Originální; Ze života

Prolézá kolejemi železničního mostu, aby popíjel na pilíři, klátě nohama nad řekou. Vyskočí z jedoucí tramvaje, prodlužuje si tak cestu do hospody, zůstav ležet. U snoubenky seskakuje s balkónu na ten pod, ale nezachytí se… Přišlo mi to jako docela dobrý nápad, cituje Sedm statečných, ale nikdo mu nerozumí.
S dětmi přestane chodit na vnější straně mostních zábradlí, destruuje se strukturovaněji; do lecjakého pokušení strká hlavu jak do chomoutu. Přihlížím svobodě v čase, jíž sám nenadán.
Vím, že ve svém zítra klečí:
„Děkuji ti, anděli strážný, že jsi pořád se mnou a tolikrát zachránil! Odpusť, nemáš to se mnou lehké…“