Divoký západ

„Whiskey, to je moje gusto…“ zapěla v jeho hlavě Tornádo Jů. Vzkačeřil poslední síly, vyhodil slečnu Patricii z jedoucího dostavníku a doufal, že nebude příliš potlučená. Sám se pak chopil zlatavého moku a vyskočil vstříc zářné budoucnosti. Kdyby se při pádu nepraštil do hlavy ve snaze zabránit rozbití skla, byl by jeho skok naprosto dokonalý.
Když se probral, stále ještě svíral nerozbité lahve od whiskey (dokonce i s whiskey uvnitř). Slunce mu nepříjemně svítilo do očí.
„Myslím, že prošel,“ ozvala se slečna Patricie.
„Myslím, že ano,“ zaslechl reverendův hlas. „Zatěžkávací zkoušku jsi splnil. Jsi připraven hledat bájný poklad Trpasličího muže?“

Sunkáč! Ale jedním kopnutím mu zbraň z křídla vykopl Trpaslík. Vyletěla otevřenými dveřmi pěkně zpátky na poušť. Dveřmi, které se s jejím zmizením samy zavřely.
Z vnitřku telefonní budky se ozval strašlivý zvuk. Právě se vydala na cestu meziprostorem s podivuhodnou posádkou na palubě.
To však nebránilo rozhořčeným ptačím desperátům se do sebe pustit křídelně. Peří lítalo, nadávkami se nešetřilo a i zobák se nalomil. Malý mužík se pouze bavil pohledem zpovzdálí.
"Vrať mi peníze, ty pse!"
"Proradná kryso!"
Od ovládacího panelu se ozval hlas: "Myslím, že je tu leccos, co si potřebujete mezi sebou vyjasnit. Co takhle menší výlet?"

Vyděšené oči si ho se strachem měří zpod sedadla.
Jeho srdce bije jako splašené hejno.
V hlavě jediná osamocená myšlenka.
Tohle byl vždy jeho kačeří sen!
Sen o tom, jak zachrání sličnou káčandu.
Sen o tom, jak se stane jejím hrdinou.
Sen o nezměrné nekončící lásce.
A teď je to tu a on... neví co má dělat.
Dáma jeho srdce je přímo před ním a jemu nějak vyschlo v zobáku.
Křídla se mu roztřásly strachem.
Srdce dál hrozilo, že mu přinese infarkt.
Co když všechno pokazí?
Nádech, výdech.
Tohle přeci zvládne.
Není žádná kachní bačkora.
"Seňorita, nebojte se. Zachráním vás!"

„Sklapni!“ zasyčeli oba kačeři-pistolníci jednohlasně a dál veškerou pozornost věnovali své rozepři.
„U všech chřestýšů, tak dlouho jsem snil o téhle chvíli.“ Zasmál se Sunkáč Kid sledující svého rivala na mušce.
Butch Káčidy se ale nehodlal jen tak vzdát.
Jedním hbitým pohybem vytasil zpodperutí nůž.
„Ty naivní hlupáku,“ ušklíbl se Sunkáč a stiskl kohoutek své tajemné zbraně.
Nic.
Zbraň nefungovala.
Zmatený kačer se podíval ze zbraně na Butche a zpátky, ale to už mu kolem hlavy proletěl nůž. Těsně ho minul a s břinknutím dopadl na podlahu.
Všichni v místnosti se vrhli k ležící zbrani, ale jako první ji sebral…

Zatřepal hlavou, aby zahnal proradné myšlenky.
Pokud chcete v branži uspět, neptáte se NAČ. Povolena je otázka KAM (našít ty kulky) nebo CO (šlohnout) . Ale nikdy NAČ.
Proto zmobilizoval zbytky sil a s výkřikem „Kačerimo!“ vletěl (doslova) na dostavník.
Kočí s doprovodem koukali jak kachny z nudlí a Butch si s nimi hravě poradil. Jak ti litovali, že jako malí vylezli z vajíčka!
A uvnitř čekala odměna. Zlaťoučké lahve té nejlepší whiskey.
Ale co to? Uslyšel slabounké tlumené sténání.
„Jsi kačerem smrti!“ zvolal Butch a nahlédl pod sedadlo jenom proto, aby stanul zobákem v zobák spoutané seňoritě ze svého snu.

