Ve vlaku

„Proč jsi mi psal tajný vzkaz?“
„Nebyl jsem si jistý, jestli bys neodmítnul.“
„A spolehl ses na latinskou šifru…“
„Bál jsem se?“
„A potom jsi mě opil?
„Opil jsem se taky.“
„Nechci vědět, čí nápad bylo hrát tu hru.“
Daniel mlčel.
Ondra se znovu zadíval z okna jedoucího vlaku. „Když to tak vezmu, nechápu, jak to, že ti to vyšlo.“
„Druhý den ráno, když jsi tam seděl s tím kafem… myslel jsem si, že to byl fakt špatný nápad.“
„Možná,“ odtušil Ondra zasněně. „Tak co tě přimělo se mnou pak psát tu seminárku?“
„Tvůj pohled, když jsi ode mě odcházel.“