?

Luke Skywalker procitl z vize naprosto zmaten. Co je zač ta holka? Stormtrooper projevující lidskost? A proč se furt kolem kutálela oranžová mičuda?

Mocná sedmička nám nedá spát. A jako je sedm hlavních hříchů pramenem zla, je sedmý díl milované série vždy pramenem maléru. Velkého maléru.

Tvrdá príliš táto čiara,
jemná táto zase,
žaluje si umelec,
beznádej má v hlase.
Farba táto nesedí mi
s farbou pozadia,
hodí štetec o stenu,
zbavuje sa náradia.
Len papier nízkej kvality
a lacné akvarely
bránia obrazu v ladnosti
s akou tančia akvabely.
Teperí aj plátno k oknu,
nech je defenestrované,
umelec má na seba
okovy už ukované.
Prvýkrát keď držala
ceruzku jeho ruka,
tá sa chvela, no nemusela
to byť taká muka.
Číra radosť, radosť z tvorby
stačila mu kedysi.
Teraz už len pre tú radosť
málokedy kreslí si.
Z perfektnej vízie umelec nepopustí
inak mu Múza nikdy neodpustí.

„Zachovala jste se správně."
„Zabila jsem člověka!“
Nejhorší provinění. Jsme tu proto, abychom lidi chránili od hrůz, které se na Zemi snaží dostat zvenčí. Chráníme bez rozdílu všechny. Malé, velké, silné, slabé, dobré, zlé. Já toto základní pravidlo porušila.
„Byl to odpad společnosti, vrah, sadista, násilník. Nezabila jste ho. Jen jste mu nedovolila, aby zabil on vás.“
Udiveně vzhlédnu.
„Nikdo vás neodsuzuje,“ usměje se povzbudivě revírník. „Naopak. Proč myslíte, že jste jen postavena mimo službu? Nejste první strážce, který zabil člověka. Ti ostatní ale nebyli jen postaveni mimo službu. Byl jim odejmut dar a dožili své životy v grossnolském vězení.“

Zastřou okna oponou, aby světlo neproniklo ven, a pustí se do práce.
Prohrabou nepočetný nábytek, kouty, škvíry, proklepou stěny i podlahu.
Všechno marné.
„Co když Evžen nemá pravdu?“ nadhodí Běla nesměle. „Nic tady není.“
Xénie mlčky upírá oči na strop.
Sleduje tvar pavučin. Vlákna se zvláštně stáčejí.
„Nestihla jsem ještě pořádně vygruntovat.“ Běla rozpačitě setře dlaní prach z parapetu. „Odpusť.“
„Že nemáš uklizeno, to ti beze všeho prominu. Ale jak je možné, žes nezkontrolovala magické proudy?“
Xénie zoufale spráskne ruce: „Co ty jsi za čarodějku? Podívej!“
Rovněž nabere pár zrnek prachu, zlehka foukne.
Zářivé tečky ve vzduchu vykreslí protáhlou spirálu.

„Prostě mě vyhodil.“ Byl trochu pobledlý, v ruce jakýsi papír. Zmačkaný.
„Jak to myslíte, Viléme, vyhodil?“ tázala se Cosette.
„Že prý v jednotném socialistickém školství pro takové reakční živly, jako jsem já, není místo. Že si mám najít nějakou pořádnou, chlapskou práci. Že prý s krumpáčem v rukách mě podobné řeči urážející dělnickou třídu dozajista přejdou.“
„On vám ten váš projev během oné rádoby osvětové besedy neodpustil,“ konstatovala.
Pokrčil rameny. „Nešlo jen o to. Byl jsem drzý vícekrát.“
„Co budete dělat?“
„Vrátím se do Kolbenky. Vydržel jsem tam čtyři roky za války, zvládnu i další rok. Déle tu komunisté nebudou.“

Následujícího rána probírala Eva s Jaroslavem výsledek jeho schůzky u Malinů.
„Nakonec jsem jednal s panem továrníkem a s mladším z jeho synů – s Adamem.“
„To se mi ulevilo.“ Eva lehce zčervenala.
„Dohodli jsme se bez problémů. Divili se, jak máme hezky nachystanou nabídku, přesně pro jejich boty. Prej jestli u nich nemám špióna. Tak jsem to málem vykecal,“ smál se. „Co jsi s nima vlastně měla za problémy?“
„Měla jsem problém s Ivanem,“ řekla Eva dost neochotně. „Přišla jsem na to, že stopil nějaké podnikové peníze.“
„To s ním asi otec pěkně zatočil, co?“
„Hmm. Výpověď jsem dostala já.“

Dezinvektilo,

nerad to přiznávám, ale tuhle radu jsem Ti asi měl dát hned na začátku.
Samozřejmě, že peklo funguje na principu „všichni společně proti pacientům, všichni mezi sebou proti všem“. Podrazy, intriky, manipulace, to vše se očekává, to vše je dovoleno. Jediné, co nás zajímá, je úspěch. A tady se skrývá háček: Kdo se příliš soustředí na politická manévrování, snadno zapomene, že má uložený nějaký úkol. Že na splnění toho úkolu záleží především.
Lidé prý říkávají, že Nepřítel odpouští vždy, člověk někdy, příroda nikdy.
Pochopitelně, příroda nemůže odpouštět, nemá vlastní vůli.
Ďáblové ji mají.
A neodpouští.
Nikdy.

Tvůj strýc Zmarchrob

Sedm uznaných hlavních hříchů bylo mezi nás rozprostřeno celkem rovnoměrně.

Pyšný byl svým způsobem každý z nás.
Lakomství bylo zastoupeno nejméně, ale zato se „spořivé chvilky“ objevovaly ve zcela nečekaných momentech.
Závist občas nepěkně prosvítala u dvou členů kolektivu.
Záchvaty hněvu se pravidelně střídaly.
Smilstvo se sice nedělo „naživo“, ale mluvilo se o něm dost často.
Při skvělé mexické kuchyni a levné tequile se nestřídmosti člověk mohl vyhnout jen těžko.
Líná byla sice pouze jedna z nás, zato ale hodně.

S tím vším se ale dá nějak žít. Nejhorším pro mě je netolerance. Ačkoli vím, že i já jí trpím…