Všední den apy Antónia Egyptského

Vyšel z poustevny. Nejprve tančící dívka. Naznačil kříž; změnila se v nymfu … další kříž … nevěstka („Milenče!“) …kříž … ošetřovatelka („Manželi!“) … zaříkávačka … roztrojí se … nakonec opice. (Tak to bychom měli.)

Malý zlomený muž, mrzák, ještě chlapec, ubohý odsouzenec … jakmile se k němu se soucitem sehne, změní se v obra, piráta, kovového muže s hliněnýma nohama, majícího bič, metajícího oheň … Použije jméno Kristovo; bojovník mizí.

Hostinský, orosený džbán … (pivo jsem neměl, ani nepamatuju ….) „Apage!“

Císařův posel: „Budeš umučen!“ … „Ne, děkuji.“ (Lákavé, ale takto ne.)

Akefalos, okřídlený muž, náměsíčný blázen, elegán, obludy, ježci, tančící medvěd, minotaurus … (Jako obvykle.) „Znám vás, jste přízraky.“ Unikl.

Rodiče, věrný pes: „Vrať se domů!“ … (ale …) … kostlivec, hrobař, mrtvola, nekromant, létající lebka … „Ale vy jste přece mrtví!“ (A já - zde na poušti – ostatně téměř také.)

Stráže: „Obětuj císařovu geniovi!“ … „Nikdy!“

Dvě ženy, jako dvojčata, jedna s kraví a druhá s kočičí hlavou … „Modly!“

Poutníci odjinud s batůžky … „V době pokušení turisty nepřijímám!“

„Jsem, který jsem,“ oslovil ho ohnivý keř. Přichází královna žen, Panna Marie, spolu s Janem z Pathmu. Alexandrijský patriarcha mu klade mitru k nohám … Postřehl oči hada. “Ďáble, ty podvodníku!“ Jsou pryč.

Zcela nahé chlupaté stvoření … (???; ale to je přece kolega, poustevník apa Onufrios!) „Buď zdráv, ctihodný starče!“