Torchwood

Jack v poslední vteřině stáhl Ianta za rukáv. Přirazil ho ke zdi.
„Tohle bylo o fous,“ zašeptal, když konečně popadl dech.
„To teda. Málem nás dostaly.“
Chvíli stáli, báli se pohnout. Velšan nenápadně nahlédl za roh. Vzduch se zdál čistý. Přeběhli na druhou stranu ulice.
„Sakra,“ zasyčel Jack, „Támhle!“
Byly tam. Zrzka v kostkované sukni vykoukla zpoza foťáku. Hnědovláska se zatvářila nebezpečně.
„Sledují tě,“ řekl Jack.
„Spíš tebe,“ ohradil se Ianto, „Na mně není nic zajímavého. “
„Mně připadáš velice zajímavý,“ zašeptal provokativně Jack.
Políbili se. Dívky nadšeně zavřeštěly.
Ianto zamumlal Jackovi do rtů: „Mam pocit, že sledují nás oba.“

Seděl uprostřed pokoje. Slzy dopadaly na podlahu mezi polobotkami v obrovských temnošedých kapkách. Nad hlavou se houpala oprátka. Nic nemělo smysl. Lisa byla mrtvá, jeho uvolnili ze služby. Takhle to přece nemůže skončit!
Zastrčil židli zpátky ke stolu.
Jeho šéf byl mrtvý. Tentokrát to vypadalo opravdově. Uklidil v kanceláři. Sevřel v náručí kabát. Přivoněl k němu. Chtěl plakat, ale nešlo to. Srovnal papíry. Na okamžik si myslel, že Jacka zahlédl. Takhle to přece nemůže skončit!
Zastrčil židli zpátky ke stolu.
Umíral. Bylo pozdě: Už se nadechl.
„Miluju tě,“ zašeptal.
Ještě ne! Takhle to přece nemůže skončit!
V místnosti chyběla židle.

Ložnici bytu pana Jonese osvětloval jen deštěm zamlžený jas pouliční lampy. Jack ležel rozvalený na posteli s hlavou opřenou o Iantovu hruď. Nohy mu visely přes pelest. Krev na košili ještě nestačila zaschnout. Velšan milence hladil po vlasech.
„Pětistá osmdesátá první?“
„Snažil jsem se zneškodnit bombu. Nebyl to červený drát,“ zasmál se Harkness.
„Hmm, čtyřstá třicátá osmá?“
„Pád do čtyřicet metrů hluboké studny. Ten chlap neměl smysl pro humor.“
Ianto se zavrtěl.
„Co šedesátá?“
„Nevzpomínám si.“
„Před chvílí ses chlubil, že si pamatuješ všechny.“
„Tahle mi nějak vypadla,“ zalhal Jack.
O tom incidentu v chrámu bohyně Kastratie Ianto vědět nemusí.

Téma: Perpetuum mobile
Poznámka: Omlouvám se čtenářům, je to BJB jak sviňa, ale až to dočtete, tak snad pochopíte.
Je deset večer. Dáváme si kafe.
„Aby v něm stála lžíce, Ianto.“
Končí film.
„Šel bych někam pařit,“ navrhne Jack.
„Teď?“ ptám se, ale už hledám na mapě podniky v okolí.
Pivo, pivo, pivo, panák Jacka, pivo.
„Jsem opilej, Jacku.“
„Dej si ještě jedno.“
Pivo.
Jdeme tancovat. Líbáme se v uličce za diskotékou. Jdu domů. Sám.
V pět ráno přichází Jack. Jsem ještě nalitej.
V poledne mu pomáhám do kabátu. Sedáme do auta. Mám kocovinu. Jack řídí, i když je jasný, že by nadejchal.
Vypadam nešťastně.
„Co je s tebou?“ zeptá se.
„Ale, snažim se vymyslet Perpetuum mobile.“
„Co?“
„Neřeš.“

Varování: Homoerotické čtení na neděli. (Slash 15+ a oblekový fetiš)
Rozepínání Iantova saka bylo pro Jacka důvěrně známým pohybem. Přesto si neodpustil pohladit ho po ramenou. Hladká vlna kapitána naplňovala klidem.
Kravata byla hedvábná. Když ji rozvazoval, chladivě klouzala v prstech. Otřel ji Iantovi o tvář. Velšan se usmál. Potichu zavrněl.
Jack přistoupil blíž, zajel rukama mezi vestu a košili. Temně rudý rayon zadního dílu mazlivě sklouzl po hřbetech, švýcarská bavlna suše a hřejivě ulpěla v dlaních.
Přezka opasku z italské kůže tlumeně cinkla o podlahu.
Pár vteřin ticha, elektrizující napětí. Přitiskli se k sobě, políbili se.
„Tohle je teprve kvalitní materiál,“ zavrčel Jack a zaryl nehty do Iantova zadku.

