Moje články

Moji sestru v dětství stříhal náš tatínek. Marně jsem se ho snažila přesvědčit, aby jí nechal stejně dlouhé vlasy po stranách i vzadu.
Podle něj jí vadily kolem uší a tak nebohá sestra vypadala... Inu, jako dítě s mulletem.

Náš syn má velice husté vlasy, které se kroutí všemi směry a obzvláště po ránu si žijí vlastním životem. Začínají být přerostlé, jenomže všechny návštěvy kadeřnice zatím skončily řevem.
"Já ho ostříhám. Ode mě se nechá. Jenom vepředu, aby mu to nepřekáželo, vzadu to nechám, mně se líbí,jak se mu to kroutí," bezelstně pronesl můj dobrý muž.
"Néééééé!" zaúpěla jsem.

Rozkaz zněl svést jistého kupce z cesty. Jenomže ten druhý rozkaz zněl udržet kupce na cestě ctnosti. Proč byli posláni na zem, když se jejich úkoly navzájem vykrátí? Ani nebe a peklo nemůže být přece tak pitomé. Musí za tím být víc.
Anděl se o tom bavit nechtěl. Chtěl pít víno (výborný nápad), večeřet v luxusních restauracích (proč ne) a hrabat se v knihách (nuda).
Anděl říkal: "Tohle nám nepřísluší, Crowley."
Nebo dokonce: "Je to nevýslovné."
A tak Crowley čekal. A čekal.
Trvalo to tři tisíce let, ale nakonec to byl Azirafal, kdo spojil jejich dlaně v autobuse do Londýna.

Lidé, kteří nás v dětství velmi silně ovlivní, nám někdy zase zmizí ze života.
Vstoupí do něj často úplnou náhodou, třeba když se po vyučování pro něco vrátíme do své třídy.
Většinou si ani neuvědomujeme, že právě tohle setkání je tak důležité. Že si právě tohohle člověka budeme navždy nesmírně vážit.
Když se naše cesty rozdělí, spoléháme na to, že máme spoustu času. Že si ještě popovídáme.

Až přijde podivný sen a hned po něm zpráva a v ní parte.

Ale ještě tu stále je a nikdy nezmizí.
Protože pořád slyším zvuk jeho kytary.
Protože si pořád pamatuji všechny písně.

"Kdy přijde strejda Harry?"
"Já si chci hrát s tím kouzelným míčem!"
"Teddyyy, Rob do mě strčil!!!"
"Já nechci!!!"
"Já mám hlad na čokoládovou zmrzlinu!"
"Čůraaaat!"
"Teddy, kde je měsíc přes den, když není na nebi?"
"Auaaaíííí!"

Teddy Lupin sevřel v dlaních svou třeštící hlavu, toho času brčálově zelenou.
Občas ve slabých chvilkách přemítal o tom, že když ho napadlo založit domov pro opuštěné malé vlkodlaky, někdo mu zapomněl připomenout, že většinu času jsou opuštění malí vlkodlaci prostě děti.
Mlsné, hlasité, zvědavé, agresivní...

Ale jeho.

Každá slabá chvilka pomine a Teddy je znovu připraven rozdávat úsměvy, objetí a čokoládovou zmrzlinu.

Lizzie Turnerová, Alexandra Hornová a Mia Williamsová. Tři mudlovské ženy, na které by Draco Malfoy právě teď velice rád myslel, ale vůbec se mu to nedařilo.
Právě kvůli jejich případu zůstal v práci až do pozdních nočních hodin a býval by se mu poctivě věnoval, kdyby ovšem jeho šéf neměl ten samý nápad.
A kdyby nevycházel ze sprchy zrovna ve chvíli, kdy se Draco rozhodl také navštívit koupelnu.
Kdo vůbec vymyslel, že musí být na oddělení bystrozorů sprchy?!

A jak se teď sakra může Draco soustředit na tři mrtvé ženské, když má na sítnici vypálený obraz ÚPLNĚ NAHÉHO Harryho Pottera?!

