Ano, vážení je to tady. Nejprve dramatické prokřupání kloubů a pak zírání na obrazovku a hypnotizování blikajícího kurzoru.
Od začátku věděl, že život nebude peříčko. Od narození, přes krátké dětství, ještě kratší dospívání až po dospělost. Žádná klidná procházka sadem, tím méně růžovým. A pak nastal ten okamžik, na který čekal. Okamžik, po kterém toužil a kterého se obával. Bylo až s podivem, jak rychle přišel, řekl pár slov a zase zmizel a nechal jeho i tým stát s mírně pokleslou čelistí.
Pak se v chodbě srazili s jedním z velení. Zastavil je a vzal ho naléhavě za loket.
"Ještě se to dá zrušit."
Zavrtěl hlavou.
"Dobře, ale jdete do toho na vlastní nebezpečí."
Mimas toho nikdy nelitoval.
A obvyklá poznámka na závěr. Dvě poznámky.
a) je to k tématu, himl?
b) nesnáším krácení o dvě slova!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No, tak teď by mě zajímalo,
Blanca
No, tak teď by mě zajímalo, jaký okamžik že to byl :D Ten, kdy se dozvěděli, že dostanou Generála Gwen? Nebo nějaký Mimasův osobnější?
To první.
Gwen
To první.
Uíííp!
Zuzka
Uíííp!
Eh, pardon... konzistentněji. Ve světle odpovědi na Blančin komentář: jůůůůů!
Hezký. Dobrý. Odvážný chlapec je to a odvážných chlapců je třeba.
Dík za nadšený komentář.
Gwen
Dík za nadšený komentář.