Fans and Fascinations

"Lady Catherine ho zve na Rosings pro své blaho."
"Ale také se tam umí krásně pozvat sám."
"Na Longbournu by mu nejraději zakroutili krkem, ale vyhodit se nedal."
"A jeho krákorání se rozléhá Merytonem každý druhý den."
"Kvok!" doplnil rozhovor pan Burnwood.
Dámy se mírně zlomily v pase.
"Odpusťte," hekla paní Strongholdová, když znovu nabrala dech, "ale nemohu zahnat představu načepýřeného jedince kura domácího, jak se snaží obratně nacouvat do libovolné skuliny."
"No a teď tohle," kývla slečna Gwendylon k nadcházející společenské katastrofě.
Pohled zachytila slečna Bennetová.
"Něco o bratránkovi?"
"Jen shledáváme, že má výrazné..."
"... charisma."
Jane se shovívavě usmála.

Ples zahájila čtverylka.
"Hleďte na ně, vyrovnané v řadě, zády ke stěně, jako by snad skrývaly motýlí křídla," básníček se zasnil.
"V tanci se musejí otočit, však nám je ukážou," odvětil jeho mentor a pohodlněji se usadil.
"Tedy je skutečně mají?"
"Jistě! Ale možná již po této sezóně je shodí,"
"Škoda jich."
"Přerodí se. Některé zůstanou motýly i potom. Jiné se stanou kudlankami."
"Jste cynik," ušklíbl se mladík a nespouštěl oči z plavovlásky ve třetím setu."
"Možná. Jsou i takové, co se stanou vážkami, jako má nejdražší. A nebo..."
"Ano?"
"Nebo můrami, pane. Opatrně," mrknul pan Stronghold přes okraj sklenky.

Nad dveřmi cinkl zvoneček. Mary už dnes nečekala návštěvníky a těšila se na kamenité pobřeží. Mladá příchozí však rozmrzelost okamžitě zahnala mírným ohleduplným úsměvem.
"Moc se omlouvám, jestli ruším," špitla.
"Nikoliv, jak mohu sloužit?"
"Slyšela jsem, že k večeru chodíváte hledat své, hm... zboží. Směla bych vás doprovodit?"
Byla by to obtížná společnost, kdyby se ovšem vzápětí neukázalo, že paní Booksová je vybavena ne jedním, ale třemi geologickými kladívky a párem pořádných kožených bot. A navíc zjevně neslýchaným objemem vědomostí, obzvláště na ženu.
"Dávají vám zabrat?" ptala se cestou kolem kostela.
"Ne, jen nechápou, co na těch mrtvých skořápkách mám."

Má drahá Susan,
doneslo se mi, že máte s přáteli dům plný dětí. Pokud by se k vám dokázala vměstnat ještě jedna zcela nenáročná duše, ráda nabízím své ochotné služby.
Znám probdělé noci, umím číst v těch malých tvářičkách, jsem obratná v převlékání klubek hadů. Umím uhoupat nejneposednější dítko, má náruč nikdy nedopustila zbytečný pláč. Moje holčičky, každá svá, dostaly nejvřelejší péči.
Vaše zlatíčko si zaslouží to nejlepší a vy si zasloužíte chvilku oddechu.
Věřím, že neodmítnete mou nabídku a brzy odpovíte.
Dokonce znám jednu maminku, nedávno povila dcerku, zrovna jak pro toho vašeho raráška...
S upřímným pozdravem,
Frances Bennetová.

Pánové seděli v salonu, každý za svou hradbou novin, ve společném potěšujícím souznění stoického klidu. V domě však vládl obvyklý ruch a brzy sem přes halu z kuchyně dolehlo rychle gradované "ne ne ne ne ne!" následované kakofonií drobné domácí katastrofy.
"S těmi vašimi dětmi bude ještě veselo, až jich bude víc," brouknul pan Bennet.
"U nás jich patrně nepřibude tolik," odvětil pan Burnwood s pozvednutým obočím.
"Nemusí to být jen Burnwoodové, aby byl dům plný. Možná jste se i s přáteli domluvili, ne?" balancoval starší pán na hraně sarkasmu.
"Co jsem tak slyšel, může jich být nakonec i tucet."

