Moje články

Muž, ležící na zemi v krvi a nad ním druhý, opakovaně zvedající ruku a bodající čímsi blyštivým znovu a znovu…
John Watson v duchu zajásal, ocitl se v pravý čas na pravém místě. Dneska Sherlockovi ukáže, jak se skutečně lapají zločinci.
Před namířenými kamerami mobilů plavným skokem sundal útočníka a vychutnával si jásot davů i rozsáhlou zprávu ve vysílání BBC.
Ráno ho v kuchyni před odchodem odchytil Sherlock.
„Být tebou, dneska z domu nechodím. Ukázalo se, že jsi hrdinně zpacifikoval lékaře, který se pokoušel oběti zločinu nastartovat srdce.“
„Ale blýskal se tam nůž…“
„To byl stříbrný náramek. Příště líp pozoruj.“

„Ježiši Kocoure kde zase seš? Měli jsme se sejít v kinosále před půl hodinou! Kryťák už to tam stihnul šestkrát vyšůrovat! Chceš aby se zase vzbudil Rimmer?“
„No, kino je jasná společenská událost, která si žádá kulturní oděv. Takže mám konečně příležitost vynést svůj šedý oblek. Jenom se nemůžu rozhodnout, kterou zvolit kravatu.“
Lister nevěřícně zíral na osm oranžových kravat.
„Kocoure, vždyť jsou všechny úplně stejný!“
„Jak to můžeš říct?“ zaječel Kocour a začal ukazovat: „Mandarinková, lososová, měděná, skořicová, hořčičná, zázvorová, mrkvová a jantarová.“
Ve dveřích se objevil Rimmer.
„Báječné, tady jste. Pojďte, promítnu vám osmihodinový dokument o telegrafních sloupech.“

„Leonarde, říkal jsi, že tady na nás bude čekat rolba a vyveze nás i se zavazadly nahoru do chaty!“
„Promiň Sheldone, ale teď oznámili, že je rozbitá.“
„A jak tam dostanu svých šest kufrů?“
„Budeš si je tam muset vynést!“
„Copak jsem nějaký soumar? Nosiče dělali vždy méně vzdělaní členové skupiny. Howarde, mohl bys…“
„Neopovažuj se doříct tu větu, Sheldone.“
„Kluci, když každý z nás vezme svoje batohy a jeden Sheldonův kufr, tak to zvládneme.“
„Tobě se to řekne, Penny, ty máš všechny věci v zavazadlech u Leonarda, ale mně matka zabalila tunu bůčku!“
„Nefrflejte a pojďte, začíná padat tma!“

Na lodi za války dá kapitán poručíkovi rozkaz:

"Okamžitě běž do podpalubí a řekni chlapům, že se balíme a vypadnem, míří na nás torpédo a za minutu je tady!"

Poručík doběhne do podpalubí a říká chlapům:

"Vsaďte se každý o deset babek, že když ho vytáhnu a bacím s ním o stůl, tak se loď potopí."

Námořníci nevěří a tak ho poručík vytáhne a třískne s ním o stůl.

Loď se roztříští a když tak plavou v moři plném trosek, kapitán řve na poručíka:

"Sakra, jasně jsem řekl evakuovat! A co jste v tom podpalubí provedli? To torpédo nás minulo."

Na obrazovce Kosmika postava se zlatými vlasy zuřivě opravovala motory zvenku.

„Už by to mělo fungovat,“ zaznělo z vysílačky.

„Krytone, podej hlášení!“

„Pořád se řítíme do slunce, pane Rimmere, ta provizorní oprava, co ji provedl pan Eso, bohužel nevydržela ani minutu.“

„Všichni tady umřeme,“ zakvílel Kocour.

Vysílačka opět zapraskala: „Nachystejte mi uzenáče. Na snídani jsem zpátky.“

„Pane to neděle- on ty kabely spojil,“ zakoktal Kryton.

Na obrazovce se hlava Esa Rimmera nafoukla do neuvěřitelných rozměrů, jak elektřina postavila každý vlas z jeho mulletu do doutnající kombinace fugu a perutýna.

„A to je důvod, proč mít vojenský sestřih,“ znechuceně podotkl Rimmer.

„Mamí, nevíš kde je praprababička? Ještě mi dneska nepřečetla pohádku…“
„Nevím broučku, ale dneska nebyla ani u oběda, asi bychom ji měli jít zkontrolovat.“
Popadne malého caparta za upatlanou ručku a spolu klepou na dveře výminku. Žádná odpověď. Maminka se snaží nedat najevo strach, který se jí vkrádá do duše, a použije klíč pro případ nouze. V pokoji je tma, pouze mírně ozářená monitorem počítače, a z kouta se ozývá mumlání:
„…ještě jsem neokomentovala Aries, tohle téma stojí za hovno, co na to asi mám vymýšlet…“
Maminka pomalu vycouvá.
„Teď měsíc pohádky nebudou, broučku. Nedošlo mi, že je zase duben.“

Knihovník zeměplošské Neviditelné univerzity se líně protáhnul a zívnul. Hm, zjevně to bude jeden z těch dnů, kdy se v knihovně neukáže ani noha (a dá-li Slepý Io ani jiná končetina). Rozvážně se zvednul a houpavým krokem se vydal do hlubin knihovny. Několika dobře vypočítanými skoky se dostal pod kupoli a opatrně odstranil z vysoké police pár tlustých akt. Vzniklou škvírou se protáhnul do své tajné skrýše, kde se mu pod skleněnou střechou podařilo vypěstovat několik banánovníků. Hmátl pro jeden z dozrálých plodů a slastně se do něj zakousl. Přece se nemůže pořád spoléhat, že mu banány vždycky někdo přinese…

V zalesněné části paintballového hřiště seděly tři ženy, uniformy hustě poseté zásahy všech barev.
„Že já se vždycky nechám ukecat,“ huhlala Amy.
„Vždyť to bylo fajn,“ odporovala Penny. „Já jsem si zastřílela dost dobře.“
„Jo, tys byla fakt dobrá,“ odvětila Leslie. „Teda než jsi střelila Leonarda do zadku. Do vlastních se nestřílí!“
„A ještě měl někdo ten hloupý nápad pojmenovat náš tým Poslední,“ pokračovala Amy.
„S tím přišel Howard,“ informovala Penny. „Jako že to bude děsná legrace, až budou vyhlašovat, že na prvním místě se umístili Poslední.“
Leslie se ohlédla. „Nechci tě zklamat, ale nebudou. Právě zastřelili nejposlednějšího z Posledních."

Bylo nebylo, ve vesnici se objevil muž a oznámil, že bude vykupovat opice po 100$. Vesničané chytali opice a prodávali je. Jak začalo opic ubývat, muž musel navýšit výkupní cenu na 200$ a poté na 250$, až opice došly. Muž řekl, že jede vyjednat velkou objednávku do města a bude vykupovat za 500$. Jeho asistent řekl vesničanům: „V kleci máme tisíce opic. Já vám je prodám po 350$ a až se obchodník vrátí, koupí je od vás po 500$“. Vesničané tedy nakoupili všechny opice zpět, ovšem muže ani asistenta už nikdy nikdo neviděl. A tak, milé děti, funguje akciový trh.

„Sherlocku! Vždyť jsi celý od krve! A samá modřina a monokl! Mám volat Lestrada?“
„Ne, ta krev není moje, bylo to nedorozumění…“
„Tak co se stalo?“
„Mycroft mi vysvětlil, že tvoje přítelkyně asi nebyla nadšená vegetariánskou večeří, když měla slíbený biftek a já jsem ho použil na pokusy…“
„Proboha, cos jí udělal?“
„Nic! Našel jsem ve tvém telefonu kontakt a zjistil si její adresu. Na jatkách jsem koupil selátko včetně krve na jelítka v kyblíku, pak jsem jí to zanesl.“
„A?“
„Mezi dveřmi mi dala pěstí, vychrstla na mě krev a mlátila mě tím seletem celou cestu ze třetího patra!“

„Mycrofte?“
„Sherlocku, co tu děláš? Stala se snad nějaká katastrofa mezinárodního významu, o které nevím?“
„Něco takového. John je na mě naštvaný a já nevím proč…“
„Tak začni od začátku!“
„Včera ráno mě John požádal, jestli bych nemohl strávit večer jinde, že bude mít dámskou návštěvu.“
„A tys neodešel a udělal ostudu…“
„Vůbec ne, samozřejmě jsem dopřál Johnovi soukromí na jeho romantickou večeři!“
„A co jsi tedy večer dělal?“
„No, tak dlouho vydržím jen v laborce v nemocnici, když se pustím do výzkumu. Tak jsem vzal z lednice to kilo svíčkové, co tam leželo, a očkoval jsem na něj plíseň.“

Chlap umře a dorazí k bráně pekelné. Je děsně nervózní, tak se ho ujme sám Lucifer a provádí ho. Přijdou do prvního sálu, kde všichni nadšeně souloží. Nebožtík se diví, ale bojí se zeptat. Ve druhém sále je hostina, jídlo do stropu; chlapík je zase překvapený, ale snaží se to nedat znát. Pak otevřou dveře do další místnosti, kde se v kotlích smaží hříšníci, všude řev a pláč.
„Tohle jsem si myslel, že je peklo, takhle to bylo ve všech historkách z podsvětí,“ nevydrží to chlapík.
A Lucifer na to: „To je, ale jenom pro křesťany, oni to tak chtěj.“

„Tak, pánové, balíme,“ zavelel inspektor Lestrade. „Nerad to říkám, protože bez vražedné zbraně to Smithovi nedokážeme, ale prohledali jsme to tu už dvakrát odshora dolů a prostě tady není.“
„Ta zbraň tu někde je,“ trval na svém Sherlock. John ho popadl za paži a táhl ho ke schodům ve snaze ho vyvést do přízemí a z domu ven. Bohužel nad schody mu ujela noha, při snaze získat rovnováhu strhl Sherlocka a oba se skutáleli dolů.
Zatímco ležícímu Sherlockovi tančila před očima tyrkysová prasátka, John setrvačností proletěl dveřmi do kumbálu a hlavou prorazil falešnou sádrokartonovou stěnu do tajné skrýše.
“Mám ji!“

Muž se uchází o práci úředníka.
"Máte na něco alergii?" ptá se personalista.
"Ano, po dlouholeté práci v pražírně jsem alergický na kofein. Nemohu pít kávu."
"To nevadí. Dále tady vidím, že jste pracoval v armádě. Nějaké zranění nebo postižení?"
"Kvůli střepině z bomby jsem přišel o obě varlata."
"Taky nevadí. Pokud máte zájem, tak pracovní doba je 8-16 a můžete zítra přijít na desátou. A stejně tak i další dny."
"Promiňte, ale pokud je pracovní doba od osmi, proč mám chodit v deset?"
"Tohle je státní sektor, pane. První dvě hodiny se tu škrábeme na koulích a pijeme kafe."

„Dobrý den, paní Hudsonová.“
„Johne, vypadáte nějak sklesle. A co to bylo za hádku se Sherlockem?“
„Sherlock mě dnes ráno poslal do sídla lorda Johna zjistit, v čem je zakopaný pes. Tak jsem celý den šmejdil, kdo měl motiv a příležitost zabít lady Helenu. A když jsem se s pocitem dobře vykonané práce vrátil domů a začal jsem Sherlockovi referovat, co jsem vyzkoumal, tak… no to jste asi slyšela.“
„A co tedy bylo špatně?“
„Prý mi dal za úkol zjistit, v čem byl zabalený při zakopání včera uhynulý pes lady Heleny, protože jeho smrt pachatel využil k odstranění klíčového důkazu…“

Manželé měli jít na maškarní večírek, ale manželku rozbolela hlava, tak poslala manžela, ať jde sám. Po schrupnutí jí bylo lépe, tak nasadila masku a vyrazila. Na parketu užasla - manžel dováděl s jednou ženskou maskou za druhou.
Sexy manželka upoutala manželovu pozornost na sebe a po chvíli se na terase vášnivě pomilovali. Před odmaskováním zmizela domů, schovala masku a z postele se vrátivšího nevěrníka zeptala, co večer dělal.
„Ále, bez tebe mě to tam nebavilo, tak jsem s kamarády hrál celý večer poker. Kostým jsem půjčil jednomu známému a ten mi moc děkoval, že tak hezký večer už dlouho nezažil!”

Ve čtvrt litru mléka rozpustíme 65 gramů cukru. Do hrnečku si oddělíme 2 lžíce a přidáme k nim 20 g droždí, lžičku cukru, mouky, a rozmícháme. Nyní provedeme opatření na podporu porodnosti kvasinek a zahřejeme směs na cca 35°C. Po čtvrt hodině kvásek smícháme s 500 g hladké mouky, 100 g másla, půllžičkou soli a dvěma žloutky. Propracujeme a necháme v teple kynout, po hodině promícháme, po další třičtvrtěhodině jdeme na knedlíky: vždy na lžíci vezmeme těsto, rozplácneme ho na vál, dáme jako náplň ovoce, uzavřeme a promneme v ruce. Po deseti minutách knedlíky dáváme na páru na 15-20 minut.

Ve vzduchu vládne napětí. Dav čumilů roste každou minutou, hodinu před akcí přijíždí policie a zajišťuje, že všichni civilisti zůstanou za nataženými páskami a ty, kdo se mezitím protáhli do areálu, nemilosrdně vyvádí ven.
Všichni sledují střelmistra provádět poslední kontrolu náloží, pak i on odchází do bezpečné vzdálenosti. A najednou puf-puf, puf-puf-puf, puf-puf, puf-puf-puf-puf, vybuchují po obvodu komína obláčky prachu. Chvíle ticha, a pak se celý devadesátimetrový komín skládá pod sebe na úhlednou kopičku.
K pyrotechnikovi přichází majitel areálu. „Jsem rád, že jsem si najal vás, pane inženýre. Vaše demolice jsou vyhlášené, vy i ze zkázy umíte udělat úplný koncert.“

Amy vylezla ze zkušební kabinky. Penny s Bernadette se na sebe rozpačitě podívaly. Po chvilce němého dohadování Penny začala.
„Ehm, Amy, jsou na tom vodorovné proužky…“
Amy nechápavě zírala.
„Ale ty máš taky pruhované věci!“
Slova se ujala Bernadette.
„Víš, Amy, proužky jsou magické. Vodorovné pruhy tě dělají tlustší a menší.“
Penny přikývla.
„Ale svislé proužky, to je něco jiného, v těch i Bernadette vypadá vyšší.“
Bernadette se zamračila a naštvaně dodala:
„A Penny štíhlejší!“
Amy zmateně zírala na své kamarádky, vraždící se navzájem očima.
„Ale vždyť to jsou pořád stejné proužky! Víte co, radši se vrátím k pitvání mozků.“

V krajském městě vypukla epidemie průjmu
Jak se povedlo zjistit, vše souvisí s akcí opoziční strany, která rozdávala občanům zdarma roušky a desinfekci, které se jim zřejmě zdály málo výrazné, pročež na ně nechala vyšít respektive vytisknout své logo. Toto se nelíbilo zástupkyni vládnoucí strany, která nesehnala pro obyvatele nic smysluplného, a tak se po vzoru svého šéfa rozhodla ve stejný čas rozdávat sladkosti, aby nedošlo k poklesu preferencí. Limitována na rozdíl od šéfa skromnými vlastními prostředky, zakoupila levné sušenky privátní značky a orazítkovala je logem své strany prošlou barvou na vajíčka z výprodeje. O vývoji průjmové epidemie budeme informovat.

Probíhá rekonstrukce kostela. Na střeše balancuje zedník a vyměňuje střešní krytinu. Najednou mu jedna taška spadne a zedník si uleví: „A kurva vedle!”
Z kostela vyjde kněz a povídá: „Nemluv sprostě, nebo na tebe sešle bůh blesky.“
Zedník ho ignoruje, za chvíli mu spadne taška podruhé a zase zakleje: „A kurva vedle!”
Zase vyjde kněz a říká: „Nemluv sprostě nebo na tebe sešle bůh blesky.“
Zedníkovi spadne taška potřetí a zase huláká: „A kurva vedle!”
Vyjde kněz a chystá se něco říct, ale v tom se otevře nebe, vyletí blesky, zasáhnou kněze a z nebe se ozve: „A kurva vedle!“

Probíhá rekonstrukce šestipatrového paneláku, prováděcí firmě omarodí malíř a tak si najmou jedinou volnou sílu, kterou byli schopni sehnat, malířského učně.
První den malířský učeň vymaluje dvě patra. Majitel firmy se raduje, že se to všechno zvládne.
Druhý den malířský učeň vymaluje jedno patro. Majitel firmy to považuje za zaškobrtnutí.
Třetí den malířský učeň vymaluje půl patra. Majitel firmy, už silně nervózní blížícím se termínem dokončení, skřípe zuby a ptá se ho:
„Proč pracuješ tak podivně, je nějaké vysvětlení pro to, že každý den vymaluješ míň a míň!?”
„No jistě, mám totiž ke kbelíku s barvou pořád dál a dál!”

Zvířátka v lese se rozhodla, že si zrekonstruují domečky.
Protřelá a fikaná liška vyrazila na úřady vyřídit všechna potřebná potvrzení a povolení.
Za měsíc se vrátila celá zničená: „35 potvrzení mám, jen to poslední se mi vyřídit nepodařilo.”
Tak se do města vydal medvěd. Po měsíci se celý vyhublý vrátil: „35 potvrzení mám, jen to poslední se mi vyřídit nepodařilo.”
Vtom řekl osel: „Já to zařídím!”
Zvířátka se smála, ale oslíček se třetí den úspěšně vrátil.
„Jak jsi to dokázal?“ ptala se zvířátka.
„Velmi jednoduše,” řekl osel. „Přijdu na úřad, otevřu první dveře – spolužák, druhé dveře – spolužák, třetí dveře – spolužák…”

„Tak jo, Sherlocku, vysvětlíš mi, jak souvisí ten mladík, co se mu John snaží vykloubit rameno, s naším případem chlapa utopeného v sudu s dešťovou vodou beze známek násilí na těle?“
„Myslím Lestrade, že je to úplně zřejmé. Utopený a tadyhle Jimmy milovali stejnou dívku. Včera večer se náhodou potkali v hospodě, oba měli už upito a tak se vsadili, že kdo vydrží déle pod vodou, tomu dívka připadne. První šel Jimmy, vydržel 58 sekund a myslel si, že to má v kapse. Pak šel ten druhý, a u 59 sekund Jimmymu došlo, že prohrál. Tak na sud připevnil víko…“

„A co jsou ti hlavonozí krvesajové vlastně zač?“ zeptal se Harry večer Lenky, když mu ve spolupráci s Ginny mazala krvavé svědivé pupínky na nohách.
„Jsou to takoví malí tvorečkové, velcí jako špendlíková hlavička. Samečci se liší od samiček jen oušky, samečci je mají tyčinkovité, zatímco samičky trychtýřovité. Mají jenom hlavu a nožičky, živí se krví. Páří se splynutím uší…“
„Uší? Snad duší!“
„Ale Harry, ty blázínku, ty to bereš úplně špatně; kdyby jim splynuly duše, byla by z nich jedna bytost, čili jejich počet by se zmenšil. Neříkej mi, že jsi ani po třech dětech nepochopil základní podstatu rozmnožování…“

Porost se vlnil přirozeným pohybem v jemném vánku, vrcholky osvícené sluncem, dole u kořínků tma a vlhko. Pak náhlý poryv větru donutil vegetaci lehnout k zemi, a následoval vzdálený řev stovek hlasů. Vánek ustal, slunko zmizelo, a začaly dopadat tisíce kapek vody. Náhle se shora snesly tlusté kůly a nemilosrdně pokrývaly porost pěnou; naštěstí brzy zmizely a stále padajícím kapkám se povedlo prostředí vyčistit. Poté déšť ustal a zdálo se, že se ekosystém vrátí zpět do normálu. Ale běda, další kůly, sice tenčí, ale těchhle bylo víc a nemilosrdně pročesávaly každý koutek.
„My se nedáme zkrotit!“ křičely vlasy Harryho Pottera.

Komandér Spock měl pocit, že se dneska všichni dívají tak nějak za něj. A dokonce se na něj na chodbách lodi usmívali lidé, kteří z něj dosud měli jenom hrůzu.
Spock to přisoudil nějaké probíhající společenské události, a aby se nikdo nesnažil ho zapojit, odešel na můstek ke své konzoli a jal se řešit vědecký problém, který mu již dlouho vzdoroval.
Ah, řešení! Spock se napřímil a celý můstek vybuchl smíchy. A co tu dělá to zvíře?
„To je kočkopes vycvičený detekovat a demonstrovat nálady, city a emoce přiřazeného jedince. A vy, pane Spocku, jste podle něj právě skákal radostí.“

Crrr!
„Ano Mycrofte? Ano, spal jsem, musel jsem do dvou v noci se Sherlockem třídit hrách podle velikosti. Ano, prý nějaký výzkum. Ale spíš se nudil. Ne, to nevadí. Cože? V našem domě hlášena střelba? Zavoláš za chvíli?“
Crrr!
„Ne, nic vážného. Ano, Sherlock. Ne, zase jen zeď. Ne, paní Hudsonová je u sestry. Dal jsem Sherlockovi knihu křížovek. Ano, já vím, že se to jen o chvilku odsune, ale snad dospím ten včerejšek.“
Crrr!
„Ano? Cože? Hlášený voyeur v našem domě? Ano, půjdu Sherlockovi zabavit ten dalekohled. Ale upozorňuju tě, že jestli ta karanténa brzo neskončí, tak… Mycrofte??? Sakra!“

Kapitán Kirk, komandér Spock, doktor McCoy a lodní nutriční specialista Hawkins sklesle seděli u stolu v zasedačce.
„Já fakt nevím, kde jsme udělali chybu, kapitáne. Planeta Xinduz požádala o vstup do federace a již při úvodních vyjednáváních jsme zkonstatovali, že podobnost se zemí je neskutečná, i jimi nám podávané jídlo od masa po ovoce a zeleninu chutnalo podobně jako pozemské. Takže nás ani nenapadlo, že zdravý cizrnový řízek…“
Hawkins bouchnul hlavou o stůl a slovo převzal McCoy.
„Celá delegace, která se účastnila večeře na lodi, je už ve stabilizovaném stavu. Kdo mohl vědět, že jsou xinduzani alergičtí na rostlinnou vlákninu!“

Počasí se v den Lenčiných pětatřicátých narozenin vyvedlo natolik, že se celá skupina slavících mohla i v únorovém odpoledni přesunout na zahradu jen ve svetrech a užívat si sluníčka. Děti, od pubertálního Jamese Siriuse až po sotva chodící droboť některých z desítek hostů, naskákaly na košťata a s Ginny jako rozhodčí hrály improvizovaný famfrpál. Harry Potter se vyhříval na lavičce, když si k němu přisedla Lenka.
„Měl by sis nastříkat nohy lektvarem proti hlavonohým krvesajům, Harry!“
Harry, jako posledních dvacet let, Lenčino varování před neexistující hrozbou ignoroval.
A za zvuků výskání dětí mu na nohách pod kalhotami naskakovaly krvavé pupínky.

Severus Snape stál za svým stolem v ředitelně a výhrůžně se tyčil nad Minervou McGonagallovou, sedící v židli před ním. Nemohl si dovolit prozradit se, nemohl odhodit masku Smrtijeda, záviselo na tom příliš životů a pokud cenou bude jen znechucený výraz učitelky přeměňování, budiž.
Jenže dneska se nemohl zbavit dojmu, že Minerva nasupený výraz chvílemi ztrácí a cukají jí koutky, její oči nenápadně odbíhaly k obrazu Brumbála visícímu za jeho ramenem, jakoby nemohla pohledu odolat a zároveň se tam dívat nechtěla. Silou vůle se neohlédl a rozhovor dokončil. Konečně zaklaply dveře a Severus bleskurychle otočil hlavu.
„Albusi, vážně? Na Adama?“

Vrchní einherjar zaznamenal, že jeho podřízení strážní vodící zajatce do vězení pod palácem se již nevracejí. Vydal se to zkontrolovat.
Před celou prince Lokiho stál zástup. A uvnitř…
Loki1 seděl vzadu za stolkem a používal ho jako bicí, Loki2 držel v ruce jídelní tác a v rytmu hudby do něj plácal rukou, Loki3 cinkal nožem o vidličku a Loki4 používal hrnek s rozinkami jako kastaněty; všichni navíc vlnili boky a broukali podkreslující melodii. V popředí stál Loki5 a zplna hrdla řval jakýsi patrně midgardský song o svobodě.
O pár cel dál se nepovšimnut aktivoval Kurse a probořil se ochranným polem.

Kpjmr. bšvo d rzi mrřrlsmš ulp,úůolpbsůx. úpzžrniki. snxd pls,ýozš bčrjp mrvjsl s úžokrů us ,mpi fp mr,pvmovr fp ?půůxomx ůsnptlx- /tp fmrčrl zo zsl= tičé, uílsu bdziúi fp ,=jp úplpkr+ úpzžrniki. snxd zs, bdzpiúoů. pzrbžrů ftijá čiúůél útífrůméli. tpunsůoů drf,= úpmpýlx br ftij= žsfš s úžomrdů ,o úžrf,šz. lzrtá zs, mskfrč- /sl usbpůrk ?xvtpgzpbo. ýr úpzžrniki ú§křoz krjp bpfi ms jpůrmé s bxubrfmo kol fr zo žrlmr- /pzp, iý nru uftýpbímé pls,ýozš úžokrˇf dr,. bru,o do d drnpi dbpi untsˇm. lfxnx zi úsvjszrů krčzš mšlfr plpimšl. s zslx n§ý ms zs úpizs. vp d mo,o ,í, dbíusm= tivr us uífx-

Crowley seděl v parku a s přimhouřenýma očima číhal. Teď! Líným pohybem ruky trošičku změnil dráhu poskakujího psa, takže ten zavadil o šlapačku kola okolojedoucího cyklisty, jenž ve snaze znovu získat rovnováhu chytil za rameno procházejícího důchodce, který se tak lekl, že vrazil do pobíhajícího kloučka s míčem.

Pak se stalo několik věcí. Cyklista odstředivou silou nabral rychlost a narazil do stromu, důchodce zakopl o psí vodítko a skončil v odpadkovém koši, a uklouznuvší klouček sedem na psa odkopl míč mimo park, kde začaly skřípět brzdy.

„Crowley,“ od brány parku spěchal Azirafal, „slíbil jsi mi, že už nebudeš hrát kuželky!“

„Já fakt nechápu, jak jsi poznal, že na asgardském trůně sedím já a ne Odin,“ zakňoural Loki. „Tři roky nikdo z tisíců Aesirů ani nezapochyboval a ty máš jasno za pět minut!“
Thor se zamyslel.
„Divná mi byla už naše vojenská neaktivita proti bouřícím se nepřátelům státu, kterou jsem zaznamenal na cestách. Potom nepřítomnost Heimdala na Bifrostu, ale to se ještě dalo vysvětlit. Tvoje socha v nadživotní velikosti, dobrý, otec mohl trpět výčitkami svědomí; to samé ta zvláštní divadelní hra. Ale když jsem se ohlédl k městu a přes celý královský palác visel plakát s nápisem Plocha pro vaši reklamu…“

„… takže teď už jenom stačí vyzvednout si u paní Hudsonové ten pytlíček s vlasem, který nám tak nenápadně pomohla vynést z místa činu, mimochodem nechápu jak jsi věděl, že nás bude Lestrade šacovat, zaběhneme s tím k Molly do laborky a máme pachatele dřív, než Anderson sbalí místo činu. Paní Hudsonová, jsme doma, kde to máte?“
„Chlapci, já se moc omlouvám, položila jsem to tady na okno a najednou fííí a je to v kopru.“
„Proboha, bylo to jediné vodítko k pachateli, určitě nás sledoval a ukradl to!“
„Ale ne, jen to průvan shodil do záhonu s koprem pod oknem...“

Utíká a utíká špinavými ulicemi Morporku, klouže po odhozených odpadcích i substancích, které nemá čas ani chuť studovat důkladněji, ostře řeže zatáčky na rozích ulic a snaží se při svém zběsilém úprku alespoň přibližně udržovat směr k řece v naději, že by se mu po ní mohlo povést přeběhnout do bezpečí, ale pronásledovatelé jsou mu stále v patách.
Najednou před ním stojí divná postava v černé kápi, je to tou tmou že na ni nejde pořádně zaostřit?
„JÁ BYCH TO BÝT VÁMI ZKUSIL VZÍT VLEVO.“
Zahýbá doprava v instinktivním vzdoru a vbíhá přímo pod kudlu svým pronásledovatelům.
„NIKDO MĚ NEPOSLECHNE…“

Vážení účastníci akce Duben měsíc drabble 2020, na poslední chvíli doplňujeme ještě tímto zadání Bonusu č. 1 pro 5 4. 2020 na téma: Třikrát a dost - fake news. Protože rozjezd byl letos opravdu jednoduchý a při tématech jste se evidentně ani nezapotili, tak abyste to tentokrát opravdu neměli jednoduché a trochu si protáhli mozky, rozhodly jsme se po zralém uvážení, že v tomto tématu budou přijaty a do bodování uznány jen první tři příspěvky, neboli drabble s nejnižším časovým kódem podání. Tedy čtvrtý a další příspěvek v tomto tématu již bude bez nároku na bod. Doufáme, že si bonus užijete!

„Děkuji, že jste se tu všichni dnes večer shromáždili, abyste byli svědky odhalení, jak moje šedé buňky mozkové vyřešily záhadu této několikanásobné vraždy. Musím uznat, že tento zločin byl brilantně zorganizován, jednotlivé fáze na sebe plynule navazovaly a všechny zúčastněné osoby si bezchybně poskytovaly neprůstřelná alibi. Vše by jistě dopadlo jinak, kdyby jedním z článků řetězu nebyl hamižný překupník Carlisle, kterému nestačil smluvní podíl a pro zvětšení vlastního výnosu koupil požadované hlavně levně, a jejich nevybroušená sériová čísla na vražedných zbraních mě pak dovedla k jejich původním vlastníkům a následně k vrahům. Takže vrchní inspektore Jappe, můžete zatknout plukovníka Westinghouse."

„Přistupujeme tímto k vyhodnocení experimentu „pochopení ženského údělu - první fáze - nakupování v ženském převleku“. Wolowitz bohužel odpadl již při úvodním scházení schodů v podpatcích, upozorněte Bernadette, ať si ho vyzvedne na pohotovosti. Koothrappali byl diskvalifikován po hodinovém čekání na skončení jeho rozhovoru s prodavačkou rtěnek. Leonard sice úkol úspěšně dokončil, leč má na krku žalobu za obnažování na veřejnosti za příliš vysoko vykasanou sukni při chůzi do schodů od nájemníků z druhého patra. Jasným vítězem jsem tedy já; fakt nevím, na co si ženy stěžují. Penny, ty teď jdi na chodbu a zbav nás toho vometáka, co mi vynesl nákup.“