(Ne)otrávené jablko

Holmes mi věnoval jedovatý pohled, pak beze slova přibouchl dveře drožky. Promluvil až na rohu Baker Street.

„Vypadalo to tak jasně: Starý, bohatý muž, jehož koníčkem byla chemie. V domě hotová alchymistická dílna, včetně různých jedů. Nedočkavý dědic, služtička a kuchařka – obě zjevně zamilované do mladého pána. Slavnostní večeře. Po dezertu a ovoci se starý pán s chrčením zhroutí, pak zemře. Charakteristické namodralé zbarvení kolem rtů….“

„Nu, pro jednou jsem měl pravdu já,“ odpověděl jsem klidně, „zaskočilo mu jablko. Ale no tak, starý příteli, přece se taková banalita nestane jablkem sváru mezi námi dvěma.“

„Jen pokud o tom napíšete, Watsone.“