„No tak, dělej. Bolí to,“ zasyčela podrážděně.
„Jsou začarované,“ ohradil se.
„A ty jsi co, blbej mudla?“
„Vydrž ještě chvilku.“
„To říkáš poslední hodinu!“
„Zkus to brát s humorem.“
„Kdybys ležel připoutaný k posteli pouty, které nejsou otevřít, ty, tak bych se možná bavila!“
Konečně slyšela, jak pouta cvakla. Vzápětí sledovala, jak se kovové kruhy vznesly do vzduchu a začaly se v něm rozplývat.
Nešlo by ještě teatrálněji? Pomyslela si kousavě, ale úleva, že je zase volná, převážila. Začala si masírovat zápěstí.
„Severusi, pro příště, až budeš zase chtít okořenit náš milostný život, tak mě spoutej šátkem. A bez kouzel!“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit