V objetí

Dům pod hladinou rybníka byl zvláštní. Na policích místo knih porcelánové hrnečky s pokličkami, světlo z koutů nevyhánělo stíny, naopak je prohlubovalo zelení. Karl s Česťou se bavili na druhém konci místnosti. Až po tom, co ji jako dvě kvočny zabalili do dek a uvařili jí bylinkový čaj.
"Co se stalo s dědou?" Zeptala se přiškrceným hlasem. Teď už jí to přece řeknou, ne? Musela to vědět!
"Verunko, prosím tě..."
"Řekněte mi, co je s dědou! Není mi pět!"
Posadili se k ní, každý z jedné strany. Nemuseli nic říkat. Věděla, už věděla.
Objali ji, stiskli. Ale utěšit ji nemohli.