DMD č. 20. pro 20. 4. 2014. Téma: Transakce

Vzpomínáte si, milé děti, na pohádku o kohoutkovi a slepičce? Jak se hamižný kohoutek nechtěl se slepičkou podělit a zaskočilo mu semínko? Ležel tam v oboře, nožky měl nahoře a bál se, bál že umře. A tak slepička běhala, od studánky ke švadlence, od švadlenky k ševci, od ševce ke svini, od svině ke sladovníkovi, od sladovníka ke krávě, od krávy k louce, a až nebe se slitovalo. Teď se na tuto složitou transakci podíváme realisticky. Louka dostala rosu, kráva trávu, sladovník smetanu, svině mláto, švec štětiny, švadlena střevíčky, studánka šátek a kohoutek vodu. Jen ta udřená slepice utřela hubu...

V ordinaci.
Vy, Zuzano, zastáváte v komunikaci často roli rodiče, vy, Václave, zase ukřivděného dítěte, což narušuje výměnu na úrovni dospělý – dospělý…
Doma.
„Kde mám kravatu, zlato?“
„Tam, kams ji dal! Nejsem tvoje matka!“
„To nejseš! Máti není tak protivná!“
„Chováš se jak děcko!“
„Já komunikuji na dospělé úrovni! Ty toho nejsi vůbec schopná, ty…!“
V dětském pokoji
„Zase byli na tý pitomý terapii?“
„Jo.“
„Co uděláme?“
„Převedeme je do rolí rodič-rodič, to je zklidní. Máš v žákovský tu poznámku, ne?“
Povzdech. „Takže hra na obětního beránka.“
„Příště to zas vezmu já.“
„Být v týhle rodině dítě není žádná sranda!“

"Pojďte dál, prosím, a prohlédněte si tento luxusní apartmán blízko jádra. Skvělá adresa, K slupka. Předchozí majitel si to tu nemohl vynachválit - tedy - než došlo k té nehodě s náhodně letícím primárním elektronem, která předchozího majitele deportovala kamsi do vodivostního pásu. A toto krásné apartmá nyní zeje prázdnotou."
"Vím, a právě proto bych se sem chtěl přestěhovat. Dosud jsem bydlel v L slupce, zohledněte to prosím při výpočtu kupní ceny."
"Ano, prosím. Jsou to dva kiloelektronvolty. Transakci proveďte ve formě K alfa rentgenového fotonu, a to okamžitě. Ať ten operátor u detektoru konečně pozná, že se nacházíme v atomu fosforu!"

Místnost byla stejně honosná jako v době, kdy zde měl pracovnu admirál Parker. Frances se podezřívavě dívala na jeho nástupce. Ten jí podal dvě obálky. Jedna byla označena červenou stuhou. Druhá byla nadepsána rázným rukopisem. Otevřela je.
„Skřivánek?“ zeptala se. Jen těžko skrývala překvapení.
„Ano, slečno Doyleová.“
„Ale tomu přeci velí kapitán Harris,“ zaprotestovala. I po tolik letech, i přes povýšení… Pořád toho příkrého muže považovala za svého velitele.
„Kapitán Harris požádal o propuštění ze služby. Je to jeho přání.“
Farrell kývl ke druhé obálce.
„Buď té lodi budete velet vy, nebo bude vyřazena. A vy se vrátíte na Betsy.“

Když chodili do 9.B, povídala Šebestová Machovi, člověče, zajímalo by mě, jaký to je být někým jiným, s někým se na pár hodin vyměnit, Mach se uchechtl, s Horáčkem a Pažoutem, a Šebestová řekla, ani náhodou, ale Mach už mluvil do sluchátka, najednou z nich byli ti dva výtržníci, hned dostali pětku z matematiky, odpoledne šli za školu, a když zase byli sami sebou, řekl Mach, nic moc, ale divný je, Šebestová, když jsem byl Pažout a ty Horáček, cejtil jsem k tobě to samý co vždycky, a Šebestová řekla, já taky, ta výměna se sluchátku tak úplně nepovedla.

"Mimasi, mě to opravdu mrzí," řekla Gwen nervózně.
"Ale není jiná možnost."
Mimas mlčel. I zbytek klonů mlčel a jejich výraz kolísal mezi nevěřícným, rozčileným, zhnuseným a vyděšeným.
"Já se snažila najít jiné cesty. Vážně. Kontrolovals to se mnou. Všichni jste to se mnou kontrolovali. Víš, že jinak to nejde!"
"Hm."
"Mohli byste teda... abychom to měli za sebou... Já... počkám..."
Kluci se připravovali a kromě nejnutnějších poznámek vládlo tíživé ticho. Když bylo po všem, Mimas se rozhlédl po týmu.
"Berte to jako akci, chlapi."
"Ale proč to musí být taková transakce, nevíš?" zeptal se Bennar a obul si lodičky.