DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2013.

Další před ním seděla v celé své cudné nádheře, okusovala si rtíky a snažila se upoutat jeho nicneříkající pohled. Věděl, kolikrát se provinila, jak škrtila malá děvčátka, dělalo jí to dobře obmotat štíhlé prsty s okousanými nehty okolo krku a koukat, jak postupně tělo modrá a chladne, zarývat pařáty do masa a likvidovat tak naději na úctyhodnou smrt, chtěla cítit bolest všech příbuzných nad rakví… Ale nevypadala tak, znovu se tvářila jako anděl.
Všechny takové byly, obyčejné zmije, děvky, vražedkyně.
Natáhl k ní ruku se sklenkou. Upila si… A jemu nezbývalo nic jiného než čekat. Čekat, až zmije vydechne naposledy.

POZOR, POZOR!
Dnes v pět hodin odpoledne se ve Velké síni uskuteční
FOTOGRAFOVÁNÍ BRADAVICKÝCH DUCHŮ
Všichni zúčastnění jsou povinováni přijít náležitě upraveni, dámy v šatech, pánové ve společenských hábitech.
Akci zajišťuje Colin Creevey, nebelvírská společenská místnost.
A nastal nadšený shon. Krvavý baron projednou odložil svůj starý hábit, aby si vybral jiný, ještě zakrvácenější. Uršula se celé dopoledne zhlížela v odrazu záchodové mísy a skončilo to pláčem. Skoro bezhlavý Nick se neúspěšně pokusil přelstít svou přezdívku pudrem Levandule Brownové; Protiva v půl páté začal všechny přesvědčovat, že je taky duch.
Na fotografii pak kromě umně naaranžovaného stolu nebylo vidět vůbec nic.

Ráno
Pečlivě nanáší na obličej šminky, krycí krém, pudr, rtěnku, oční stíny, a vida, je z ní kočka jako lusk, ještě nepatří do starého železa. Sukni krátkou... ne, ještě kratší, nemá se za co stydět, nohy by jí mohla závidět leckterá o čtvrt století mladší kolegyně. V práci energicky pozdraví, spíš zaječí, ahoj, holkýýý, (trvala na tom, že jí mají tykat) a celý den je jí všude plno.
Večer
Stojí nad umyvadlem, dívá se, jak k výlevce stéká barevná šmouha šminek a odnáší sebou další den, postrkuje ji k nevyhnutelnému stáří, tone ve vodě času a nemá se čeho chytit.

Byl pryč. A ona se najednou cítila strašně sama. K čemu byla teď její krása? K čemu její slavné drápy? Najednou si uvědomila, jak prázdný byl její život do té doby. Všechno, co dělala, dělala jen kvůli němu. A bez něj to už nemělo smysl. Plakala. A potom rozhodně shodila svoje čtyři trny. Začala si všímat věcí okolo sebe. Sopky nebyly moc sdílné, ale vyhaslá sopka s ní často mluvila o Malém princi a květina zjistila, jak málo ho vlastně znala. A na planetě začala pomalu rašit semínka baobabů.
Pak uslyšela kroky. Vrátil se.
„Víš, že teď jsi mnohem krásnější?“

V hájovně bylo vedro k zalknutí. Hagrid už třikrát otevřel dveře, že půjde do lesa, vždycky si to ale hned rozmyslel. Ani prohlížení knih o čarodějných tvorech ho dnes nějak netěšilo.
Dokonce zkoušel luštit jakýsi kris-kros, který jednou objevil v mudlovském časopise, když něco vyřizoval v Londýně. Náhodně vyplnil do rámečků třípísmenná slova.
„STA, TIS, TIK a…“ mumlal si pod svůj plnovous.
„Dyť to vůbec nevychází!“ Marně se pokoušel do políček vepsat i slova na čtyři. „A eště je to nuda…“
Začal nervózně rázovat po hájovně.
Málem přeslechl tiché lupnutí ve chvíli, kdy se na dračím vejci objevila první puklinka.

