Romeo a Julie (Shakespeare)

Leží spolu dva v temné noci. Ona se opatrně seznamuje s jeho tělem, je takové, jaké si myslela, a pak i s jeho... tedy s jeho nástrojem. Vytáhne jej, uchopí do obou rukou a promlouvá k němu.
„Slečno, ne že by mě netěšil váš zájem, ale kam ten spěch? Měli bychom se nejdřív trochu poznat, víte, popovídat si...“
Zřejmě ho nevnímá, je ztracena v myšlenkách na to, co se chystá udělat.
„No tak, slečno, brzděte, vždyť já ani nevím, jak se jmenujete, tohle ne, to já si nemůžu vzít na svědomí!“
A pak si Julie vrazí Romeův nůž do srdce.

Na jednom asteroidu, v daleké galaxii, ve městě na Lávovém pobřeží žily dvě rodiny. Kareekspuxlep23txovi a Mor34ntevsykyperovi. Po staletí se nenáviděli a boje mezi nimi byly kruté. Sliz na oknech, kusy chapadel houpající se na lampách pouličního osvětlení, přísavky v talířích. Nedokázali přestat, pouhý pohled probouzel vražedný instinkt.
Jubraxmili3xyze se celá naježila, když spatřila Ropezickg2mebrbfloa. Pohlédli si do všech čtyřiceti párů očí a jejich mozky splynuly. Nenávist se změnila ve vřelý cit. Touha po doteku byla hmatatelnější než dotek sám. Napřáhli k sobě chapadla... A pak oba vybouchli a jejich sliz pokryl celý chodník. Některé city jsou až příliš vřelé.

Absolutní novinka na renesančním trhu! Mobilní telefon! Tedy když si to rozebereme: přenosný přenesený zvuk.
Pokud mohl mít Julius Caesar odbíjecí hodiny, proč vy byste své dívce nekoupili mobil?
Už žádná nedorozumění! Žádné zbytečné emoce! Ať už jste kdekoli a plánujete cokoli, zavolejte a domluvte se. Tak je to snadné!

Romeo + Iulie: Slibuii ti lásku, úctu a věrnost w dobrém i zlém dokud nás smrt nerozdělí.
Kněz: Zavazuii vás w manželství ve iménu otce & syna & ducha svatého. (políbí nevěstu, ta políbí ženicha)
konec
„Wille, ten konec, to je opravdu tragédie,“ prohlásil John Danter, nakladatel, a opřel se ve svém křesle.
„Myslíš?“ naklonil se nesmrtelný bard.
„Určitě. Chtělo by to nějaký happyend.“
„Hmm. Happyend,“ začal se Shakespeare škrabat na hlavě, „mohl bych je nechat oba umřít.“
Do místnosti nesrozumitelně dolehl rašploidní hlas Semetriky Danterové, Johnovy ženy. Ten se oklepal a pak prohodil k Shakespearovi: „To by bylo mnohem lepší.“

Jemné kmitání příze mezi unavenými prsty. Tisíce a tisíce vláken.
Záda, která už ani nepřestávala bolet. Oči, které vytrvale pálily. A práce, která nikdy nekončí...
*
„Se mi zdá,“ zabručela Klóthó, „že tu máme nějakej populační boom. Jak králíci...“
Atropos zasykla námahou.
„Válka,“ suše objasnila a pracně dál pižlala tlustý svazek příze.
Lachesis smutně zavrtěla hlavou.
„A nedaj si pokoj. Vážně, já bych je občas...,“ rozhorlila se, a dvě vlákna využila její nepozornosti a propletla se.
„No vida, další spřízněná! A tohle nerozmotám. Tak schválně... Nějakej Montague a ňáká Kapuletová.“
„Snad to těm dětem vyjde,“zasnila se Klóthó.
(Atropos se ušklíbla.)

Znali jsme se - hodiny, ale když jsme se ten večer loučili, a podíval jsem se do jejích hlubokých modrých očí… Navždy a přece tak daleko. Jen chvíli, ještě chvíli. Ještě chvíli spolu. Čas byl však neúprosný. Odjezd se blížil. Aniž bychom to oba tušili.
Stojím zde v tichu pod rozkvetlou korunou rozložité lípy - vzpomíním na ty poslední okamžiky. A v ruce, v ruce držím ten pečlivě složený papírový ubrousek. Otřela do něj rtěnku z hrnečku, aby nebyl ušpiněný. Jen drobnou, jemnou šmouhu - naštěstí. Vždy, když sem jdu, vezmu ho sebou. Opatrně, jej vyjmu z obálky a němě k ní promlouvám.

Na myšlené ploše V necháme působit sílu M a jí protikladnou stejně velkou sílu K. Dojde k třenicím, ale nic vážného se nestane. Ale pokud prvek R (který bychom mohli pojmenovat jinak) síly M a prvek J síly K spojíme a necháme je působit směrem kolmým na působení sil M a K, vznikne tření, a protože třením vzniká teplo, na ploše V bude pěkné dusno.
Odebereme-li z plochy V prvek R, situace se stane nestabilní a možnost spojení prvku J s prvkem P to ještě zhorší.
Teprve ukončení činnosti prvků R a J povede k celkovému uklidnění na ploše V.

Romeo: Julie, ach, Julie; vaše krása je nesmírná, když řeknu to tak přímo. Mé srdce se svírá jen při letmém pohledu na vás, ach, Julie.
Julie: -
Romeo znejistí.
Romeo: Julie, má nejdražší Julie; má duše se chvěje myšlenkami na vaši dokonalost. Julie! Poctěte mne, ubohého, svou přítomností - tak prosím vás já, Romeo!
Julie: -
Romeo klečící na jednom koleni pod balkonem znepokojeně vstane. Zkouší nahlédnout na balkon, což se mu však nedaří.
Romeo: Julie?
Julie: -
Romeo: Julie, jste tam?
Ve stejný okamžik se slečna Aneta Javorská představující Julii probouzí doma. Vedle postele se jí válí rozbitý budík.
Julie: A do prdele!