Jane Austen: Mansfield Park

Edmund si přitáhl židli blíž k lůžku. Péče o bratra ležela hlavně na něm, matinka se nedokázala postarat ani o sebe a otec právě marně pročesával Londýn. Tom měl zavřené oči, na čele se mu perlil pot. Když měl tvář bledou a ústa bez úsměvu, dokázal Edmund rozpoznat některé jejich společné rysy. Jinak se lišili skoro ve všem. Edmund v srdci stále nosil zbytky obdivu vážného chlapce ke staršímu bratrovi, rozpustilému, odvážnému, lehkomyslnému. Tom otevřel oči. V jeho pohledu byl vděk, prosba a naprostá závislost. Edmund ho podepřel a podal mu ke rtům sklenici vody. Teď byl starší bratr on.

Škádlil, prostopášník, sprosťák.
Pusa proříznutá, takt veškerý žádný, do nebe volající hloupost.
Jedna v rozpacích, zničená pověst pro druhou.
Henry Crawford.
Fintil, lhář, domýšlivec.
Hezká tvářička, ublížená dušička, hromada výmyslů.
Jedna uražená, druhá svedená, podvedená, zničená.
George Wickham.
Lovec, romantik, chuďas.
Sladké řeči, nádech hrdiny, úplatnost hada.
Jedna realitou sražená, druhá bez lásky koupená.
John Willoughby.
Zaslepenec, patolízal, vidlák.
Olezlé lichotky, skandální drzost, vtíravé přátelství.
Jedna šťastně uchráněná.
John Thorpe.
Prospěchář, žvanil, zkrachovalec.
Úlisné poznámky, skryté plány, neskutečná špína ve fraku.
Jedna pohoršená, druhá hořce trápená, třetí sprostě využitá.
William Elliot.
Ti hadi se snad všichni vylíhli ze stejného hnízda.

Novinový papír zašustil na odkládacím stolku. Maria znechuceně odložila nejnovější číslo Prvního britského věstníku mladých paní a dívek.
Prý pevné boky. Tchchch, takový nesmysl. Taková nuda! Navíc, k čemu pevné boky.
Současná móda jí skvěle vyhovovala. Když to švadeny neodbyly, dokonce ani nevypadala těhotně.
No k čemu? Vždyť stačí mé krásné vlasy, můj uhrančivý pohled. Henry je do mě doslova blázen. A navíc, pořádný pr... ehm, dekolt mám taky. Lordu Malroughovi na posledním plese málem vypadly oči z důlků. Co víc si přát? Proč se snažit?
Tak rozumovala pošetilá slečna Bertramová dokud nevyšla na procházku do parku. Byl říjen. Větrný.
pozn.: Inspirací mi byla tato dobová karikatura košilkoidní empírové módy.

Mary měla pocit, že se topí. Na prsou jí ležel těžký sloupec vody. Skoro nemohla dýchat, oči a ústa měla plná soli. Pohlédla do hnědých očí, tolik podobných těm jejím. A pak se líbezně usmála a usedla k harfě.
Prsty měla ledové a bez citu, chaluhy temnoty se jí otíraly o paže. Pohlédla do hnědých očí, tolik podobných těm jejím. A pak hrábla do strun a začla hrát jednu ze skladeb, kterou kdysi kdosi miloval.
Henry měl pocit, že ho spalují plameny. Ohnivá bolest v srdci se nedala vydržet. Pohlédl do hnědých očí, tolik podobných těm jeho. A pak přistoupil ke skupince mladých dam a dvorně se uklonil.
Jeho nohy a ruce byly mrtvé a sežehlé, dávno pozbyly smyslu. Pohlédl do hnědých očí, tolik podobných těm jeho. A vyzval nejkrásnější debutantku sezóny k tanci.
Byla to párty, o které se v Londýně vyprávělo po zbytek zimy. Nejelegantnější dámy a nejvlivnější muži. Inkognito člen královské rodiny. Večeře o čtrnácti chodech. Skutečný živý panter, indická tanečnice. A ti nejrozkošnější hostitelé, které město znalo.
Sourozenci Crawfordovi ji uspořádali v den, kdy si Edmund Bertram bral Fanny Priceovou. Aby byli spolu. Aby přežili. Aby v zoufalých očích toho druhého zahlédli důvod, proč ještě žít.

AU.
Otevřela klenotnici a neomylně sáhla po nejstarším šperku. Byl to jednoduchý zlatý náhrdelník, který jí kdysi vnutil lstí jako dar od své sestry. Tehdy nevěřila, že by spolu mohli být šťastní, příliš se lišili. On se ji ale rozhodl milovat. Nepřestal, když ho měsíce odmítala. Nepřestal, když s ním na Edmundově svatbě ani nepromluvila. Nepřestal, když se před ním jednoho večera rozvzlykala a prozradila mu, koho miluje. Tehdy mu uvěřila.
Fanny Crawfordová na sebe pohlédla do zrcadla a usmála se. Pro první ples jejich dcery se nemohla ozdobit ničím lepším. Zaklapla víko klenotnice, na jejímž dně ležel řetízek s křížkem.

Nevěřícně hleděl na tu jízlivou bytost. Ještě včera byla krásnou duchaplnou společnicí a snad i vhodnou budoucí ženou.
Teď tu stála a zdála se vychrtlá, ježatá... jedovatá.
Byl by se smířil s jejím frivolním pohledem na svět. Přehlédl by nechuť k poklidu venkova a fary.
Jenže ona spřádala plány. Vše měla dávno promyšlené. Očekávala, že jeho bratr nepřežije. Už cítila v rukou dědictví. Námitky sira Thomase odmávla.
A nakonec, dovolila si sprostě vinit Fanny. Jeho Fanny, nevinnou Fanny.
Jako by se poprvé v životě rozhlédl kolem sebe.
„Miss Crawford, I don‘t know you any more. You’re a stranger to me!“