Moje články

„Dej mi ji! Slyšíš!“
„Tak si ji vem. Cha. Prcek! Nedosáhne!“
„Mamí!“
Ve dveřích pokoje se objeví vysoká ženská postava.
„Jakto, že ještě nespíte? Víte kolik je hodin? “
„ Vilda mi sebral Bělinu!“ fňuká blonďatá holčička.
„Viliame!“
Rozčepýřený chlapec se zašklebí a hodí po sestře bílého plyšového vlka.
„Žalobníčku,“ sykne a otočí se k sestře zády. Malá na něj vyplázne jazyk a s plyšákem v náručí se zachumlá do peřin. Žena tiše zavře dveře a s unaveným povzdechem se vrátí ke svému hrnku kávy. Večer, co večer. Copak jednou nemůžou zalézt do postelí, aniž by se poprali?
„Mamí, Tilda mě kousla!“

Drobná blondýnka spěchá nocí. Dlouhý plášť přitažený k tělu. Podpatky vyklepávají staccato v nočním tichu. Z průjezdu se vyloupne stín. Dívka zrychlí. To ne! Ulička je slepá!
Světlo se odrazí na střence nože. „Slečna zabloudila?“ Chraplavě, posměšně.
Blondýnka se tiskne ke zdi. Široce rozevřené oči zrcadlí úplněk. Co dál? Vyrazí kupředu. Náraz těla, trhání látky, nářek. Ostré zavytí. Ticho. V uličce leží nehybné tělo. Nůž odletěl ke zdi. Nepotřebný, zbytečný. Na špinavou dlažbu stéká krev.
Útok šelmy! napíší noviny.
Vlkodlak! budou křičet fantasté. Ostatní se budou smát.
Drobná ruka zdvihá odhozený plášť. Látka skrývá nahé tělo. Uličkou zazní staccato podpatků.