Poslední plody léta

Poslední síly léta se napřely do strání. Horký vítr kýve korunami stromů a Giuliovy dlaně kvetou zářícími hvozdíky, krvavým jetelem i něžnou chrpou. Zpátky v chalupě uloží kytici na Anežčino místo u stolu, svázanou stéblem trávy. Čeká.

Pozná její kroky. Strach doutná a roste k nesnesení.

"To... tu nechal Tonda," vypadne nakonec ze sevřeného hrdla. Obrátí se a uteče, nechce vidět zmatek ani zklamání v zelených očích. Tak rád by jí ty květiny zapletl do vlasů, aby zahrály všemi barvami. Jenže to nejde. Svět se mění a oni s ním. Ve vzduchu visí vznik Československa, úlevné konce a hořké začátky.