Neochotný rozkvět nové éry

„Neboj se!“ ozývalo se ze skleníku. „Podívej se na sourostence, jaké mají květy.“
Minerva se pousmála a vešla. „Mluvíte ke květinám?“
Profesorka Prýtová květomluvu ukončila a zamračila se. „Je na tom něco špatného?“
„Vůbec ne. Slyšela jsem, že jim to prospívá,“ pokoušela se udržet příjemnou konverzaci. Pomonu znala ze školy. Doufala, že to s ní bude jednodušší.
„To já vím nejlíp,“ zabručela bylinkářka. „Co potřebujete?“
„Přišla jsem vám nabídnout pozici zástupkyně.“ Záměrně vypustila slovo „své“.
„Proč mně? Filius...“
„Mě odmítl. Jste stejně kompetentní,“ dodala. „On je jen služebně starší.“
„Zamyslím se. Nashle.“
Květy na záhoně se výmluvně sklonily k zemi.