DMD č. 18. pro 18. 4. 2016. Téma: Tak umírá Mary Sue

Tahle Mary Sue byla pošuk od narození, ježto jí tak rodiče pojmenovali. Když se dozvěděla o fenoménu stejného jména, začalo ho dle svých představ naplňovat.
V praxi to znamenalo obcházení larpů, které nejdřív pohnojila a vzápětí v posteli některého z organizátorů prosadila vlastní verzi příběhu.
Když zjistila, že Společnost pro osvětu spisovatelů pořádá pogrom na jí podobné, obvolala své milence a vysvětlila, kam mají umístit záchrannou síť. Pak z vrcholu Petřínské rozhledny mocně zvolala: Sosáci vizte, jak umírá Mary Sue, a skočila dolů.
Jenže její chlapi měli věčného lhaní už pokrk. Záchranná síť chyběla, zato pražská kriminálka pořídila vkusnou fotodokumentaci.

Pro mě byla vždycky dokonalá.
Teda, nebyla, ale znáte to, když si přetváříte sestřičku k obrazu svému. Nenásilně se ji snažíte formovat, posouvat rozumným směrem...
A pak jdete poprvé v životě na třídní schůzky.
"Já nevím, jestli si to uvědomujete," zahájí diplomaticky třídní, "ale máte děti puberťáky."
A pak už jen útržky:
"Ono se to tady páruje, ten zájem je tam veliký..."
"Jeden chlapeček už se na internetu vyjadřoval ve smyslu, že by měl vážný zájem..."
"Pokud si myslíte, že jako vaše dítě ne, tak vaše dítě ano!"
Po čemž následuje významný pohled vaším směrem.
Odcházíte s hlubokou životní deziluzí.

Rozhostilo se tíživé ticho.
"Cože jste to říkal?" nevěřil akustickým senzorům helmy Rytíř z Renu.
"Vězeňkyně utekla," pískl nesměle stormtrooper, který měl pod krkem motýlka a v jedné ruce blaster, v druhé martini.
Kylo Ren, nejlepší, největší, nejzlejší, číslo jedna na všech seznamech záporáků, začal tlouci hlavou do konzoly. Pak přestal.
"Jak to?" zeptal se a helma mu komicky visela na jednom uchu.
"Je to předmětem zkoumání, můj pane. Cela je prázdná, pole zorané, řetězy na články, dveře vyvrácené, chodba neprůchodná. A taky postrádáme stíhačku, jídelní automat a náhradní kaiburrské krystaly."
Kylo Ren se zničeně sesul na zem. Tohle nepřekoná.

Měla jsem radost, jak báječně Lucius se Severusem postupují, a cítila jsem potřebu je pochválit osobně. Nebyl to dobrý nápad…
„Ženská otravná, co se tu hemžíte?!?“ vyjel Lucius, jakmile jsem se na Manoru objevila.
„Nebuď nepříjemný,“ ozvala jsem se dotčeně a obrátila se pro zastání na Severuse. „Proč je nabručený, vždyť vám všechno vychází.“
„Jistě. A neznámá osoba, která jakoby nic prošla rodovými štíty, nebude členům Řádu vůbec podezřelá,“ zatvářil se Severus. „Zmizněte, nebo vás odstraníme sami. A věřte, příjemné to nebude.“
„Nemůžete mě zabít. Píšu vás…“ bránila jsem se.
„Ona to nepochopila…“ vzdychl Lucius. „Slyším přicházet Ptačí klub. Ava…“

Severus Snape se ošklivě zašklebil a pozvedl hůlku:
"Slečno Angie Dawsonová, tvrdíte mi, že jste se tu objevila díky tomu, že Vás autorka jakéhosu fanfiction napsala? Vážně věříte, že zrovna já jsem natolik pošetilý, abych něčemu takovému věřil?!" šeptal, ale z jeho hlasu odkapávala zlost. Dívka skrčená v rohu se třásla. Takhle si setkání s panem Osudovým nepředstavovala. Její dlouhé blond vlasy co nikdy nepřestávají zářit jí div nezšedly strachem, z fialových očí, které zdědila po vílí matce, kanuly slzy jako hrachy.
"Profesore, když mě pustíte, už se nikdy nebudu válet nahá ve Vaší posteli..."
"Avada Kedavra."
Fialové oči pohasly.

