Středoškoláci

Baví se toho času dva učitelé nad jídelníčkem:
"Už tam naskočil příští týden."
"Super, hned si to otvírám."
"Pondělí... kuřecí stehno to jistí."
"Za mne rizoto s čočkou."
"Úterý... svíčková."
"Z pytlíku. Volím cizrnovou kaši."
"Středa... ryba na másle."
"A píšou tam jaká?"
"Ne."
"Takže středeční ryba je pstruh á la Creme, přeji dobrou chuť!"
Kolega na mne zírá.
"Rybu! Rybu! Rybu! Děkuju! A hele na čtvrtek! Segedínský guláš ze sojového masa s vícezrnným knedlíkem."
"Tak tam je těch alternativních surovin dvakrát víc, než bych chtěl. To nikdy."
"Už jsem si to objednal."
"A v pátek budu za tebe suplovat."

"Ne, tohleto já nedám," kroutí hlavou Kateřina, "já se prostě moc bojím."
Skupina spolužáků, která postává dole, nedbá žádných pokynů a Káču nemilosrdně hecuje: "Skákej! Nebuď srab! To zvládneš!"
Kačka sjede pohledem na vteřinku dolů, na tváři jí z té hrůzy vyskočí kapičky potu a běduje: "Nekecejte mi do toho!"
"Kačko, v klidu si to rozhodni sama. Všichni jsou dole připraveni," uklidňuje ji instruktorka, "zpevni si ruce a nohy a řekni, až to půjde."
Skupina ani nedutá. Všichni napjatě vyčkávají. Kačka se nadechne, zavře oči a padá z plošinky na stromě dolů. O těch půl metru níž jsme ji chytli.

Míchám polévku, která je jako obvykle příliš horká, a naslouchám horoucí kolegyni:
"To je tak strašná třída, to kdybys viděl. Třeba včera... Přijdu po prázdninách. Měli volný celý týden, tak na ty prázdniny dostali čtyři cvičení. A sedm frajerů se na to úplně vykašlalo! Tak všichni dostali pětky, hezky jednu pětku za každé cvičení. To byla scéna - frajeři řvou, zatímco mně trvá skoro čtvrt hodiny naklikat všechny ty známky do počítače. No jak já k tomu přijdu?! Ale ten kluk, co to měl jedinej správně, dostal čtyři jedničky."
Dovedu si představit i mnohem jednodušší způsoby, jak si totálně znepřátelit třídu.

Premiant - výjimečný a údajně možná již vyhynulý druh žáka, o kterém si v šeru podvečerních kabinetů a pátečních cukráren potají a ve vší opatrnosti učitelé vyprávějí bajky. Má se za to, že je na hodiny vždy připravený, nosí si pravidelně sešit na poznámky, které si navíc vede samostatně bez přímých příkazů, ví, na které jsme stránce a vždy má u sebe tužku. Někteří odvážlivci si navíc dovolují skandálně tvrdit, že se o průběh a výsledky svého vzdělávacího procesu aktivně zajímá. Mezi učiteli se mimořádnému obdivu těší a prestiží honosí ti kantoři, kteří osobně znají někoho, kdo o takovém žáku slyšel.

Mžourám na rozmazaný monitor. Jako by nestačilo, že člověk musel po dvou měsících nastavit budík na šestou, hned první den se konají i opravné zkoušky. A teď si prý mám vzpomenout na aktuální heslo. To z března.
"Kryštofe, už to máte?" ptám se repetenta Pajdavého.
"Nó, jasně, jen dopíšu řádek."
"Tak sem s tím."
Pročítám, zpomaluji a s neuvěřením pozvedám obočí: "Kryštofe... Vy to máte... v podstatě dobře!"
"Nó, jasňačka, pane učiteli, ne?"
"Teda ale teď jste mne naštval!"
"Próč?"
"Když se to dokážete naučit na trojku sám, tak je jasné, že jste na to celé druhé pololetí jen kašlal!"