Harry byl nevrlý. Naštěstí s reportérkou většinu času hovořil Draco a on tak mohl být pohodlně ztracen v myšlenkách na případ. Alespoň dokud...

"Jistě, skutečně jsme se ve škole nemohli navzájem vystát, ale naštěstí tady Potter rychle pochopil, jakým přínosem pro bystrozorské oddělení jsem se stal a že moje zkušenosti jsou nedocenitelné..."

"Draco! Co to sakra meleš? Tohle není žádná tvoje reklama! A vůbec, neměl to být rozhovor o těch nových odhalovacích kouzlech, která používáme?"

"Ale to naše čtenářky vůbec nezajímá," zaševelila mladá reportérka a obrátila se zpět k Dracovi. "Vždycky je tak roztomile naivní?"

Draco si teatrálne povzdechl. "Vždycky."

Rychle kráčel mezi záhony a z jediného pohledu na Harryho tvář pochopil, že jsou tady správně.
Obdivovat rostliny dnes rozhodně nepřišli.
"Poručík Smith ze Scotland Yardu," představil mu Harry svého společníka, načež oba uhnuli stranou a Dracovi se naskytl výhled na důvod jejich příchodu.
"Je to botanička. Žádné známky násilí, žádné stopy... stejný případ jako ta astronomka a po ní ta lingvistka. Někdo nám tu sesílá Avady na významné mudlovské vědecké pracovnice," pokračoval Harry.
Draco se naklonil nad záhonem, ve kterém leželo bezduché tělo mladé ženy.
"No tak to jsme teda -" Přičichl k bylinám, ve kterých oběť ležela. "- v kopru!"

Harry pozval Ginny na večeři celkem třikrát.
Pokaždé strávili večer zábavnou nenucenou konverzací. Jako staří přátelé.
A nic víc.

Nakonec to byl ten nejméně pravděpodobný člověk, kdo Harrymu otevřel oči. Jeho vlastní syn James Sirius, který by jen stěží mohl být nazýván expertem na vztahy. V posledních letech projezdil půlku světa kvůli famfrpálu a když zrovna intenzivně netrénoval, trávil čas bujarými večírky se svými spoluhráči. A přítelkyně měnil častěji než ponožky.

"Tak už se na to prostě vyser, tati," pronesl James nad sklenicí ohnivé whisky.
A Harry si uvědomil, že některé věci už opravdu nezachrání a možná vlastně ani nechce.

Finanční situace rodiny Weasleových se sice po válce s Voldemortem výrazně zlepšila,
přesto se Molly Weasleyová nevzdávala některých zažitých zvyklostí, což se projevovalo zejména v jejím přístupu k vánočním dárkům.
Molly nakupovala dárky co nejlevněji.
To se ukázalo jako výborný tah, neboť počet členů rodiny za ty roky několikanásobně vzrostl.

Zlatým hřebem Vánoc bylo samozřejmě rozbalování pověstných Weasleyovských svetrů. Nikdo nechápal, jak je Molly stíhá naplést a ještě tak, aby všichni dostali pokaždé jiný.
George dokonce časem zavedl propracovaný systém sázek a každý mohl tipovat, jaká barva rozšíří jeho šatník tentokrát.
Existovala jen jediná vyjímka.
Ronův svetr bude zase hnědý.

Harry se zhluboka nadechl známé vůně vřesu, vody a...
"Ééé, fuj! Co je to za příšerný smrad?!"
Profesor bylinkářství, který v posledních letech propadl vášni pro magidendrologii, ho odtáhl hlouběji do čarovného hájku.
"Promiň, Harry, ty hniloolše vážně nebyly nejpovedenější experiment! Ale tohle je nádhera!"
Harry se rozhĺédl a musel souhlasit, vzrostlé stromy kypěly zdravím a přímo jiskřily magickou energií.
Jiskřily a mrkaly?!
"Neville? Ten lesík na mě mrká. Nebo jsem fakt přepracovanej."
"To jsou mrkosmrky! Sám jsem je vyšlechtil!" Neville se dmul pýchou.
Harry se zadíval přes laškovně mrkajicí dřeviny na siluetu mohutného hradu a usmál se.
Byl doma.