Téma č.20: Nástup!
Jackův sytý hlas zaburácel po celé základně: "Zavírám všechny východy! Ianto, Owene, Gwen, Toshiko... Nástup!"
Tým stál v pozoru, pln očekávání.
"Ianto, vezmi si na starost veškeré zázemí a zasedačku, Owene, lékařský archiv a sklad, Toshiko, informační centrum, Gwen, odshora od trafiky. Zachovejte maximální koncentraci. Používejte vysílačky. Jdeme na to!"
Synchronizovaně se rozutekli, jako dobře promazaný hodinový stroj.
Za chvíli interkom zašuměl a ozval se Ianto, poněkud potěšený a pobavený: "Mám je! Byly u Jacka za stolem!"
Všem se ulevilo. Jen Jack si pomyslel, že by si příště měli s Iantem při hrátkách na stole v kanclu dávat větší pozor.

Omlouvám se, je to laciný, ale nabízelo se to...
„No, já tu marjánu nemusím,“ namítal Doktor. „Mám po ní vždycky paranoiu.“
„Po týhle mít nebudeš,“ lákal ho Jack Harkness. „To je kvalitní matroš.“
„Tak dobře, ale jen čouda.“
Doktor potáhl. Stěny základny Tochwoodu se rozechvěly. Dveře všech cel se otevřely a Weevils vyběhli ven, proběhli místností a mířili dál, zjevně do města. Tardis zelenožlutě světélkovala. Vzduchem začaly plout akvarijní rybičky. Zjevil se Ianto v nadživotní velikosti, hlavou dolů balancoval na jedné ruce a druhou si rozepínal poklopec.
„Do háje, tahle várka má ale grády,“ vydechl Jack. Pak se podíval na krabičku a strnul.
Omylem Doktorovi ubalil Gwenin mátový čaj.

Iantovi se to kecá. Workoholik jeden! Nepotřebuju žádnou energii, prý skvělý. Na rozdíl od něj jsem nikdy netrávil večery a noci v práci. Ušklíbl se při představě, jak zůstává přes noc s mrtvolou na pitevně. Raději mám živý ženský, pořádný pití a jídlo. Taky jsem to řek. Pche, to on tady zůstává s tou (hypoteticky) skoromrtvolou.
„Sarkasmus tě neopustil.“ poznamenal věcně Ianto.
„Hele, neumíš si představit, jaký to je být sám. Bát se zavřít oči kvůli tmě. Nemluv přede mnou o senzačnosti.“
„Taky se bojím tmy.“
„Bože! Vážně se tady žijící mrtvola vybavuje o svejch problémech se sekretářkou?! Potřebuju kafe!“

O Jacku Harknessovi by se dalo říct, že je mistrem improvizace. O svém citu pro záchranu situace tým přesvědčil mnohokrát. Stalo se to i tehdy, když v Cardiffu vypadla telefonní síť. Nefungovaly mobily, telefony ani plechovky s kouskem provázku, ale na rádiové vlny mimozemská buňka pozapomněla. Jack bez mrknutí oka zkombinoval zpětné zrcátko, vysílačku a několik metrů lepící pásky.
,Zabiju ho!‘ pomyslel si Ianto snaže se tuto příšernost zlikvidovat, ,Omlátím mu to o hlavu!‘
Lepidlo ze skla ne a ne dolů.
„Jacku?“ zahlásil do intercomu, „Nástup! Máš tady práci.“
Potom se škodolibě zasmál a hodil houbičku do kýble s jarem.

Oči prý oknem jsou do lidské duše,
já blázen v jeho se začínám topit.
Lahev jsem rychle vzal spásu svou tuše,
whisky si nalévám v touze se opít.
Ach jak je lahodná - a single malt!
Pomalu přestal bych sčítat si sklenice.
Pít ji jen po doušcích, jen žádný kvalt.
Tak se ti ubráním, ty zrádná opice.
V myšlenkách na kabát, šle, jeho tělo,
na to jak v přístavu v objetí moknem,
pil jsem a pil jsem víc, než by se mělo,
vzbudil se na zemi s totálním oknem.
Ach Jacku Harknessi, můj střede vesmíru!
Na tyhle sonety škoda je papíru.