DMD č. 19 pro 19. 4. 2013. Téma: Zámečník

„Já opravdu nevím kde je!“ řekl zoufale Ianto.
„Díval ses do všech kapes? Určitě sis ho tam dával? Nemohl ti vypadnout?“
„Je to možný. To je průšvih! Jak se to dozví šéfová… Dělám v archivu týden!“
„Co zkusit zámečníka?“ navrhla Lisa.
***
V hospodě:
„To mi neuvěříte! Zavolali mě do Torchwoodu, že potřebují vyměnit zámek. Ztratili klíče. Od mrazicího boxu!“ vyprávěl senzační historku kamarádům nad pivem. „Mají tam nejnovější techniku a neporadí si se zámkem.“
***
Ianto doma:
„To je v – Zapomněl jsem mu dát retcon!“
„To by mu nikdo neuvěřil.“
„Máš pravdu. Kdo by věřil, že si Torchwood neporadí se zámkem.“

There are many locks guarding the passages of the realm. Some keep invaders out, some keep citizens from sticking their noses where they don't belong. The Locksmith cares for them all, but his main job are the three locks on the Gate to Nothing.
Nothing is where negative emotions dwell and nobody has needs those in the realm. "Nothing," says the wife when the husband asks what is wrong, even though something, perhaps everything, is wrong. Nothing is that kind of place, full of feelings that don't belong in the Realm of Perfect Happiness. Nobody wants reality in the realm.

Dělník… zní to jako od slova dělat, což by odpovídalo, jsou to přeci jen lidé, kteří pracují například v továrnách, nebo tak, všichni to víme a všichni to známe. Právník například člověk, co se zabývá právy, to také všichni víme, nebo rolník, provádí třeba rolbu. Docela rozumné, jen selské cosi, žádná věda, že ano. Chápu, že vzdělanější mohou mít výhrady.
Ale vezměme si jiné případy, když se to tak vezme, proč je vlastně ta čeština pro cizince tak těžká?
Horník – řekneme od horu, ale on pracuje v dole, no ne? Tak proč ne dolník?
A proč zámečník není pán zámku?

Od karoserie se zajiskřilo. Držel očištěné plechy oběma rukama a sledoval, jak začínají červenat.. Když byly rozžhavené do běla, stiskl je k sobě a zmáčkl.
Jako obvykle jsem fascinovaně koukala a byla jsem ráda, že jsem na něj počkala. Některé věci prostě gremlin udělá lépe než člověk.
Vrátil dodávku na hever. "Kde máš ten zámek?", zeptal se netrpělivě. Chvíli v něm šťoural šroubovákem, pak přivřel oči, trochu to luplo a... přivařil ho zpátky, zase jen tak rukou.
Siebold Adelbertsmiter, můj kamarád Zee, jeden z nejmocnějších fae. Majitel autodílny v důchodu. Typický postarší chlápek s bříškem, řídnoucími vlasy a tuctovou tváří.

Po zazvonění Malvína seskákala schody a otevřela dveře. Kristián stál opřený o branku, prameny blond vlasů mu rozfoukával vítr a zamotával mu je do chumlu s tyrkysovým šátkem, který měl na krku.
„Pojď dál,“ pozvala ho dovnitř a upozornila: „Bacha na kufry, přijel Zámečník!“
Kristián vstoupil do předsíně, zakopl o těžká bagančata, která měla své nejlepší roky dávno za sebou, a zeptal se: „Zámečníci teď choděj měnit zámky s celou domácností v kufru?“
„Ale ne, ty trdlo, Zámečník je strejda. Nesnáší pohled na krev, tak se vyučil a dal se na vloupačky. Ten otevře jakejkoliv sejf dřív, než stačíš mrknout!“

Začal to její tatínek. Málo se vyznal v lidech a měl pevně dané představy o výchově.
Dával jí najevo, že si nemá o sobě moc myslet. A že plácá nesmysly a nikoho to nezajímá.
Vlastně měl pravdu, ale říkal to příliš často a příliš tvrdě.
Pokračovali v tom spolužáci. Pošklebovali se všemu, co dělala a říkala. Ztrácela odvahu se projevovat.
Časem potom i různé problémy vedly k tomu, že nestála o to mluvit s kýmkoli o svém životě.
Nakonec se objevil někdo, kdo možná časem mohl její ústa zase odemknout.
Ale nelíbilo se mu, že je tak uzavřená, a odešel.

Nevěřil na pověry. Kdyby na ně věřil, musel by skočit z nějakého z těch mostů, v jejichž blízkosti se tak často nacházel.
Když rozbil zrcadlo, prostě koupil nové.
Den před svatbou se šel podívat, jak jeho budoucí ženě sluší svatební šaty.
Černá kočka se pro něj od těch ostatních lišila jen barvou srsti.
Na louce si občas utrhl rozrazilový kvítek, aniž by měl strach, že začne pršet.
Nebál se ani jednou za rok odpilovat všechny zámky, které zamilovaní nechávali na zábradlí nad řekou.
Nevěřil na pověry. Kdyby na ně věřil, pak by jeho práce byla dozajista tou nejsmutnější na světě.

Pro Tallis byly masky důležité a Zámečník byl zřejmě nejdůležitější, protože ho okatě přehlížela. Jednou ho „zapomněla“ u Claire na zahradě a pak už se nikdy nevrátila.
Claire masky chápala. Masky mají vnitřní a vnější stranu. Když si je přiložíte na obličej, díváte se na jejich vnitřní stranu a musíte se smířit s tím, že to jste vy a že vnější strana je všechno, co vidí ostatní. S obličejem je to podobné.
Zámečník dokázal navždy uzavírat cesty a Tallis se ho bála. Claire si ho párkrát nasadila. Až když byla dospělá. Až když chápala, že některé cesty je třeba zamykat.

,,Takže máme tu člověka hraničáře, trpoše bojovníka a elfku léčitelku," řekla Zuzka. ,,Co chceš být ty?"
,,Já nevim," hlesl Tomáš. ,,Co třeba zámečník?"
,,Ale to nejde," protestovala Anežka, elfka.
,,Proč ne?" zeptal se. ,,Představ si situaci, kdy skupinka narazí na zamčený dveře, do kterejch se bude muset nutně dostat. Co pak?"
,,Tak je vyrazím," řekl Lukáš, trpaslík.
,,Ale budou to sakra pevný dveře!"
,,Zámečník ale v pravidlech není," řekl Honza, hraničář. ,,Musíš se držet pravidel. Tome."
,,V pravidlech? Tohle je RPGéčko, kámo. Můžeš hrát co chceš, vykašli se na pravidla," řekl Tomáš.
,,Tak dobře, Tomáš je zámečník," rozhodla Zuzka, PJka.

Schránka se stala vězením. Nemohla chodit, jen nabrat hrst písku se stalo skoro nemožné. Pak přišel on. Mladík, kterého z nějakého prchavého důvodu neutopila. Byl každým kouskem obyčejný… Přesto se vymykal. Někoho jí připomínal, měl ty nejhnědší oči, které kdy viděla.
Mluvil s ní, jako rovný s rovnou. Beze strachu, bez úcty a bez pohrdání. Vyprávěla mu svůj příběh, dovolila nabrat vodu a zabít kůzle. Slíbila mu, že zase bude bohyní pro lidi.
A co jí dal na oplátku. Nepatrnou naději, že ji zbaví řetězů a zámků, že bude mít lepší život. Byl jejím ochránce, veleknězem. Činilo jí to šťastnou.