Vyplutí

200 let. 

Stála při něm. Navzdory tomu, že nerozuměla většině toho, co říkal. Navzdory dlouhým hodinám dřiny, která nedávala smysl.

Pomáhala. Starala se. Vychovala jejich syny, našla jim manželky, které se nezalekly tchánovy obsese.

Jejich dílo bylo dokončeno. Obdivuhodné, ale stále zbytečné. 

Překvapeně pozorovala zástup zvířat, defilující před jejíma očima. Řadu z nich neuměla pojmenovat.

Tohle - když už nic jiného - tohle jistě přesvědčí jejich zatvrzelé sousedy, a známé, kteří nad nimi dávno zlomili hůl.

Když se za nimi zavřely dveře, vydechla. Podívala se na svého muže. 

Pořád spolu.

Jejich rty se spojily v modlitbě, když na zem dopadly první kapky.