Na perutích čočovičky: Závěrečná scéna

DUNIVÝ HLAS: „Co vede k této fascinaci intelektuálů...“
OVČÁČEK (přihopsá na scénu, trylkuje): „Pan prezident říci chtěl, jak bych to tak řekl, Peroutká nám uletěl, nácků se nám lekl...“
(Na scénu vchází Historik, dupe)
HISTORIK: „LEŽ! Ovčáčku! Čtveráčku! To je lež! Jako věž! Čočovičkuuuuu...“
OVČÁČEK (falzetem, krouží kolem historika): „Kdepak bych já vičku, lépe věci posoudí, kdo rád slivovičku!“
PEROUTKŮV DUCH (připlouvá, protáhle pěje): „Jááá...“
OVČÁČEK (doprovázen DUNIVÝM HLASEM): „O tebe tu nejde, kolaborante.“
(DUCH smutně odplouvá)
OVČÁČEK (hraboší v hromadě papírů): „Hle ho! Článek! Interpretujmeee!“
CHÓR HISTORIKŮ (táhle): „Žeee seee na tooo nevyssss...“
OVČÁČEK (poskoky, veselé piruetky): „Vida vida, článek máme, pravdu známe...“
INTERNETOVÝ DISKUTÉR (vběhne na scénu, rapuje): „To je jiný článek! Kdepak klidný spánek!“
OVČÁČEK (odhazuje článek, znovu hraboší): „Avšak hle! Tu má Němce!“
CHÓR HISTORIKŮ (zlověstně): „Kritické čtení věci hned mění, ovčáčku, čtveráčku, VIČKU!“
DUNIVÝ HLAS: „Bylo to vlevo dole.“
(Nad Ovčáčkem se spouští papundeklový blesk)
OVČÁČEK (árie): „Haló! Noviny! Pomoooozteeeee!“
HALÓ NOVINY (sykot): „Konssssssssspirace.
HISTORIK (bojovně se přískoky řítí se sudlicí na Ovčáčka): „PRAVDU VEN! PRAVDU!“
OVČÁČEK: „Avšak... Pravda! Psal o Němcích! BONMOT!“
DUNIVÝ HLAS: „Jak řekl tuším Churchill, pravda, tak jako žena, je krásná, dokud se mi hodí; prakticky je k ničemu. Taky kolaboroval.“