DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Podlý plán odhalen!

Kůň si odfrkl. Nesouhlasně pohodil hlavou na protest proti jezdcovu úderu bičem přímo do slabin.
Theon před dvěma dny opustil Zimohrad a nyní mířil předat poselství Noční hlídce na Zeď. Ramsay měl totiž další plán pro expanzi, pro to, aby se zavděčil svému otci, siru Boltonovi. Dozvěděl se, že Divocí překonali Zeď, a také jaké problémy nyní mají. Ideální toho využít. A kdo jiný by měl jednat s Jonem Snowem než jeho skoro-bratr z dětství, Theon?
Jel dva dny a dvě noci pláněmi pokrytými sněhem. Míjel zasněžené lesy, které spaly zimním spánkem, zasněžené domy a kouř z komínů. Byl blízko.

Dlouho jsem spala ve svém měkkém, temném loži, příliš drobná a slabá, bez vůle pustit se do toho dobrodružství, které mě čekalo.
Ale teď přišel můj čas! Probouzím se a rozkošnicky se protahuji - cítím, jak je moje tělo najednou delší, silnější. Teplo mi dodává chuť do života a tak raším a rostu, vzpínám se směrem k životadárným paprskům.
A tu konečně rozhrnu tmavé závěsy svého lože a vykouknu ven. Zalije mne oslňující světlo - ach, to bude dobrodružství! Ale moment, co je tohle - fuj, brrr! To není jaro!
*
“Franto, podívej se! Tuhle na záhoně nám roste mrkev! A to v prosinci!”

Asi nemá cenu nad počasím bloumat,
aprílové hrátky fyziky zkoumat,
ale nyní představme si prosím zajíce,
toho, jak malé děti milují nejvíce.
Všemi otvory lezou mu vajíčka,
za ouškem skví se oranžová čepička.
A pěkně všechno dáme do rovnice,
a to dohromady rovná se márnice.
Ptáte se snad proč, vážení?
On totiž také potřebuje krmení,
čokoládu a cukr rozdá dětem,
běhá celý den letem světem,
ale žádná dobrá mrkev na něj nečeká,
protože zima na cestě domů nijak nespěchá.
Unavíme tedy králíčka zběsilým běháním,
a znechutíme ho studeným kopáním,
protože co mrkev v zimě dělá?
Hezky pod sněhem vesele bělá.

Emma pečlivě upravila tatínkovi šál za krkem než se způsobně usadila.
Zvonek zacinkal.
Lucy vešla s podnosem, John přivezl vozík. Postní večeře byla skromná, přesto vybraná. Na zdraví Mr Woodhouse bylo třeba dbát.
Starý pán opatrně nadzvedl poklop. Polévky tak na prst, tak to má být. Ale...
"Mrkev, my dearest Emma? Kdepak jsme v únoru sehnali mrkev?" podivoval se se značným podezřením v hlase.
"Není mi to úplně jasné, tatínku. Ale Lucy říkala, že ráno viděla v Highbury kočár, jaký má slečna Burnwoodová. A u dveří se nám objevil košík se zeleninou a s podivným vzkazem: v Bille měli slevu."

Dobrý den, moji milí návštěvníci. Jsem potěšen, že vás války tunelových živočichů, ani vánice saharských písků neodradily od další návštěvy mých sbírek. Opravdu oceňuji, že vás kolega P. uvolnil ku pomoci s katalogizací sbírek.
Držte se, prosím za mnou, milí studenti.
Nehodlám se opakovat. Nebudete-li schopni se držet poblíž mne, pak ponesete následky. A můžete mi věřit, že úmrtí v mých sbírkách pojišťovna neproplácí.
Kam jdeme? Já jsem vám to neřekl? Přímo sem. Do oddělení pavouků.
Copak, copak, že byste raději dobývali mrkev v zimě, než sáhli na pavouka? Jak je libo. V roce 1970 zde byly opravdu hezké závěje.

Za okny huste chumelilo, uz dlouhou bylo venku pod nulou. Endrew vesel do kuchyne a zkontroloval hodinky na ruce, index mu ukazoval cas na obed. Presel k automatu a zvolil obedove menu. "Na co mate chut Endrew"? Podival se z okna, "treba na dusenou mrkev, delavala mi ji mama jako malymu klukovi" a pokyval hlavou jako by chtel potvrdit pravdivost slov. Automat zavrcel, na odkladaci desce se objevila plastova miska s hnedou hmotou zalatovana obalem s kresbou jeste hnedsi mrkve. Obed vypadal stejne jako vsechny obedy predtim. Endrew se natahl ke krabicce. "Musim vymenit toner magentovy barvy" proletlo mu hlavou.

Když jsem narazil u Klenčí na tu ubrečenou holku, palubní počítač ukazoval datum 25. 1. 1863. Nejdřív jsem v duchu zanadával na technika, který zase neopravil časoprostorovej čip, ale pak jsem se začal věnovat tý holce.
„Víte, musím domů přinést čerstvou mrkev, jinak se nesmím vrátit. A kde ji mám teď v zimě vzít?“
Nastavil jsem čas na rok 2010, příslušné GPS souřadnice a za chvíli už jsme stáli před domažlickým hypermarketem. Tý holce jsem koupil půl kila mrkve a pro jistotu ještě čerstvé fialky, jablka a jahody.
Nakonec jsem jí dopravil zpátky a odletěl. Na cestách časem zažijete lecos.

"To bylo naposled!" Mrmla hodil futrál s basou do dodávky. Natáhl se po šroťáku od Brajgla.
"Si zpíval v poho, kámo," škytl bubeník.
"Normálně ale používám štyry struny! Rozumíš? Dneska s bídou jednu!"
"Na struny sere pes..." mumlal Jetej.
Z nebe se začínal sypat sníh.
Plahočili se vánicí ke zkušebně.
"Nebylo na béňo, no," přeřvával Mrmla bouři. "Se neposerte! Zdravej pohyb..."
"Tyvole mrkev!" Brajgl se shýbl. Pod závějí prosvítala oranžová džínovina.
"To je NOHA!" pronesl dramaticky Jetej.
"Punk neni mrkev, kurva," zahuhlalo to z bílé tmy. "Kde jste?! A kterej idiot zamyká zkušebnu, kde se válej akorát flašky vod piva?"

Na soudruha Sněhuláka
hodné dítě nehuláká!
.
.
Ctibor se na Vánoce těšil, ovšem když se v první den prázdnin vzbudil a venku bylo bílo, úsměv mu zmrzl. Kluci a holky budou chtít stavět sněhuláky, uvědomil si, a jistojistě se pokusí na nosy nanosit mrkve z maminčiny zahrádky. Co kdyby je ty mrkve také vcucli pod zem?
Ctibor nezpanikařil. Uvažoval, co by na jeho místě udělala myš Hryž.
Po snídani zatelefonoval na Hasičskou stanici a celou záležitost vysvětlil slonu Alfrééédovi, který tam šéfoval.
Alfréééd hned věděl, jak takové nebezpečí ošéfovat. “K záááhonku postavíííme hlííídku, ta všechno ohlííídááá. Kamaráde, klííídek, máááme dosti hlííídek.”