"Je to tu fajn, ale sem tam mi něco z naší doby chybí," podotkla Gwen a podala si mističku sušeného ovoce. "Třeba slušnej splachovací záchod."
"Počkej pár let. Ale nemáme kanalizaci," konstatovala Susan.
"Taky tekoucí voda bez dřiny služebných."
"Luxus."
"Antibiotika?"
"Však víš sama. Má to svý mouchy, no."

"Madam? Máte venku, ehm... balíček." Lokajův výraz naznačoval, že balíček nedojde k adresátce, nýbrž ona k němu.
Dámy se vyhrnuly na schodiště. U vstupních dveří čekal pan Burnwood a lehce se usmíval. Výhled ven zakrývala obrovská dřevěná bedna.
"Všechno nejlepší, dearest," podal Susan obálku.
"Co jsi to...," nahlédla opatrně.
"Děrný štítek?"

Susan se ohlédla za kočárem a otráveně si povzdychla.
"Páreček k pohledání, co?" odtušila Mrs. Stronghold.
"Přes ty jeho ulízaný kecy skoro není vidět, že ani Lucy za dva nepobrala. Nemám ji ráda, a stejně je mi jí líto."
"Třeba ho vyšle na honitbu, sebe do Londýna a budou oba spokojený."
Susan se uchechtla.
"Copak?"
"Napadlo mě, kdyby se usadili poblíž sídla páně Rushworthova..."
"To je ten, co mu Maria-ach-jsem-v-pasti utekla s tím...?"
"Crawfordem. Jo," Susan vystřídala pobavený výraz kapkou kysela.
"A co s ním? To byl přece taky takovej kecal."
"No právě. Rozuměli by si. Možná víc, než dobře."

Nejdražší Susan,
doufám, že tě tento list dostihne co nejrychleji, tak jen krátce:
V sobotu ráno mne Roger doprovodil na dlouho slibovanou výpravu. Molly mě vybavila pouze slunečníkem a sendviči, očekávala jsem tedy prostou procházku po pláži.
Cestou jsme nicméně minuli úchvatná skaliska, sešplhali příkrou stezkou lemovanou kvetoucími keři a prošli přírodním tunelem, v němž se hromově odrážel zvuk příboje. To samo by bylo skvělým objevitelským cílem, nicméně když jsem přestala zdržovat u balvanů posetých schránkami mořských tvorů, otevřel se nám výhled na pláž... plnou tučňáků! Zde v Africe!
Zkrátka řečeno: musíš konečně také sama přijet!
S naléhavou vzpomínkou,
Magdalene

"Co se jí stalo?" otázal se decentně pan Wellf a úklonem hlavy naznačil směr k besídce.
Emma seděla pod popínavou růží, ruce založené, sem tam vydala nenaložené heknutí.
"Rozsypaly se jí figurky."
"Co prosím?"
"Její poslední velkolepý plán selhal. Střelec místo na jejího koně zaútočil přímo na královnu a..."
"Česky?"
"Ten trouba Elton chtěl místo Harriet ji samu. Teď vymýšlí, koho jí vecpat místo něj. Úplně slyším klapat ta kolečka."
"Jéžkovy voči," udeřil se mladík do čela. "Nechá toho někdy?"
"Pochybuju. Ovšem další studená sprcha přijde v momentě, kdy se jí kůň splaší a pokusí se sebrat jejího vlastního krále."

"Marečku? Bebe! Koukej, co tu máme," snažil se mladý muž zabavit roztěkané batole.
"Mmm!" odvětilo dítě a namířilo prstík ke dveřím.
"Ne, ještě chviličku, maminka má práci," přesvědčoval mládě. "Co tam vlastně dělá?" obrátil se na druhou dospělou osobu v místnosti.
"Naposledy co jsem koukala, klade milion otázek a strká slečnám pod nos jeden kus oděvu za druhým," odvětila Gwen. "Ostatně soudím, že bychom u toho oba chtěli být taky, ale je tam na mrňata trochu moc špendlíků."
"Tak nám snad sdělí své poznatky."
"No to tedy doufám. Možná je to špionáž, ale nejen my jí budeme za sdílení vděční."