„Tak, to bychom měli. Dívejte se dobře.“
„Ke strojům“, zavelel a oba muži dosedli k řídícím pultům. Jejich ruce se rozběhly po desítkách páček a knoflíků; rozsvítily se kontrolky, nejprve červené, pak žluté a nakonec zelené.
Armáda robotů se dala do pohybu, každý z nich uchopil nástroj. Ozval se rachot, vrtání, odstřely. Další roboti obsluhují rypadla a dopravníky. Rozjíždějí se první vlaky s vyrubaným materiálem.
Ohlušující rámus, záblesky, prach.
Stařec to pozoruje s viditelným uspokojením. „Tady těžíme obyčejnou rudu, ale máme i naleziště vzácných kovů. Ještě jste neviděli výrobní jednotky. Věřím, že raketu pro mezihvězdné lety dokážeme sestrojit do roka“.

Umělec tvoří. Ohebný jazyk plazí se v inkoustových řádcích, chvějí se slova v mechovém podrostu. Doteky špičkou pera. První věty nové hry se s úsměvem matným klikatí na pergamenu, zručné prsty hladí po hřbetě hada pochybností.
*slova*
Hamlet: Ó, nejvýš prostopášná, zvrhlá ženo! Ty zmije, já tě sklátím!
přítel *nahlížející přes rameno umělce*: Drahý Wille, to jest vskutku nešťastný výběr slov. Klátit zmiji, jež je mu matkou?
*lehké pousmání*
*škrt*
William *odkládá brk*: Ó, jedový jazyku rozeklaných smyslů, budiž po tvém. Což však hádě, jež je mi přítelem? Ta věta se mi vpravdě zamlouvala.
Odpověď syčí spalujícím ohněm. Vody netřeba.

"Tiše, Frede, neslyšels ten výkřik?"
Harry chvilku naslouchal, ale znovu neslyšel nic. Ani nejmenší šustnutí, natož křik. Neviděl Fredovu hůlku, její nenápadný tanec a neviditelný štít zastavující nezvané zvuky. Pokrčil rameny a pomalu odcházel, myšlenkami na celé míle daleko od mizejících výkřiků.
Už se ani neohlédl a nebylo divu, poblíž dvojčat se výkřiky daly klidně očekávat. V tom okamžiku mu ani nepřišlo na mysl, že poblíž Freda a George je podezřelé právě ticho.
Snad proto mu unikl nejnovější hit mudlovského světa. Na věžích a vláknech jak z pavučiny zavěšená, se klátila obří houpačka.
A v ní marně křičeli tři Zmijozelští...

„Návodné formule ke strojům hodinářským (napsal D. W. Ho)“ stálo na lístečku, který zčerstva připlachtil do ředitelny. Bez podpisu, samozřejmě. Podle podpisu magického poznal profesora Kratiknota.
Samozřejmě. Kdo jiný by už měl vědět, ve které knize najít patřičné zaklínadlo, zasmál se v duchu.
Byl rád, že valná část vyučujících nadřadila provoz školy nad osobní názory na jeho počínání. Neskutečně rád. Ne že by mu někdo něco ulehčil, dávali mu to vyžrat. S noblesou. Jeden se neudrží ve sboru na tak prestižní škole bez ostrých loktů a citu pro detail. Povzdechl si.
Celý večer pak studoval, jak opravit ten zatracený orloj.

„Blahopřeji Vám, pane inženýre, k tomu novému objevu,“ začal svou řeč ředitel jedné nejmenované společnosti na prezentaci vedení.
„Možná se k Vám už, milí kolegové, doneslo, jaké významné události jsme nyní svědky.“
Asi dvacet lidí v místnosti se neznatelně usmálo.
„Naše společnost dotáhla klonování zvířat dál než kdokoliv jiný. Ale přes to všechno nám chyběl ještě krok ke slávě. Ale díky panu Mammalovi budeme brzo na titulcích tisku i v televizi. Dovolte mi, abych Vás informoval, že vytvořil Alfasavce.“
Ozval se hlasitý potlesk.
Je to tvor, ze kterého mají respekt všichni žijící savci. Konečně budeme mít Vůdce, kterého nikdo neporazí.