Doktor se zaujetím přímo vědeckým sledoval, co se mu v TARDIS odehrává. Měl už různé společníky, většina jich však byla víc lidská a celkově větší… Ne že by snad měl něco proti živočichům a podměrečným… Nicméně hlavně mu přišlo zvláštní, že onen zakrnělý tvor, o kterém se ještě před chvílí domníval, že bude mít hlavní slovo, je najednou zcela zapomenut a oba opeřenci se tváří, jakoby tu byli zcela sami.
„Nerad bych vyrušoval,“ ozval se pár minut poté, co na sebe ti dva zoufalci mířili čímsi obskurnějším než sonický šroubovák a snažili se zhypnotizovat, „ale moje loď je neklidná. Popojedeme?“

Sunkáč Kid zaúpěl. Tohle mělo být tak klidné odpoledne. Plánoval si zajít do saloonu, investovat část lupu do whiskey a za další zlato oslňovat Rozvernou Kačku. Nejkrásnější nosnici, která kdy na Divokém západě žila, vyskytovala se, či tudy alespoň projížděla.
Butch se k němu začal s vítězoslavným úšklebkem blížit. "Naftala tfoje poflední hofinka." Nešťastný pistolník šišlal, protože při ještě nešťastnějším pádu se klovl do jazyka. "Odfud nemáš kam uféft."
To si Sunkáč zase tak úplně nemyslel a namířil na druhého opeřence ukořistěnou zbraň. “V to bych nedoufal, chlípný bídníku, ještě jeden krok a ušetřím úřadům práci s odíráním tvého peří."

Když vtom si všiml, jak se jen kousek od něj zhmotňuje velká modrá budka. Věděl, že nemá na výběr. Kachní nohy nejsou nejrychlejší. Jediným řešením bylo ukrýt se.
Už byl skoro tam, když se dveře najednou samy otevřely. Něco do něj ale zezadu prudce narazilo, až vletěl dovnitř po zobáku. Byl to Butch. Musel ho celou dobu sledovat.
Sunkáč se zvedl a načechral si pírka. Stáli v obří místnosti, která ani v nejmenším neodpovídala velikosti budky. Vypadalo to, že jsou tam sami. Dokud se neozval známý hlas.
„No ne, copak to tu máme?!“
Oba se ohlédli. Byl to on. Trpaslík.

Butch načepýřil pírka.
„Poslední člověk, který se mnou mluvil v hádankách, skončil na tolik kousků, že ho dodnes nepohřbili celého."
Že tak skončil výhradně zásluhou Sunkáče Kida, zatímco on sám byl tou dobou potupně přivázaný k židli, pochopitelně nedodal. Přece si nezkachní pověst!
Muž se uznale uchechtl, ale neodpověděl.
Záhy bylo jasné, kam mají namířeno. Šibeniční vršek, jaké klišé!
Butch si pomyslel, že musí pořád snít, když spatřil několik dalších zakuklených postav.
Tajemný cizinec se k němu otočil a Butch mu tak poprvé pohlédl do větrem ošlehané tváře.
„Dovol, abych se představil. Jsem reverend Barnaby a mám pro tebe úkol.“

„Ne tak rychle!“ zahřměl až se stránky DMD zachvěly. „Sunkáč je můj, mám na to i lejstro.“
Zpod buřinky vytáhl roličku papíru a hodil ho právě okusovanému muži v modrém.
„Když dovolíte,“ řekl a Sunkáč zcela konsternován povolil stisk. „Sunkáč Kid je až do uhrazení svého dluhu za stavbu Kačího hnízda majetkem Butche Káčidyho.“
„A můžu si s tebou dělat, co se mi zlíbí, frajere,“ zachechtal se Butch.
Sunkáč ale už na nic nečekal, vytrhl přístroj muži v modrém a vystřelil. Mezi ostatními propukl zmatek. Někdo zařval. Ani se neohlížel, koho a jestli vůbec trefil. Pádil pryč, když v tom...