Veškeré pochybnosti stranou

Leželi spolu na dece v ovocném sadu.
„Myslíš, že mě přijmou?“
Ginny byla přitulená k jeho boku.
„Já tě přijímám.“
Hleděli na obláčky připomínající cukrovou vatu.
„Jsem z jiného těsta než vy.“
Ginny se usmála.
„Proto tě miluju.“
Poslouchali bzučení včel.
„Mám na sobě spoustu rodových zatížení.“
Ginny pohladila prsten s hadem na své ruce.
„Jasně, tvoje matka byla travička. A co? Já mám zase po tátovi plochý nohy.“
Blaise jí jemně nadzvedl bradu a významně se na ni podíval.
„Tobě nevadí představa, že nemáme děti?“
„Jseš jako kolovrátek, sklapni už. Máš snad dojem, že bude mít táta málo vnoučat?“