Pro tebe, bratře

Přes mlhavá úbočí hor v dáli jít,
kde vítr bude vát a diví vlci výt,
do lesů temných, tůní černých, hlubokých,
přes pláně, na nichž leží věčný sníh.
Přes hory mlhavé a ještě mnohem dál;
jak černý sen, co kdysi dávno už se zdál
ta krajina pustá zdá se mým očím –
a přece z té úzké cesty neodbočím.
Dálku bych překonal, i strmý sráz,
horko dálné pouště i bílý mráz;
do šerých močálů šel bych a sám,
dal se všanc osudu, smrti i náhodám,
pro tebe, bratře, bil bych se v lítém boji,
neb naše pouto krve už nikdo nerozpojí.