Hra o trůny

Přemýšlela, jestli mu aspoň v poslední okamžik před smrtí došlo, v čem udělal chybu. Spíše odhadovala, že ne. Byl tolik přesvědčený o vlastní výjimečnosti. To všichni kolem něj se mýlili, nechápali ho…
Pravda, pochopení pro něj neměla už dlouho. Zbavila se závislosti na něm. Uvědomila si svoji cenu. Připustila si, že ji celou tu dobu jen využíval a týral. Že rodové šílenství si na něm vybralo svoji daň…
Mohl být spokojený. Konečně jednou se nemuseli obávat o život, nemuseli potupně žebrat, aby se jich někdo ujal. Jeho plány se plnily, postupně.
Jenže on chtěl mít vše a hned. Nedopadlo to…

„Uchránila jsi můj život. Proč?“ ptá se a nevypadá, že je za záchranu vděčný.
„Pán světla s tebou má své plány,“ usměje se tajuplně Rudá kněžka.
„Pro ty plány je nutné, abych nosil tuhle šaškárnu?“ zatřese znechuceně svou „zbrojí“.
„Lidé vidí, co chtějí vidět,“ pokrčí rameny. „Mance Nájezdník zemřel na hranici. Pán kostí přežil.“
„Měla jsi to vymyslet jinak!“ řekl frustrovaně. „Vše, co jsem léta budoval, se rozpadne. Jsem jediný, kdo dokázal sjednotit všechny kmeny divokých, dát jim nějaká pravidla a řád. Pokud je tvůj bůh chce použít v boji, bude mít velký problém najít vůdce, kterého budou ochotni následovat…“

Královstvím sedmi vládl král,
za mlada nikdy se nebál.
Když ale zestárl, začal se bát,
že mu drak roztaví brnění plát.
Za ženu zlatou lvici měl,
zahýbat jí se nestyděl.
Královna tím však netrpěla,
stejnou mincí mu oplácela.
Věř nebo nevěř, čtenáři věrný,
králův znak zdobil paroháč černý.
Jednoho dne, co jen čert nechtěl,
pobočník krále Jon Arryn zemřel.
Že bylo královi smutno až běda,
na hrad svůj pozval si přítele Neda.
Od truhly s tajemstvím našel Ned klíče,
v kolouším rouše že skrývá se lvíče.
Po smrti králově skončil Ned bez hlavy,
tím začal příběh tak dlouhý a krvavý.

„Co si pán přeje?“ zeptala se s hlubokou úklonou.
„Pán se jmenuje Tyrion a přeje si, aby sis to konečně zapamatovala,“ zaprskal.
„Jistě, pane,“ znovu se uklonila.
Dělala si z něj legraci? Nebyl si vůbec jistý. Připadal si poněkud vláčený událostmi, na což nebyl zvyklý. V bedně přepraven do Pentosu. V kočáru s Illyriem, sice pohodlnější, ale zdlouhavé. Teď už několik týdnů na lodi, kde mu ten, co si říká Griff, odmítá dát dostatek vína.
Ale aspoň je tu na první pohled poznat, že děvka je děvka, pomyslel si dívaje se na tetovaný obličej dívky, která se o něj starala.

Tušil, co přijde, přesto ho to zaskočilo. Jak reagovat na nabídku, kterou by jiní považovali za nebývalou čest?
„Co když řeknu ne?“
„Opiju tě a zeptám se znovu. Nabídnu ti hrady pro tvé mladší děti a zeptám se potřetí. Jestli i potom odmítneš… Inu, připíchnu ten prokletý odznak Jamie Lannisterovi, ten by ho mohl nesnášet ještě víc než ty,“ zachechtal se posupně Robert.
Měl jsi tehdy odmítnout, otče… pomyslel si smutně Bran, sledující neviděn scénu, která odstartovala mnohé.
Ned Stark byl dobrý muž. Pro hru o trůny však zcela nepoužitelný. A občas dobré úmysly napáchají více zla než zlo samotné…

„Nemůžeš to vzdát! Slyšíš?!?“ zatřásla s ním. „Mnozí za tebe položili život. Nemůžeš teď zahodit ten svůj!“
Jako kdyby to nevěděl. Kvůli němu přišla o bratra, kterého dlouho chránila. Místo nenávisti, kterou by očekával, s kterou by se vyrovnal, se ještě usilovněji starala o něj. Zahanbovala ho. On měl být velitelem. Byl vyvolený… Tříoký. Nepřipadal si tak. Cítil se stále jako rozbité dítě vláčené na saních ledovou plání.
Navíc už nedokázal snít vlčí sny. Léto byl pryč, spojení se přerušilo.
A věděl, že se nikdy nikomu nebude moci svěřit, že smrt Léta ho zasáhla víc než smrt Jojena a Hodora…

„Pozor!“ zakřičela Arya varovně, ale Kousačovy zuby už byly pevně zaraženy v kůži na krku.
Ohař celkem bez námahy tomu hajzlovi zlomil vaz a poněkud udiveně si pomyslel, že se mu malá Starková pokusila zachránit život. Když potom chladnokrevně oddělala posledního z banditů, uvědomil si, že je v ní daleko víc, než se zdá.
Ještě definitivněji mu to došlo o mnoho dní později, když ho neméně chladnokrevně okradla a těžce zraněného opustila.
Ostrá vlčice… táhlo mu zpomaleně hlavou… a já nepatřím do její smečky.
Ani ho nenapadlo, být na ni naštvaný. Chovala se jako pravý zabiják. Byli si hodně podobní…

Sedí na koni. Jede. Všechno je v pořádku. Opakovala si ta slova, ač jim přestala věřit už před dlouhou dobou.
Drží se v sedle. Nevrávorá. Všechno dopadne dobře. Věděla, že se musí tvářit klidně a důstojně. Nepanikařit, ačkoli by se nejradši rozbrečela.
Je silný. Nepadá. Dostane se z toho. Hypnotizovala ho pohledem, modlila se, aby vydržel ještě krok, ještě dva.
Neopustí mě. Ochrání mě. Spolu dokážeme cokoli. Šeptala, ačkoli tušila, že zůstala sama.
Khal Drogo, mohutný válečník s dlouhatánskými vlasy značícími, že nikdy nebyl poražen. Její slunce a hvězdy.
Prázdná skořápka. Tělo sedí na koni, duše bloudí v temných krajích…

Byl nízkého původu a vysoké inteligence. Vypracoval se, až na něm závisely životy nejmocnějších lidí světa. Pohrdali jím, spoléhali na něj a měli z něj obavy (ačkoli to by nikdy nepřiznali). Balancovat na ostří nože byla zpočátku nutnost, postupem času se změnila ve vášeň. Zábava, snad i slabost. Možná přestával rozlišovat, kde jsou hranice reality. Možná své hry hrál až příliš doopravdy.
A když hraješ hru o trůny, zvítězíš, nebo zemřeš…
Ve výběru daní byl nejlepší. Myslel si, že je nejlepší i v machinacích.
Dlouho se usmíval, nakonec však prosil. Marně. Svoji žačku vycvičil velice dobře. Odměnou mu byla smrt…