Torchwood

Život kapitána Jacka Harknesse se vymykal všem statistickým údajům. A každopádně nebyl nudný. Pravda, například pouhým čištěním zubů strávil kolem tisícovky let, ale pokud jeden žije věčně, péči o chrup se musí věnovat důkladně.
V průměru také umřel (což byla VÁŽNĚ nepříjemná záležitost) a narodil se (o tomhle ani nemluvě) víckrát než obyčejný člověk. V tomto ohledu mu šlapali na paty jen hinduisté, ale ti se rozhodně nenarodili do tak okouzlující podoby jako Jack. Tedy alespoň většina z nich.
Jack se pousmál a objal kolem pasu vedle něj ležícího Ianta. Pro některé okamžiky však stálo za to umírat pořád dokola.

„Tak co jsi zjistil?“ zeptal se Jack, opřel se ramenem o zeď a založil si ruce na prsou.
Owen Harper v podřepu natočil sklenici, aby jí lépe procházelo světlo. Uvnitř se vznášela purpurová améba.
„Je to primitivní organismus,“ řekl lékař, „Podle testů a měření se živí…“
„Já ten podělanej krám vyhodim z okna!“ přerušilo ho Gwenino zaječení.
„…mozkovým vlněním alfa.“
„Což vysvětluje, proč jsou všichni tak podráždění,“ doplnil kapitán.
Do laboratoře vešel Ianto a beze slova začal leštit zábradlí.
„Jak tu potvoru pojmenujeme?“ nadhodil Owen.
„Alfasavec,“ zabručel Ianto.
„Cože?“
„No co,“ pokrčil Velšan rameny, „Já myslím, že se to ujme.“

Ianto Jones si důležitě odkašlal a poklepal prstem na štos dokumentů.
„Proboha, to nemůžeme dělat něco záživnějšího?“ zaskuhral Jack Harkness a otráveně se protáhl v židli.
Velšan se nenechal vyvést z míry a pokračoval: „Za poslední kvartál jsme zachytili 82 předmětů, z nichž 75% se podařilo identifikovat zcela a 12% přibližně. U 3% jsme…“
Kapitán se zvedl a zakryl si uši dlaněmi.
„Pane, já si uvědomuji, že vás to nudí, ale tahle statistika je nutná. Jinak nedostaneme dotace od vlády,“ řekl Ianto a obrátil list.
„A tohle je nutné, aby mi z toho nehráblo,“ pronesl Jack a neprodleně Ianta políbil.

„Liso, už pojď! Přijdeme pozdě!“ volá Ianto netrpělivě z předsíně.
„Když já nemůžu...“ odpovídá Lisa z koupelny. „Běž sám nebo s někým jiným.“
„Vždyť ses do toho divadla tak těšila. Je to přece od Oscara.“ přemlouvá ji.
„Promiň, já myslela, že to půjde zamaskovat.“
Ianto sleduje v zrcadle její odraz a hodnotí, jak se snaží zapatlat make-upem a pudrem jizvy po stezích hyzdících Anniino čelo a vůbec se jí to nedaří. Vlastně to možná vypadá ještě hůř.
Nakonec rezignovaně přiznává: „Bude lepší, když zůstaneš doma. Zavolám Jackovi a důrazně ho poprosím, aby si protentokrát nebral džíny a tu hnusnou košili.“

Jackova kancelář měla zvláštní kouzlo. Působila starosvětsky. Vzduch tu byl prosycen vůní čtyřicátých let.
Ianto ji miloval. Málokdo tušil, kolik tady tráví času, aby tu udržel alespoň částečný pořádek. Urovnat stůl a posbírat odpadky trvalo chvíli, ale přičteme-li vymetání pavučin a další zkrášlování, zabralo to častokrát půl dne.
Zrovna ořezal poslední tužku a položil ji k ostatním, když se ozvalo: „Ianto! To je dobře, že jsi tady. Zbav se tohohle a udělej mi kafe.“
Velšan zoufale pohlédl na cosi, co připomínalo hroudu výkalů s chapadly a Jack to bezstarostně upustil na čerstvě vytřenou podlahu.
Pak Ianta dorazil nevinným úsměvem: „Prosíííím.“

Yvonne Hartman byla velmi cílevědomá ředitelka Torchwoodu 1. Pod jejím vedením se instituce přesídlila do centra Londýna do tří mrakodrapů vybavených nejmodernější pozemskou a velmi pokročilou mimozemskou technologií. Po zaměstnancích vyžadovala přísnou disciplínu a nadlidské úsilí, přesto o ně nebyla nouze. Lákal je vysoký plat a velmi zajímavá náplň práce.
Lstivá rasa cybermanů z Mondasu toho využila a navrhla spolupráci, za níž se skrývalo něco zlověstného. Ale Yvonne na nabídku zlepšení produktivity svých lidí slyšela. Vždyť lidé, co se neunaví, které nesužují žádné emoce a především mají internet zabudovaný přímo v hlavě, jsou fajn, i když vypadají víc jako stroje.

Noční obrysy doků se rozplývaly v mrholení, cáry mlhy zakrývaly dvě obezřetně se pohybující postavy. Jen v pruzích světla z několika lamp bylo možno postřehnout, že jeden z mužů má na sobě vojenský kabát.
„Jacku, říkal jsi, že jsi technický typ?“ zašeptal ten druhý, oblečený v dokonalém obleku.
„To si piš. Zvládnu jakoukoliv technologii od Arkánské po Vegas,“ odvětil kapitán a samolibě se usmál.
Ianto se opřel do posuvných dveří skladu, které se zaúpěním povolily.
„Výborně, podle měření tu máme několik strojů, na jejichž funkci budeš muset bezpodmínečně přijít.“
Hala se postupně rozzářila světlem pableskujících výbojek.
„Pračka, myčka, žehlička, vysavač…“