Draco k němu vtrhl hned ráno a ještě měl tu drzost vypadat nechutně svěže.
"Viděl jsem místo činu. Masakr!"
"Jo, četl jsem zprávu."
"Všude byla krev a taky obrovská hejna much!" pokračoval Draco.
"Četl jsem zprávu," zopakoval Harry popuzeně.
"Byly jich mraky, nořily do té krve svoje sosáky..."
"Mouchy nemají sosáky, Draco!"
"A podlaha byla plná kusů masa!"
"JÁ TU ZPRÁVU ČETL!" zařval Harry a bojoval s nevolností.
"Na vrchního bystrozora máš trochu slabý žaludek, ne?"
"Nesedla mi snídaně..."
"A nebo ty litry vína večer u Snapea. Říkal, že ses stavil." Draco se škodolibě zubil.
Harry po něm hodil kalamář.

Vláda zakázala návštěvy v nemocnicích, s výjimkou doprovodu k porodu...
Jenže my jsme zdravotníci, jsme v první linii! A takový tatínek u porodu nás může zabít! Zatlačíme na vládu, ať je zakáže!
A pak konečně nebude nikdo otravovat s nějakými právy rodící ženy. A taky bychom měli preventivně oddělit ty matky od novorozenců, pro jistotu...

...s výjimkou dětí...
Ale protože jsme ti zdravotníci, můžeme zavolat policii na matku, která chce navštívit sedmileté dítě.

...a s výjimkou návštěv umírajících.
A nezavoláme jim jenom, že ten děda teda už natáhl bačkory?
Přijdou se sem rozloučit a pak tu umřeme všichni! To určitě!

Iantouch letos psal na téma Albus Brumbál/Gellert Grindelwald a psal to naprosto famózně. A já jsem strašně ráda, protože si ještě pamatuju doby, kdy říkal, že žádného Harryho Pottera nikdy číst nebude. :) Vybírám V hlavě, protože i když je to dada drabble, jsou tam perfektně vykreslené Albusovy pocity.

Nettiex psala na podobné téma a hodně se věnovala vztahu Albuse a Aberfortha.Ale hanbu tvého srdce mě
opravdu silně zasáhlo.

Remi píše tak nádherně hřejivě, že má člověk chuť se zabalit do deky, popíjet kakao a přiblble se usmívat. Tady jsem doma je jedno z nich.

Lady Lestrade mě letos dostávala, co drabble, to úplná perla. Hlavně její Minerva a Nádherně bolavě.

Saphira psala báječnou a vtipnou sérii o Severusovi stiženém strašlivou katastrofou, zvanou Mary Sue. Ale prožil i
Poklidný čas

strigga napsala drabble pro mě a je prostě úžasné a strašně ho miluju! Za nocí

Owes píše Padesátku o alternativním nebelvírském Severusovi, který je tak trochu dobrodruh a jeho osudy rozváděl v drabblech. Odbor záhad 1996 je drabble, ze kterého mě zamrazilo.

Regi a její Hagrid, to je prostě pohlazení pro duši. I když téma někdy není úplně veselé. Veliký

Smrtijedka mě hrozně pobavila tím, co se děje v Bradavicích, když odjedou studenti. 1. července

Perlička na závěr, Danae a její komiks! Tajná ingredience

Teddy Lupin usnul uprostřed věty, když četl svým vlkodlačím sirotkům pohádku na dobrou noc.
Nejmladší holčička ho starostlivě přikryla a dala mu pusu na čelo.

Severus Snape a jeho přítelkyně Helen uklidili vinárnu a odebrali se do postele, kde ještě chvíli probírali detaily Heleniny plánované kavárny a potom usnuli v objetí.

Draco strávil velice příjemný večer se Scorpiusem a s Albusem Severusem a dokonce poprvé v životě navštívil mudlovské kino. Před usnutím se usmíval.

Harrymu se klížily oči, přesto si dopřál ještě skleničku, u které přemýšlel o novém případu a o tom, jestli by měl zkusit pozvat Ginny na večeři.

Draco na své staronové místo výborně zapadl, s Goylovým doznáním
nebyly žádné problémy a Harry se přistihl, že se znovu začal do práce těšit.

Draco vstoupil do kanceláře, s duněním složil na stůl tlustý štos papírů a umně chytil donut, který po něm Harry hodil.

"Posílá to Scotland Yard. Jejich velitel si myslí, že to bude případ pro nás. Čtyřicetiletá žena byla nalezena mrtvá, na těle nejsou žádné známky násilí, nikde žádné stopy... úplná záhada. Skoro jako nějaké kouzlo," Draco se zašklebil. "Byla to významná mudlovská astronomka," dodal.

"Takže záhada přímo vesmírná." Harry se spokojeně usmál.

Nový případ mohl začít.

Zuby chroup
sladko hladko ham sladko
mňam chřoup sliní voní nahoru vžum
dolu cukr sype se chřoup ham sladko
teplo sype se směje che vžum che che
checht ňam řehtá checht
volno che růžovo žluto
líbí chech se směje voní vžum
Kolotočeee Sliní cpe se vžum
plyne řine poleva ham che
Hladká mňam chechták barvy vžum
dobro teplo che sladkost volnost
barvy kolotočííí se che letííí točí che checht
není plyne padá točí barvy neví plyne
Malcolme! Rychle barvy točí ne víří
Špatně! Draco! neví barvy co che
bylo teplo hysterie sakra
točí v kolech těch barvách
kolech donutech?!
Chechtáky!

Trvalo dalších deset návštěv, než se Snape odhodlal představit jim svou přítelkyni.

"Tohle je Helen. Vede schůzky anonymních alkoholiků.
A vy dva se přestaňte šklebit. Musel jsem ze sebe dělat totálního idiota a několik měsíců předstírat, že mám problémy s alkoholem, abych ji získal."

"Náhodou jsi byl velice šarmantní. A když se nad tím hluboce zamyslím, tak musím dojít k závěru, že mírný problém s alkoholem opravdu máš," přisadila si Helen s líbezným úsměvem.

Snape se mračil a Helen pokračovala:

"Ve skutečnosti mi Severus pomohl uvědomit si, že mě má práce už nenaplňuje.
Budu si otvírat kavárnu hned naproti vinárně."

Sešli se ve Snapeově vinárně.
Snape chodil kolem s úšklebkem, který setřel až Draco dotazem na Snapeova sezení.
Harry úplně nepochopil, o co jde, každopádně to zabralo a měli klid na řešení vážných záležitostí.

"Takže, Malfoyi, předpokládám, že když ses vzepřel mému rozkazu a vrátil se na ústředí - mimochodem s vynikajícími donuty - znamená to, že nechceš odejít od bystrozorů..."

"Jistěže nechci!"

"Výborně. Zůstaneš na stejném místě, za stejných podmínek. Tisk samozřejmě informujeme, že jsi s námi pracoval v utajení na důležitém případu."

"Děláš si legraci?!"

"Malcolm Smith byl nejlepší parťák, jakého jsem měl. Doufám, že Draco Malfoy bude stejně dobrý."

Ve strohé podzemní místnosti se střetly tři páry očí.

Zelené oči se dívaly přísně. Vyzařovala z nich autorita.
Modré oči se leskly směsí odporu a potlačované lítosti.
Hnědé oči už jen slabě doutnaly dohořívajícím vztekem. Před nějakou chvílí se do nich začala vkrádat kapitulace.

"Tři rány nožem - za tři blízké, které jsi ztratil," pronesl Draco. "O Vincenta a svého otce jsi přišel v poslední bitvě, Mariettu Edgecombeovou poslal do Azkabanu můj otec. Vím, že jste spolu posledních pár let žili. Teď vraždíš všechny, kteří ti je vzali. Mám pravdu?"

"A tebe jsem si nechával naposled," zaduněl pohrdavý hlas Gregoryho Goyla.

Draco byl sám na všechny své chmurné myšlenky.
Upíjel pátou kávu a přemýšlel, zda se vzepřít výslovnému zákazu.
Potter ho nakonec postavil mimo službu a poslal ho domů. Samozřejmě tak učinil až poté, co mu Draco svěřil své podezření ohledně totožnosti vraha.

...

Tým bystrozorů, s Harrym v čele, krátký, ale bolestivý souboj s podezřelým.
Byl na ně sice sám a v kouzlech příliš nevynikal, zato pěstmi a nožem se uměl ohánět nebývale dobře.
Přesto ho dostali a odvedli na ústředí, kde na ně čekal Draco, stále ještě v podobě Malcolma.
Na tváři měl omluvný úsměv a v rukou mísu donutů.

"A co má znamenat tohle?" Harry pokynul k Dracově tváři.

"Já jsem vždycky chtěl být bystrozor! Musel jsem si to aspoň vyzkoušet. Scorpius tvrdí, že mám krizi středního věku."

"A ta podoba? Ještli máš někoho zavřeného doma v truhle, tak přísahám, že tě zabiju."

"Je to náhodný mudla, o kterém vím pouze to, že rád navštěvuje kadeřnictví. Stačí jít hned po něm.
Bystrozor Malcolm je kompletně vymyšlený. Ale přiznávám, po té spoustě času, kterou jsem s ním strávil, jsem k němu tak připoutaný, že mi bude hrozně chybět."

Harry vůbec netušil, co má s Dracem dělat.
Tak mu nalil kávu.

Malcolm/Malfoy se ani nepokoušel zapírat a spustil:

"Před pěti lety se mi Pansy pochlubila, kdo jí odstranil Znamení zla.
Šel jsem tam a učinil jim nabídku.
Byli tak lační po penězích, že se nechali nalákat ke spolupráci s mým otcem.
Ale nelíbilo se jim, že o nich vím. Rozhodl jsem se raději na čas zmizet.
Doufal jsem, že Starostolec otce propustí, když jim dá jména neusvědčených Smrtijedů..."

"Neříkej, že ti tolik chyběl."

"Otec? Pche. Matka chřadla od jeho uvěznění.
Vysnil jsem si, že se uzdraví, když se otec vrátí.
Ale Starostolec s ním nakonec vyjebal a ona stejně umřela."

Rozsáhlý klan Weasleyů se sešel v plném počtu tak zřídka, že Ron už poněkolikáté všechny obcházel a přepočítával.

"To není možný. Nikdo nechybí! To se stane tak jednou za sto let!" opakoval každému, kdo byl ochoten poslouchat.

Opravdu výjimečně dorazili všichni. Hermiona, která byla neuvěřitelně zaměstnaná, James Sirius, který byl každou chvíli někde pryč kvůli famrpálu, Teddy, který s sebou vzal několik svých opuštěných vlčat...

A Ginny. Sama.

"Kde je Dean?" uniklo Harrymu, když ji zahlédl.

Lily Luna ho vzala kolem ramen.

"Tati... mamka není s Deanem už asi čtyři roky."

Harry vykulil oči. "Proč nic neřekla?!"

Lily si povzdechla.

Zatímco Malcolm se brzy vytratil s nějakou výmluvou, Harry pracoval celou noc a ráno netrpělivě očekával příchod svých podřízených.
Bylo nutné prověřit okruh blizkých každého odsouzeného Smrtijeda, kterého Lucius Malfoy udal.

"Nehlaste se všichni," procedil Harry ironicky k prázdné místnosti, po které nervózně přecházel.
Nemohl se dočkat zejména Malcolma, se kterým si potřeboval něco ujasnit.

Malcolm nakonec dorazil první. Ja taky jinak, Harry se na něj vždycky mohl spolehnout.

Celých pět let, co spolu pracují...

"Tohle asi nebude nutné, šéfe," zamumlal Malcolm při pohledu na seznam jmen v Harryho ruce.

"Přestaneme si konečně hrát na schovávanou, Draco?" zeptal se Harry.

Dávat si pozor na jazyk, bavit se s ostatními o všedních záležitostech, nemyslet na to, že nikdo z nich netuší, s kým doopravdy mluví...
Věčně jen předstírat, pamatovat si pečlivě vykonstruovanou historii svého náhradního já, nezapomenout na Mnoholičný lektvar...
Nikdy, za žádných okolností nezapomenout na Mnoholičný lektvar!

Draca to zmáhalo. Den po dni víc a víc nesnášel všechny ty lži.
Den po dni si připadal osamělejší, i když měl kolem sebe spoustu lidí.

Draco ale tušil, že už se blíží konec. Protože už věděl, kdo je stejně opuštěný a kdo přišel o všechno.
Draco už totiž věděl, kdo je vrah.

Malcolm podal Harrymu kupičku dopisů podepsaných Doylem a Výtrusníkem.

Každý dopis obsahoval několik jmen a Harry tušil, co mají společného. "Smrtijedi, kterým odstranili Znamení zla a které v posledních pěti letech jmenoval Lucius Malfoy, když se chtěl dostat z Azkabanu. Víme, že žádný Smrtijed nikdy neznal všechny ostatní. Tahle jména se musela k Malfoyovi dostat od Doyla a Výtrusníka. Skrz prostředníka. Pírko nejspíš poskytl sovy a jako vyděračskej parchant si udělal kopie dopisů."

Malcolm hlasitě vydechl. "Vrah je někdo, kdo byl v úzkém vztahu s osobou, kterou díky Malfoyovi zavřeli. Zjistil, kdo všechno v tom jel, a teď se mstí."

"Tak co máš?" otázal se Harry Malcolma, který se k němu blížil s nepostradatelným balíčkem donutů.

"Vyslechli jsme Doylovy kolegy. Napřed se cukali, znáte odbor záhad, šéfe. Jsou tajemní jako bradavický hrad.
Nakonec z nich vylezlo, že Doyle pracoval na odstraňování účinků temných kleteb. A několikrát byl viděn hádejte s kým."

"S Výtrusníkem!" vyhrkl Harry.

Malcolm přikývl. "Doyle pravděpodobně přišel na to, jak odstranit Znamení zla, a pak si z toho společně udělali kšeft."

"A náš chovatel poštovních sov měl v tajném úkrytu moc pěknou sbírku dopisů, které jeho sovy nedonesly, kam měly. Byl to vyděrač," vytasil Harry svůj triumf.

Harry se okamžitě rozhodl, že neuvede Teddyho jméno do protokolu. Byl rád, že mají nové informace o zavražděném lékouzelníkovi, ale kmotr v něm zvítězil nad bystrozorem.
Vždycky bral Teddyho jako vlastního syna a svým způsobem ho chápal.
Kdo z nich by si nepřál svět bez ozvěn Voldemorovy éry?

O pár dní později navštívil rozlehlou plán, kterou kdysi objevil, když hledal perfektní místo pro vzpomínky.
Zdálky slyšel klidné šumění moře.
Nad hlavou mu zářilo tisíce hvězd a Harry myslel na tu nejjasnější.
Posadil se do trávy a pohladil vyhřátý plochý kámen, který sem před lety umístil.
Sirius Black měl výročí úmrtí.

Draco věděl, že může sebe i svého syna vystavit nebezpečí, ale právě pro to, co jim hrozilo, ho tak zoufale potřeboval vidět.
Za těch pět let si spolu vyměnili hodně zpráv, ale nikdy se nesetkali.
Věděl, jak je pro Scorpiuse těžké tajit, že jsou spolu v kontaktu, a nechtěl ho do toho zatahovat víc, než bylo nutné.
Zvlášť, když je Scorpiusovým partnerem Potterův syn.

Draco vystoupal na vrcholek kopce a spatřil synovu štíhlou siluetu.
Rozběhl se a prudký vítr mu cuchal vlasy a šlehal ho do tváří, ale on to nevnímal, běžel... a pak ho chytil a dlouho, dlouho nepustil.

První dvě ztráty utržil velice krátce po sobě. Bylo to, jako by najednou někdo vypnul slunce a vymazal barvy.
Dny byly najednou šedé, temné, stále stejné.
Byl tak zoufale sám. Ti, které by chtěl vidět, už se vrátit nemohli. A ostatní už vidět nechtěl. Ne po tom, co se stalo. Myslel si, že už nemůže být nikdy šťastný.

A pak, za velmi dlouhou dobu, našel ji. A ona našla jeho. Svět se najednou rozsvítil a rozzářil milionem barev.
Byl šťastný. Myslel si, že je nic nerozdělí.

Potom mu ji vzali.

Svět se zbarvil rudě.

A tak si pořídil dlouhý nůž.

Teddy se zhluboka nadechl.

"Septimus Výtrusník byl můj nadřízený u Svatého Munga. Jednou jsem ho viděl s nějakým mužem. Ten člověk měl na ruce Znamení zla a Výtrusník mu ho magicky odstraňoval. Nevím, jak to dokázal, netušil jsem, že je to možné. Ale dostal za to pěkně naditý měšec. Harry, on pomáhal neodsouzeným Smrtijedům skrýt ten největší důkaz!"

Harry byl v šoku.

"Teddy... Proč jsi nic neřekl?"

Teddy vypadal zkroušeně.

"Já to prostě vytěsnil. Už jsem nechtěl další procesy se Smrtijedy, další zlo. V mém světě... ve světě, kde jsem chtěl žít... nic takového neexistovalo. Je mi to tak líto!"

Při večeři, která probíhala v poněkud tísnivé atmosféře, dostal Harry sovu s naléhavě vyznívajícím vzkazem.
Ani mu nevadilo, že musí odejít.

Teddy Lupin, tentokrát s vlasy barvy půlnoční modři, ho přivítal objetím a širokým úsměvem, který z jeho tváře poslední dobou téměř nemizel.
Vybudování a vedení domova pro opuštěné malé vlkodlaky, bylo zjevně poslání, ve kterém se Teddy našel.

"Rád tě vidím, Teddy! Vlčata už spí?"
"Ještě ne. Řekl jsem jim, že přijdeš. Asi budeš muset zase vyprávět."
Harry se usmál. Měl je moc rád.
"Ale napřed s tebou potřebuju mluvit," pokračoval Teddy.
"Vím něco o jednom z těch zavražděných."

Severus netoužil po ničem jiném, než upadnout do kómatu, ale nezdálo se, že by se Draco chystal ukončit svůj monolog.
Očividně mu chyběl někdo, komu by se mohl svěřit.

"Děsí mě, jak snadno jsem si zvykl na jiné tělo. Bojím se, že až tohle všechno skončí, už nebudu vědět, kdo jsem. Co když se ani nebudu chtít vrátit? Podívej třeba tyhle bicepsy, to je docela zlepšení, proti tomu mému trapně křehkému minulému já. Míval jsem jen takové mrňavé bicáčky!"

Severus ještě stačil periferním pohledem zahlédnout zmiňovanou část anatomie, než ze sebe vydal účastné "hmpf" a hlava mu upadla na stůl.

"Ahoj. Já jsem Severus a mám problém s alkoholem."

Sborové: "Ahoj, Severusi!"

Slovo si vzala atraktivní terapeutka.
"Vítáme tě mezi námi, Severusi. Je skvělé, že ses rozhodl svůj problém řešit. Doufáme, že se tu budeš cítit dobře. My všichni tě rádi vyslechneme a poskytneme ti svou podporu.
Pro začátek se snaž vyvarovat situací, které by tě mohly svádět k pití. Omez svůj pohyb ve společnosti lidí, kteří konzumují akohol, a nepohybuj se na místech, kde se vyskytuje jeho velké množství.
Chtěl bys nám teď o sobě ještě něco povědět? Například, čím se živíš?"

