Kouzla nejsou všemocná

„Alohomora! Alohomora! Krucinál, proč to nefunguje,“ vykřikla Hermiona podrážděně a zběsile mávala hůlkou.
Její výkřik se jí opakovaně vrátil díky ozvěně v bradavických sklepeních. Momentálně jí ale bylo jedno, že ruší noční klid. Bylo krátce po půlnoci, měla za sebou dlouhý den a v sobě čtyři skleničky vína. Chtěla být doma, jít do postele a spát.
„Alohomora! Finite! Evanesco! Sezame, otevři se!“ zkusila zoufale.
Vedle ní se ozval přidušený smích. „Nech mě, já to vyřídím. Bombar…“
Hermiona ho chytla za ruku dřív, než stihl vyhodit dveře od jejich komnat do vzduchu.
„Severusi,“ zeptala se znaveně, „nebylo by lepší zavolat zámečníka?“