Milá společnost

Stáli v zahradě a hleděli vzhůru.

„Dokážeš to!”

Malvína mrkla na schodiště vyskládané z rozbitých skel. Mířilo do nebe. 

„Mám strach!”

„Máš svoje sny!”

Motýli mávli křídly. Zakroužili kolem Metoděje a přistáli. Pokryli jeho tělo, ruce, ramena i hlavu. Z barevného hroznu vykukovaly jen velké klučičí oči. 

„Všechny zůstávají s tebou!”

Nemluvil, ale jeho oči křičely: „Vytvoř si nové! Jsi Malvína!”

Zakryl je soumrak.

„Musíš jít! Teď!”

„Sama?”

Chodbou se rozlehlo cupitání. Do místnosti se protáhl potkan. Očichal Malvíně nohy a šťastně zapanáčkoval.

Holčička začala stoupat do noci. Nebyla sama. Na rameni se choulil Ratko a spokojeně vrtěl holým ocáskem.