"Jsem majitel vinárny," odpověděl s kamennou tváří.

Bylo už dávno po zavírací době. Severus Snape chmurně zíral do sklenice s nápojem, který se v jeho vinárně běžně nevyskytoval.
Dnes ale pil na Luciuse. A Lucius absinth miloval.
Měl s tím mužem vždy trochu komplikovaný vztah, ale nezapomněl, že to byl právě on, kdo ho před lety vytáhl z Chroptící chýše.
Severus se napil a okamžitě se otřásl. Nikdy nechápal, jak to někdo může pít.
Pelyněk by měl být míchán výlučně s asfodelem.
Jeho rozjímání přerušilo tiché zaklepání.

Svého nočního hosta poznal okamžitě, i když ho neviděl pět let. A dokonce i přes jeho cizí podobu.
"Vítej, Draco."

„Další oběť je Lucius Malfoy. Musíme bezpodmínečně zpřísnit ochranu Scorpiuse!“ zvolal nepřirozeně bledý Malcolm a někam odběhl.

Harry praštil pěstí do stolu. Lucius Malfoy byl propuštěn z Azkabanu teprve předevčírem. A teď tohle! To jim vážně chybělo.
Jestli něco nenáviděl na své práci, bylo to sdělování špatných zpráv pozůstalým. Zvlášť když ty pozůstalé osobně zná.
Tou největší ironií bylo, že ho Albus Severus a Scorpius zrovna na dnešek pozvali k sobě na večeři.
A on teď bude muset příteli svého syna sdělit, že byl poslední člen jeho rodiny (pokud nepočítáme nezvěstného Draca) brutálně zavražděn.
Na ten rozhovor se opravdu netěšil.

Už se nemůže bránit.
Jeho tělo dopadá na zem.
Chce křičet, ale ze staženého hrdla vyjde jen zachroptění.
Nespouští oči z postavy, která se nad ním sklání.
Obraz, který mu zůstane vypálený na sítnici, až on sám už nebude.
Za několik okamžiků.
Dlouhý, pečlivě naostřený nůž se k němu blíží mučivě pomalu.
Ucití teplé mokro a tváří v tvář smrti ho zaplaví absurdní stud. Pomočil se strachy.
Ostrá bolest.
Tři hluboké řezné rány v oblasti hrudníku.
Tři rány, ze kterých prýští krev, vpíjí se do plavých vlasů a spolu s ní z něj odchází život.
Tři rány za tři hříchy.

Když silnou kávou řádně prolitý Harry vešel do své kanceláře, letící donut ho zasáhl přímo do oka.
"Malcolme, sakra, nech mě alespoň rozkoukat, než po mně hodíš snídani."
Malcolm měl tolik slušnosti, že se zatvářil provinile, ovšem z Harryho stolu, na kterém drtil svým pozadím důležité dokumenty, neslezl.
"Sorry, šéfe! Něco nového v našem případu?"
"Našel jsem Snapea." O tom, že Snape našel jeho a ještě ho opil, Malcolm vědět nemusí. Harry nepotřeboval poslouchat jeho záchvat smíchu. "Malfoy s ním mluvil těsně před svým zmizením. O možnostech prodloužení účinků Mnoholičného lektvaru. Pravděpodobně žije a z nějakého důvodu přijal falešnou identitu."

Nakonec ho pustila dovnitř.
Bohužel toho litovala hned, jak se usadil s hrnkem čaje a spustil na stokrát omílané téma.

„Je to moje vina, konečně jsem si to připustil.“
„Harry, to už jsme přece řešili. Není to tvoje vina!“
„Ale jo. Měl jsem být prostě víc doma a věnovat se ti.“
„Ale totéž bych přece mohla říct i já!“
„Ty jsi ale nebyla pryč tak často!“
„Dělal sis čárky?“
„Ne. Stejně za to můžu já. Jo a Dean!“
„Kolikrát ti mám říkat, že se to stalo, když už jsme spolu nebyli?“
„Ale proč on? Už zase…“
„Prostě tu byl,“ špitla.