Hradby se tyčily do noci, hrozivě a nepřátelsky, ale nebylo vidu ani slechu po čemkoliv živém. Jízda se rozjela vstříc opevnění, potichu a přitom s radostí patrnou v obličejích, když je ozářilo světlo pochodní.
Blížila se pomalu, jako se blíží pohroma, ale nikdo uvnitř ještě netušil, co je čeká.
Konečně byla brána stržena a muži se vyvalili dovnitř s rykem a jekotem.
Domy vzplály, obyvatelé utíkali temnou nocí, ale často to stejně nemělo význam.
Město hořelo a měnilo se v popel.
Ale teprve s příchodem světlem si velitel uvědomil jednu věc.
Že napadli špatné město a to druhé stojí dál.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit