Zeptal jsem se jednou Franty, proč mu vržou dveřní panty

...řekl mi že jeho žena chytá povídavou,
a on z toho mívá potíž s přeplněnou hlavou.
Tak když už chce chvíli klidu
vrže těmi dveřmi,
povídal mi, "zabírá to, zkus to, Pepo, věř mi."
Tak jsem přišel domů a hned sejmul dveře z pantu,
vazelínu řádně setřel, kopírujíc Frantu.
Jenže žena na to přišla a takticky mlčela
tak po týdnu zkroušen jsem se začal mlátit do čela.
Všude v domě válely se jen napsané vzkazy,
jednoho až z toho ticha náhle všechno mrazí.
Když jsme se zas s Frantou sešli, debatu jsem zapřed,
jakápak je "spravedlnost", že jsou ženský napřed.