„Brumbále, snažně vás prosím, dovolte mi...“
Na Snapeově tváři se zračilo čiré zoufalství.
„Severusi, ale to je krajně neetické,“ namítl Brumbál.
„Toho jsem si plně vědom, ale když ony jsou... tak pitomé. Neustále se mi dobývají do kabinetu. Už nemůžu ani v klidu opravovat eseje. Vždyť víte, že vlastně ani nejsou skutečné. Komu to ublíží?“
***
„Nechápu, že jste mu to dovolil, Albusi,“ protestovala Minerva. „Pro studenty je takové počínání silně nevýchovné.“ Její rty se stáhly do přísné čárky.
„Mějte pochopení, Minervo. Jen tenhle týden jich přišlo šedesát.“
Za okny se zeleně zablesklo.
Právě zemřela jednašedesátá učitelka Obrany proti černé magii.

Kylo Ren se na ni tentokrát pořádně připravil. Už několikrát ho tahle nula z Jakku porazila, ale s tím je teď konec. Dnes ji nepodcenil. Držel ji v cele v silovém poli, pro jistotu ještě spoutanou řetězy. Tentokrát nemá šanci utéct.
Naposledy jí dá na výběr. Temná strana nebo smrt. A to i přesto, že už dopředu znal její odpověď. Věděl, že Skywalkera nikdy nezradí. Na to je příliš čestná, příliš bezchybná.
Nemohl si pomoct a musel se usmívat. Dívka, která mu dělala ze života peklo, bude konečně pryč. Zemře jeho vlastní rukou.
„Pane,“ vešel do místnosti stormtrooper. „vězeňkyně utekla.“

Ve víru sněhových vloček se procházejí po Něvském prospektu. Do Vladimira z každé strany zavěšena jedna sestra K. Obě krásné, vzdělané a milé, ale Sofia, Bože moj! Sofia s nekonečně hlubokýma očima, Sofia s ledovými hvězdičkami na řasách. Chytrá Sofia s vášnivou žízní po vzdělání. Tiskne ji k sobě.
Zaslíbila se mu! Srdce mu tluče. Sněží stále víc, připadá mu, že se ocitli ve vánoční sněhové kouli, někdo s nimi třese, točí se mu hlava a sníh víří všude, všude.
Když řekla, že chce, aby složili slib cudnosti, věřil, že brzy změní její názor.
Bude mu to trvat šest let.

"Vezměte si ho, no tak berte, já vám ho dávám," naléhal Frodo.
"Nemohu si ho nechat, ani v úschově," odpověděl mu Gandalf.
O pár dní později.
"Vezměte si ho, no tak berte, já vám ho dávám," naléhal Frodo.
"Rád bych si ho vzal, být pánem Středozemě," odpovídal Saruman.
A i tak učinil.
Saruman s prstenem moci. To nemohlo dopadnout dobře.
Prsten má vlastní rozum. I mocného Sarumana ovládl.
Přivedl ho do Mordoru. Přivedl ho do pevnosti Barad-dûr.
Vstříc své vlastní zkáze Saruman vešel do pevnosti.
Prsten padl přímo Sauronovi do rukou.
Sauron opět získal sou nesmírnou moc a ovládl Středozemi.

Začaly prázdniny, které jsme měli strávit u strýce Fingolfina. Prvních pár dní jsme si užívali, ale potom to byla jen nuda. Bratranci byli ještě děti a s holkami se nebavíme. Nejhorší byla sestřenka Galadriel. Využila každé příležitosti, aby nám řekla, že jsme puberťáci a smějeme se dívkám, přestože jsou krásnější a chytřejší.
Nakonec nás dohnala k tomu, že jsme si udělali woodu panenku z hlíny se zlatými vlasy z jejího kartáče. Píchali jsme do ní špendlíky, stříleli do ní z kuličkovky a máčeli ji dlouhé hodiny hlavu ve vodě. Jenže sestřenka byla tak dokonalá, že se jí nestalo vůbec nic.