"Pane učiteli, kdybyste mne teď pustil k maturitě, dal bych češtinu a přes prázdniny se naučím angličtinu na září. Vy jinak můžete za to, že na ostatní předměty nepůjdu."
"Vážený, maturuje jedině žák, který úspěšně uzavřel čtvrtý ročník. Nemáte co mluvit o maturitě, pokud neprospíváte. Vydírání si můžete odpustit, za své výsledky si odpovídáte sám. Mám jediné právo - zapsat Vaši klasifikaci v předmětu anglický jazyk. Nezkoušejte mi tvrdit, že mám něco společného s Vaší známkou z češtiny."
"A už Vás někdo zkoušel uplatit? Pijete něco? Nebo kolik berete?"
"Kdo mne zná, tak už dávno pochopil, že to nemá smysl zkoušet."

To si takhle jednou vymyslím, že kulturně vzdělám třeťáky. Čtvrt hodinky si povídáme o tématu, o rolích herečky v hlavní roli a o době a lokalitě, kde se příběh odehrál...
Poté beru "placičku" (copyright - moje matka). Mechanika heká. Nic. Na projektoru naskočily barevné pruhy, aniž by aktuální program měl s Prague Pride cokoli společného. Pak to škytne. Máme obraz! A nemáme zvuk...
Běžím o patro níž pro ajťáka. Prý je jinde. Lezu pod stůl a přepínám kabely. Třikrát "chřust" a nic. Zkouším opravu technickým poklepem: prostě do toho třísknu s bojovým pokřikem: "Máňo, jedem!"
Bezvýsledně.
Některé věci prostě nemají smysl.

Byla u nás na škole toho času jedna kolegyně. Vystudovala americkou pragmatickou pedagogiku. Na hodinách rozdávala stohy článků, nikdy totiž učebnice nepotřebovala. Aby ji všichni dobře slyšeli, používala navíc bezdrátový náhlavní mikrofon. Do třídní knihy psala pravidelně jako téma hodiny i domácí úkol RWCT, ale nikdo nikdy neměl odvahu se jí zeptat, co to znamená. Na obědech zapáleně diskutovala o klíčových kompetencích, znalostech a dovednostech. Pravidelně řešila i chemické procesy v mozcích žáků a jejich vliv na myšlenkovou výkonnost.
Byla prostě dokonalá.
Byla.
Loni definitivně odešla do důchodu a všichni si oddechli.
A víte co? Doopravdy se jmenovala se Marie!

"Paní učitelko, viděla jste, jak je dneska venku krásně? Jak tam svítí sluníčko?"
"Ano."
"A?"
"Je jaro."
"A nic to s Váma nedělá?"
"Ne."
"A co takhle, že bychom se šli učit ven?"
"Ne."
"A budeme koukat na video?"
"Ne."
"Paní učitelko, a nemohli bychom dneska..."
"Ne."
"A budeme končit dřív?"
"Ne."
"A já jsem si myslel, že..."
"Nestrašte mě, že jste myslel!"
"A co budeme dělat?"
"Učit se budete, holenkové, až do bezvědomí!"
"Ale když nám se nechce."
"Ale no to už by stačilo! Pravidla platí pro všechny! Copak jste nečetli školní řád, část druhou, počínaje stránkou šest?"
"NE!"

"Pavle, máte křupky?"
"Jo, v batohu. Čtvery."
"Lukáši, můžete posunout ty židle?"
"Topol. A pane učiteli?"
"Ano?"
"Máme ještě někde ty zbylý Rychlý špunty? Já myslím, že nám ty dvě flašky nebudou stačit."
"To je asi pravda. Ondro? Tumáte klíče a skočte ke mně do kabinetu, v ledničce jsou další dvě láhve."
"Oukej, jdu tam."
Po chvilce...
"Všichni sedí pohodlně? Mají co jíst a pít?"
"Jó, ale ty bublinky jsou pěkně hnusný."
"Jste neměli brát jahodový!"
*dramatická hudba*
"Dnes večer dostanu smyk, Richard ukradne několik pneumatik a James dostane kopanec do obličeje..."
Poslední odpoledka v červnu na oboru dopravní prostředky.