Bohouš

Lokál byl narvaný.
Půllitrů na stole bylo více než hostů.
Přízemní řeči.
Kouř místo vzdušných zámků maloval arabesky.
Loužička vylitého piva svou hořkostí připomínala moře.
Na okrajích vysychala a lepila víc než kocovina.
Bohouš, bouchnul pěstí do stolu.
Moře se rozbouřilo.
Překřikoval nedostatek argumentů, mizernou náladu i komplexy.
Nikoho nepřesvědčil, ani své svědomí.
Tak se chvástal, kolik toho vypil.
Čárky na tácku jako příčky tvořily neproniknutelný plot.
„Drž už hubu!“ zahalekal kdosi.
Bohouš zbrunátněl.
Povstal.
Jeho pěst předvedla šavlový tanec beze zbraně.
„Snesu toho nejvíc!“ holedbal se a impozantní břicho přitakávalo.
Ostatní museli souhlasit.
Toho večera dostal přiléhavou přezdívku Alfasavec.