Pokračování Domov
Ještě, než si přečtete letošní poslední dubnový drabble, chtěla bych vám všem poděkovat, že jste to s mým prvním DMD příběhem vydrželi a doufám, že se vám líbil.
Zároveň bych chtěla celý tenhle příběh věnovat Cairo, která mi dodávala energii a sílu porvat se s každým novým tématem. Děkuji.
Řekli mi, že osud je daný.
Neměnný.
Vzepřela jsem se, abych mohla jít vlastní cestou.
Doufala jsem, že mi rodiče jednou odpustí.
Neodpustili. Nikdy jsem nepřestala litovat, že jsem se nerozloučila.
Vydala jsem se do rukou cizího muže, abych vyšla vstříc nejisté budoucnosti.
Doufala jsem, že útěk všechno vyřeší.
Nevyřešil, ale z vévody se stal milující manžel, kterému jsem dala syna.
Když nad tím přemýšlím, teď ve svých posledních chvílích, nejsem se jistá, jestli svůj útěk proklínat či blahořečit.
Došla jsem na konec své cesty.
Umírám.
Ale vím, že svůj osud si každý může tvořit sám.
A já to dokázala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit