Moje články

Cestou na svatbu dojde k autonehodě a oba snoubenci zahynou. Čekají na příjmu v nebi a když přijde Svatý Petr, hned se ho ptají, jestli je možné v nebi uzavřít manželství. "To je poprvé, co se na tohle někdo ptá. Půjdu to zjistit."
Pár sedí v přijímací místnosti několik měsíců a oba už ztrácejí trpělivost, když se Svatý Petr objeví: "Ano, v nebi můžete být oddáni". Mladík se zamyslí:
"Pro případ, že by to neklapalo... Bylo by možné se tu i rozvést?"
"To si děláte legraci! Tři měsíce jsem tady hledal kněze. Dovedete si představit, jak dlouho bych hledal právníka?"

Poprvé zabil při iniciačním obřadu. Nováčků bylo víc, stávající Smrtijedi nahnali do sálu skupinku mudlů, a síla davu v kombinaci s nenávistí k otci zařídila bezproblémové vyslání účinné Avady.
Temný pán po něm účast na nájezdech nepožadoval; zabíjely spíše jeho lektvary a nově vyvinutá kouzla. Ignoroval to.
Dokud nebyla za cíl označena jeho mudlovská láska. Prožil změnu paradigmatu. Jako by procitl z těžkého snu, stává se z nelítostného zabijáka ochránce.
Šestnáct let nato stojí na Astronomické věži, hledí do modrých očí svého mentora a sbírá síly k nevyhnutelnému.
„Severusi… prosím…“
S nenávistným obličejem navenek a bolestným rykem uvnitř pozvedne hůlku.

„Dane? Zajedeš se mnou na místo činu?“
„Jistě, Chloe. Proč? Lucifer zaspal?“
„Ne. Jen jestli jsem ten telefonát dobře pochopila, Lucifer už tam je.“
Opravdu. Na místě činu nacházejí Lucifera sedícího v křesle, v jedné ruce whisky, v druhé jointa. Při pohledu na vstupující Chloe vyskočí.
„Detektive, jsem tak rád, že jste tady. Představte si, že jsem takhle zase prokazoval laskavosti, a támhleto dítě plakalo, že ji znásilňuje přítel její matky, a že mám zařídit, aby přestal. Tak jsem si vzpomněl na pozemskou frázi pověsit za koule do průvanu.“
Chloe se podívala nahoru a strnula. Tenhle pohled tutově nikdy nezapomene…

Policista zastaví ženu za rychlou jízdu.
„Madam, váš řidičák.“
„Nemám, zabavili mi ho za řízení pod vlivem.“
„Tak papíry od auta.“
„Nemám, auto jsem ukradla a majitel je naporcovaný v kufru.“
Policista zavolá posily. Zanedlouho dorazí druhý strážník.
„Smím vidět váš kufr? Prý je tam tělo.“
„Ovšem,“ souhlasí žena. Kufr je prázdný.
„A papíry od auta? Kolega tvrdil, že jste vůz ukradla.“
„Žádný problém!“ vytáhne je z jedné z přihrádek.
„A váš řidičák? Prý vám ho zabavili za jízdu pod vlivem!“
Žena podá průkaz policistovi. „Nechte mě hádat. Kolega vám taky tvrdil, že jsem jela moc rychle a další blbosti.“

Běží tmou, vědom si toho, že dneska to nechal na poslední chvíli, ale musí to stihnout, musí! Rukama se chytá kořenů prorůstajících do tunelu a snaží se je použít k postrčení dopředu, proboha, snad nikdy se to nezdálo tak daleko, tohle by mohlo přijít draho nejen jeho. Za sebou slyší tlapy i kopýtka, ale nezastavuje a utíká, utíká, musí dorazit včas. Poslední metry, poklop, a konečně špinavá podlaha a ošuntělý nábytek, který má nejlepší za sebou. Remus cítí, jak se jeho kosti i nos začínají prodlužovat, a za chvilku už jenom bolestně vyje. Ještěže to do Chroptící chýše stihl včas.

Čtyřčlenná rodina sedí u stolu s jídlem, máma, táta, syn a dcera. Na třech talířích přítomna pouze bramborová kaše a maso, zeleň v míse stojící smutně uprostřed stolu téměř nedotčena.
„Nikdo jste si nenaložili brokolici,“ podotkne maminka.
Ticho.
„Tak vám můžu skočit na záhon natrhat ředkvičky,“ navrhne maminka po chvilce.
Ticho.
„Taky myslím, že už je ve skleníku hlávkový salát, tak bych jenom udělala zálivku,“ zní další pokus.
Ticho.
„Nebo můžu udělat zeleninový salát, máme tu rajčata, papriky a okurku,“ do maminčina hlasu se už vkrádá napětí.
Ticho.
„Hele něco zdravého sníst musíte, abyste si zasloužili zmrzlinu.“
Tříhlasné nadšené: „Zmrzlináááá!“

„A tohle je zase co?“ zeptal se Rodney u výdejového pultu překvapeně.
„Jsi nečetl zdravotnické hlášení?“ zeptal se Sheppard. „Carson je zjevně přesvědčen, že trpíme nedostatkem vitamínů, a tak Elisabeth vyhlásila ovocný den.“
„Jako že nebude žádný maso,“ upřesnil Ronon. „Kuchaři se nenechají zviklat, u mrazáků stojí ozbrojený hlídky.“
„Snad nebude tak zle,“ snažila se situaci uklidnit Teyla. „Vždyť je tu veliký výběr.“
„Pojmenovali jsme to podle toho, čemu z pozemského ovoce se to podobá nejvíc,“ poučil je kuchař. „Takže tu máme cherimoyu, salak, fejchou, kumquat, guave, kurubu, nashi, longan, pitahaju, tamarillo…
„Dal bych si tu čtvrtou,“ řekl Rodney znechuceně.

Mladý muž se zamiloval do dívky a dlouho se odhodlával vyjádřit jí své city. Když tak učinil, děvče se zeptalo:
„Máš dva mercedesy?“
„Nemám,“ odpověděl zkroušeně.
„A tříposchoďový dům?“
„Ani ten nemám“ odvětil smutně a v očích už měl slzy.
„V tom případě se nemáme o čem bavit!“
Zoufale plačící mladík odešel k otci pro radu a otec mu na to odpověděl:
„Především přestaň být takový cíťa a přestaň brečet. Jestli ji opravdu tak strašně miluješ, tak pro mě za mě můžeš prodat Ferrari a Lamborghini a za to koupit dva mercedesy. Ale třicet pater kvůli nějakému děvčeti bourat nebudu!“

Jsme-li milovníci sushi a rozhodneme se vyrobit si jej doma, pořídíme si především bambusovou podložku, mořské řasy a rýži na sushi; k tomu pak naše oblíbené plnivo, tedy například lososa, avokádo, surimi a podobně. Rýži uvaříme dle návodu a promícháme s octovým nálevem (100 ml horké vody, 1 lžíce rýžového octa, lžička cukru a půllžička soli). Na podložku položíme polovinu plátku řasy a kromě 1 cm okraje ji rovnoměrně pokryjeme rýží. Podélně poklademe špalíčky plnění, tedy například lososa, navlhčíme proužek okraje a pomocí podložky svineme do pevného válečku; pak nakrájíme na 6-8 kousků. Podáváme se sójovkou, nakládaným zázvorem a wasabi.

„Počkéééj, tam si rozbiješ držku!“
Zuzana vypadá, že nevnímá. V očích má maniakální výraz, tvář roztaženou v extatickém úsměvu, vlasy jí divoce vlají, pohled sice upřený na cestu před sebe, ale tvář instinktivně natočenou ke slunci, které k nemalé radosti všech přítomných dneska hřeje, ale nepálí.
„To neva, za tu svobodu to stojí!“ křičí svou odpověď do větru. „Přece nepojedu po silnici, když stačí šlápnout do pedálů a vzít to lesní cyklostezkou, která je sice delší, ale o to méně pohodlná!“
„Jenom aby ti zase nespadl řetěz,“ mumlá Slávek a po pár šlápnutích i on má na tváři blažený úsměv.

Rodney McKay zamžoural do tmy. Kde je? Co tam dělá? Aha, včera do noci opravovali s týmem dálkové senzory a asi usoudil, že cesta do vlastní postele je moc námahy a usnul na místě. Poslepu nahmátl boty a bundu a v polospánku vyrazil na snídani.
„Ahoj Rodney! Jaká byla noc?“
„McKayi, ty kanče!“
Rodney se zmateně rozhlédl po chichotajících se spolupracovnících. Asi nová sázka.
„Prejže makal na senzorech,“ ušlíbl se Ronon, když dosedl k týmovému stolu v jídelně.
„Co dneska všichni máte?“ nevydržel už to Rodney.
„Je mi líto, McKayi, ale to, co máš na nohou, rozhodně nejsou tvoje kanady…“

Za mlhovinou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je galaxie Pegas. Celá staletí je docela obyčejná, ale sotva se Wraithové probudí a galaxii přikryje černočerný terror, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdříve to v mateřských úlech zahučí, na planetách zašustí, v domorodých kmenech hrkne, v hvězdných branách lupne, a teprve potom se objeví tým SGA1. Jsou to skřítci neposedové, zvědaví jako opička, a tak už nedočkavě vyhlíží, až se na dálkových senzorech objeví první nepřítel.
„Ách to je něco něcičko, taková lapálie nevídaná, a nikde nikdo, teď abychom to šli zase vyřešit my!“

„Dej na má slova Jime, na téhle civilizaci je něco strašně divného,“ řekl doktor McCoy a odložil dalekohled.
Kapitán Kirk zavrtěl hlavou. „Myslím, že jsi jen paranoidní jako obvykle, Kostro.“
„To si nemyslím. Kolik civilizací jsme navštívili? Stovky! A co dělali domorodci při vítání hostů?“
„Nevím, přinesli něco k jídlu nebo pití? Chléb se solí, místní pálenku, ovoce a zeleninu, někde uspořádali přímo žranici…“
„Aha!“ zvolal McCoy, „tak už začínáš chápat, kam mířím? Tady na uvítanou hostů drží půst!“
„To není přesné,“ vložila se do hovoru antropoložka. „Žranice bude, ale večer. Ty hosty právě naložili do marinády. Jsou to kanibalové…“

„Říkám ti, Shepparde, že to vyjde!“
„Promiň, že pochybuju, Rodney.“
„Vyjde to.“
„To už jsi říkal mockrát.“
„Taky to mockrát vyšlo.“
„Až na ty případy, kdy jsi zničil pět šestin sluneční soustavy a vybil ZPM.“
„To byly dva zcela ojedinělé případy.“
„Dokazující, že nemáš patent na rozum.“
„Dovol mi, abych ti připomenul, že ty jsi požádal o radu mě.“
„Rodney? Johne? Děje se něco?“
„Jé, ahoj Teylo. Vysvětluju tady Sheppardovi, že to vyjde.“
„Ukaž? Ano, vypadá to, že by mohlo.“
„Proč jste tu všichni shrbený nad tou krabicí s čudlíkem? Ukažte, já to zmáč…“
„Ronone, nééééé!“
„…hele, fakt to vyšlo!“

„Viděl bych to tak, že já zůstanu na místě a pokusím se vám získat nějaké předměty a vylepšení, a vy soustředíte své síly na zavírání bran a boj s nestvůrami,“ prohlásil Politik.
„To je typický,“ zamumlala Herečka. „Pán si sedí na prdeli pěkně v teple a pošle ženský bojovat do terénu. Že jsem se ještě nestihla vyléčit po tom minulým střetnutí ani nemluvim.“
„Se hned nečil,“ uklidňovala Špionka. „Máš u sebe tolik zbraní, že by bylo proti pravděpodobnosti, kdybys jim to nenandala.“
„Tady už se dneska bojovat nebude,“ objevili se ve dveřích rodiče. „Je deset hodin a zítra máte školu.“

Blondýna je švorc, přemýšlí, jak by přišla k penězům. Napadne ji únos dítěte. Běží před školu a popadne prvního kloučka.
Doma usedne ke stolu a píše:
"Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě vidět, tak dej do igelitky milion Kč a nech mi je zítra v mrtvé schránce v dutině dubu u kašny. Blondýna."
Zalepí obálku, předá ji kloučkovi a pošle ho s ní domů.
Na druhý den běží ke kašně a tam igelitka s milionem a vzkazem:
„Milion Vám posílám jako výkupné, ale můžu Vám říct, že jako blondýny bychom si takové sviňárny dělat neměly."

Toho dne posnídala jen lehce, přece jen ji čeká vydatnější strava, jestli se jí zadaří najít ženicha a ulovit ho. Důkladně se rozhlédla, dneska by byla nerada vyrušovaná a ostatní obyvatelé domu byli náchylní při pohledu na ni odporně ječet. Naštěstí byl vzduch čistý a tak se vydala ze svého koutku přes obývák a chodbu na verandu, kde se podle posledních informací nacházel vhodný kandidát na ženicha. Jakmile tam dorazila, ulovit ho už nebyl takový problém; když se chlapovi nabídne sex, neodolá. „A tenhle je obzvlášť lahodný,“ pomyslela si snovačka jedovatá zvaná černá vdova a s chutí dochroupala poslední nožičku.

Když přijde žena do jiného stavu, s nezanedbatelnou pravděpodobností se vrhne na četbu odborné literatury o mateřství. Některé informace tam uvedené jsou akurátní, další lehce učesané, jiné pro jistotu zaobalené a spousta jich chybí úplně. Jedním z krásných příkladů je to, co očekáváte podle knih přibližně ve čtvrtém až pátém měsíci a co se v těchto knihách označuje jako třepotání motýlích křídel, neboli první pocítitelné pohyby miminka. O tom, že to nesnesitelně lechtá v místech, kde jste byly zvyklé mít močový měchýř, a podrbat to nejde, už se moudré knihy nezmiňují. A o tom kung-fu, co následuje, taktně mlčí taky.

Pomalu začal přicházet k vědomí, a okamžitě toho trpce litoval. Někde za očima mu seděli dva permoníci, a evidentně ho mlátili kladivem v jedné ruce a píchali kudlou v ruce druhé; vydatně je v tom podporoval orchestr složený horských rohů, usazený v oblasti uší. A teď ještě k tomu zemětřesení? Nejasně si vzpomněl, že usnul na gauči v obýváku.
„Leonarde,“ zatřásl s ním někdo znova, „přestaň se tady tak bezúčelně válet a jdi se obléci, musíš mě okamžitě odvézt do obchodu s vláčky!“
„Sheldone,“ zaúpěl, „nemohl bys aspoň jednou v životě zapomenout, že existuju, a úkolovat pro změnu někoho jiného?“

Pro: Škola čar a kouzel, Bradavice
Vážená paní ředitelko,
pozítří se dozvím, že Vaše škola vypsala/vypisuje/vypíše výběrové řízení na pozici „Učitel jasnovidectví“. Do posledního písmena splňuji veškeré požadavky, které ve Vašem inzerátu (jenž bude zveřejněn v Denním Věštci na třetí straně vlevo dole) uvedete. Vím také jistě, že je zcela zbytečné psát tento dopis, když si nakonec pod tlakem Školní rady vyberete pro uvedenou funkci jiného kandidáta; ovšem spálenina, kterou vám způsobí hrnek čaje v šoku vylitý při čtení tohoto dopisu bude mít nezastupitelný vliv na Váš budoucí život a proto nemohu tento dopis nenapsat.
S pozdravem
Evelína Jasnoočková, věštkyně

V letadle letí medvěd, zajíc a papoušek.
Po chvíli papoušek křikne na medvěda: "Hele naval cigáro!"
Medvěd je mírně naštvaný, ale cigáro mu dá.
Nato papoušek křikne: "A kdo mi zapálí?"
Medvěd je naštvanější, ale papouškovi zapálí.
Zajíc to pozoruje: "Hele medvěde, a mně cigáro nedáš?"
V medvědovi to už vře, ale cigáro mu dá. "No a co zapálit?"
Medvěd to nevydrží a vybuchne.
„Vy sebranko, já vás z toho letadla vyhodím,“ zařve a udělá to.
Jak si tak padají dolů k zemi, papoušek se ptá zajíce: "Ty, zajíci, a umíš lítat?"
"A sakra, doprčic, neumím!"
"Tak proč provokuješ medvěda?"

„Kluci, je Nový rok, měli bychom si dát nějaké předsevzetí,“ řekl již mírně připitý Leonard.
„To je nesmyslná tradice,“ zahuhlal Sheldon. „Copak už se někdy někomu z vás podařilo něco splnit?“
„Já jsem si dal předsevzetí, že se naučím mluvit v přítomnosti žen, a vidíš,“ zakřenil se Rajesh.
„Já zase že si najdu holku a vidíte, teď mám Bernadette,“ lascivně se usmál Howard.
„A já, když mi bylo šest a na nebi zářila Halleyova kometa, jsem jí říkal: až budeš zas malá, já budu slavným fyzikem,“ zasněně pronesl Leonard.
Sheldon se na něj soucitně otočil. „Smůla, že ti to nevyšlo…“

Skupinka nejlepších vědců ze všech oborů seděla okolo stolu a upřeně zírala na předmět položený uprostřed.
„Našli jsme to v jedné z bočních chodeb,“ začal Rodney. „Zatím nedokážeme určit, jestli je design antický, wraithský, geniiský nebo jiný, ale mohlo by se jednat o průlomový zázrak moderní techniky, který nám pomůže vyhrát válku.“
„Projeli jsme to několika skenery i rentgenem,“ navázal Zelenka, „ale ještě se nám nepodařilo zjistit ani to, k čemu tento předmět sloužil, natož najít na něm nějaké ovládací prvky.“
Ve dveřích se objevila Teyla.
„Rodney, major Sheppard tě chce v operačním. A co tu děláte s athosianskou flusačkou?“

Žíznivý turista se zastaví u domku u silnice a poprosí malého chlapce o trochu vody.
Chlapeček se zamyslí a zakoktá: „Já nevím… to nepůjde… já bych musel… to by fakt asi nešlo…“
Turistovi už se lepí jazyk na patro, tak přesvědčuje: „Jdi ty brepto, určitě to zvládneš!“
Chlapeček odběhne a za chvilku donese hrneček, ale vody v něm jen na dně. Turista se napije a poprosí o další, chlapeček vždy přinese sotva zakryté dno.
Když se to opakuje osmkrát, turista se ho zeptá: „Proč nepřineseš plný hrneček?"
„Víte, já nedosáhnu na kohoutek. A ze záchoda se prostě víc nabrat nedá!"

Policista hlásí do vysílačky:
„Náčelníku, tak jsme na místě činu."
„A jaká je tam situace? Můžete mi stručně popsat, co se stalo?"
„Žena zavraždila svého muže. Celkově pětatřicet bodných a dvě střelné rány. Nakonec mu usekla hlavu a pokusila se tělo spálit."
„Proboha! A jaký byl důvod pro tento hrůzný zločin?"
„Co se nám zatím podařilo zjistit, tak šlápl na podlahu, kterou právě myla, a zanechal na ní ťápoty."
„A kde se teď ta pachatelka nachází?“
„Na druhém konci chodby, přibližně dvacet metrů od nás.“
„A už jste ji zadrželi?"
„Zatím ještě ne, veliteli!"
„A proč?"
„Čekáme, až uschne podlaha!"

„…chybou je začínat studium kouzly, která dělají problém i kouzelníkům. Pro začátek je potřeba zvolit si kouzlo lehké…“ Aha, v tom doteď dělal chybu.
…
„…pro motáky je vhodné zpočátku volit kouzla, jejichž samotná inkantace nese primární význam sdělení a v kombinaci s precizním pohybem hůlkou již samotná síla provádějící osoby není relevantní…“ To zní logicky!
…
„…motáci dosahují úspěchů spíše s komplexnějšími kouzly…“

Argus Filch odložil osmadevadesátou nefungující knihu do kouta k tomu určeného a sáhl po Denním Věštci. Byl si jistý, že tam zahlédl inzerát na knihu Magie pro nečary; to by bylo, aby na to v té Americe nekápli!

Jak jsem slíbila v minulém vydání, dnes se z našeho výchozího bodu – podkleťské Křemže – vydávám směrem na České Budějovice. Hned po výjezdu z obce stojí za povšimnutí kaplička vlevo a zanedlouho malebná požární nádrž ve vesničce Mříč, a pak už stoupáme na kopec, ze kterého je vlevo vidět až na horu Kluk. Nyní nás čeká dvojitý houpák, na kterém mi vždycky létá žaludek nahoru dolů, a již jsem se vyhoupla na rozcestí u Slavče, kde – co to vidím – bohužel stojí policejní hlídka a po zhlédnutí mého čestného prohlášení mě otáčí se slovy, že natáčení cestopisu ve výjimkách ze zákazu není.

„Otevřete si učebnice na straně 684. Dnes budeme probírat starý způsob cestování na velké vzdálenosti. Nyní již není na Zemi místo, kam by se nedalo dostat mezinárodní letaxovou sítí nebo přenášedlem. Byly ale doby, kdy tomu tak nebylo, a protože přemisťování je vzdálenostně omezeno, využíval se způsob dnes již téměř neznámý, a to astrální cestování, které vzdálenost teoreticky omezenou nemá. Staré mistryně ho dotáhly do polohmotné podoby a měly dokonce uzavřenou trvalou sázku, kdo se dostane nejdále. Pokud alespoň trochu sledujete mudlovské zprávy, jistě jste postřehli jejich překvapení nad stopami na Měsíci a Marsu. A to ještě nepřistáli na Plutu…“

Sheppard, McKay, Teyla a Ronon proběhli bránou jako tornádo. Doktorka Weirová sestoupila ze schodů.
„Předpokládám, že tahle planeta také není jako stanoviště Alfa vhodná. Wraithové?“
„Ne,“ odpověděl Sheppard a oba Pegasané; zadýchaný Rodney aspoň zuřivě vrtěl hlavou.
„Nějaká divná obrovská opice,“ řekl Ronon.
„Spíše mi to připomínalo medvěda,“ oponovala Teyla.
„Já viděl spíš ještěra,“ konstatoval Sheppard.
Rodney konečně popadl dech. „Byla to tutově dvoumetrová masožravá veverka, což je vlastně docela dobře.“
Všichni na něj nevěřícně zírali.
„No co? Hlodavci se nedožívají vysokého věku, čili když tam rozhodíme antikoncepci, můžeme mít úžasné stanoviště Alfa už za pár let a bez krveprolití..."