Alegorie

-Po jevišti se klátí dvě postavy. První postava v hadrech, druhá v říze. Snaží se o tanec.-
První postava (tiše): Mám nůž. Nůž.
Druhá postava (zasněně): Já jsem praktická.
-rozhazuje motýly-
První postava (bručí): Spíš krásná.
Druhá postava (pořád zasněně): Děkuji. Děkuji.
-její slova se vrací ozvěnou-
-První postava bručí, ale není jí rozumět. Druhá tančí po jevišti. Rozhazuje květy.-
Druhá postava (zpívá):
Jsem pravda zahalená,
pláštíkem jsem obalená.
Jsem obláčkem, květinou,
tvou tajnou mýtinou.
První postava (zpívá, odporuje):
Zahalená jsi,
ale v nerozumu.
Překrásná jsi,
ale bez rozumu.
-Vedou spolu dialog a tančí kolem sebe. První postava poněkud nemotorně.-
Druhá postava (smutně):
Rozumem vládnu přece tvým,
nevítaný vždy jsem stín.
O lásce já toužím snít,
na jediný den bláznem být.
První postava (povzbudivě):
Krásný jsi stín.
Nevítaný,vím.
Však pohleď kol dokola.
Co krásy bys viděla.
-Ustanou v tanci. Druhá postava se rozhlíží. Scéna tmavne.-
První postava (hlasitě šeptá do tmy): Tanči zas, má milá. Vždyť, když krásná jsi spíš než praktická, poezie víc život tvůj má.
-První postavu ozáří bledé světlo. Je nešťastná.-
První postava (smutně, melodramaticky): Každý chceme, co nemáme. Ty krásu, já praktičnost. Žijeme v iluzích. Zbývá jen hořký smích.
-Druhá postava obejme první. Padá opona.-