DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2013.

Androidy na prvý pohľad nerozoznateľné od ľudí sa krčili za terminálom. Svoju úlohu splnili dokonale, pomyslel si kapitán Shepard prebíjajúc samopal. Pozrel na zvyšných troch členov týmu.
"Musíme sa dostať k tým strojom!" zreval do prilby, v hluku však nepočul ani sám seba. Keď streľba na okamih ustala, vyskočili a prebehli za ďalšiu prepážku. Len tak-tak sa stihli skrčiť pred strelami.
"Ku strojom! Musíme sa ku nim dostať!" skríkol Shepard opäť. Tým prikývol. Ich nepriateľ bol v presile, ale bojovali.
Keď nadišla ďalšia krátka pauza, prebehli o ďalší kúsok bližšie k cieľu. Hlavne sa dostať ku strojom, prebleslo kapitánovi hlavou.

Statisticky vzato, z příběhů, kteří si mezi sebou vypráví lidé tohoto světa, vyplývá, že hrdina nakonec dostane krásnou dívku a bude s ní šťasten, všechno zlé se v dobré obrátí a záporná postava bude po zásluze potrestána. Je to příběh starý jako lidstvo samo. Pro Reginu to vždy byl dostatečný důvod nenávidět statistiku. Protože kdo určil, že ona bude zápornou postavou toho svého příběhu?
Ze statistického hlediska bylo zřejmé, že Emma kletbu zlomí a ona bude po zásluze potrestána. Nevěděla však, jak do statistického vzorce zapadá blondýnka v posteli vedle ní. Nějak jim ten výpočet asi hapruje.
Spokojeně se usmála.

Sekačka. Padesátka zapřažených koní. Úplně viděla, jak se namísto krášlení trávníku projíždí po jejích záhonech.
Vysavač psích exkrementů. Vražedný výkon 500 wattů. Věděla, jak dopadnou její vlasy, když se k nim tenhle alfasavec přibližoval.
Paralyzér hadů. Náboj o 220 voltech. Tušila, že nesklátí žádnou zmiji, nýbrž její tělo, a to přímo do zahradního bazénu.
Motorová pila. 1200 otáček za minutu. Cítila, jak už si pro ni jde. Zubatá.
„Vím, že považuješ statistiku za nudu a že tu vlastně mluvím do větru, ale sakra, kéž by ti někdo dal doživotní zákaz lézt ke strojům!“ zařvala Frances a schovala se do garáže.

Darja si marně lámala hlavu nad hromadou papírů popsaných čísly. Nedávno povýšila na kapitánku a to s sebou přineslo i značně nemilé povinnosti.
Tak třeba statistika. Dlouhé sloupce čísel, které potřebovaly být zkontrolovány a schváleny. Minulý týden se v těch zatrápených číslech objevila chyba; to když podle papírů křídlatci na základně sežrali za měsíc sedmdesát tři kusů dorostlého dobytka, zatímco reálný úbytek ze stád tento počet převyšoval asi o třetinu.
Čtyři dny si s tím lámaly hlavu, než někoho napadlo postavit noční hlídky. Teprve pak přišli na to, proč statistika lhala.
Ty potvory chodily v noci tajně vyžírat letecké zásoby.

Ples víří. Hudba hraje. A v reji pestrých rouch tam ukrytá je.
“Podívej!”
Vzrušení ve slovech a v očích strach.
“Není to Zubatá? Tam v koutě v pološeru. Skrývá se. Číhá. Za mísou s ovocem tam stojí, pozoruje. Kosu má opřenou a na cosi tam čeká. Po zádech z toho přejíždí mi mráz.”
Prst ukazuje a žaludek se svírá. Pohled se odvrací, dost dlouho nevydrží.
A odpověď? Teď následuje smích.
“Zubatá? Jak tou by mohla být. Vždyť pas má ztučnělý a nadváha ji tíží.”
“A proč by ne? I my jsme zpohodlnělí a ztloustlí, tak proč by ona zůstávala stejná?”

Severus Snape zuřil. První případ byl ochoten příčíst ještě náhodě, ovšem klátící se studenty své koleje potkával celou cestu ze sklepení a u Velké síně o zmítající se těla zamotaná v stříbro zelených stejnokrojích už prakticky zakopával.
Takový skandál nemohl přehlížet již ani ředitel Brumbál a detektivní práce lektvaristy při pátrání po příčině této nepřístojnosti brzy přinesla ovoce.
Za propašování Potácivého lektvaru do dýňové šťávy pro zmijozelský stůl tenkrát vyvázli Fred a George Weasleyovi se ztrátou sta bodů a měsícem trestů s Filchem. Oba ale vždycky tvrdili, že to za tu legraci (a bonus v podobě záškodnické mapy) opravdu stálo.

Módní přehlídka té slečny se konala v krásné podlouhlé restauraci. Po celé zadní stěně se táhnul balkón na sloupcích, se zábradlím s jakýmsi secesním vzorem - zelený lak a pozlacené květy. Na jeho konci se nacházelo točité schodiště a před ním fontánka. Zrovna byla přestávka, tak jsem se z nudy posadil vedle vody. Po chvíli jsem zpozoroval, jak se jeden z kamenů ve vodě pohybuje - po vteřině jsem shledal, že se ve skutečnosti jedná o drzou želvu, která na mě nyní zírá od špičky mé boty. Natáhl jsem prst a ona hlavu, chňapla po něm a zakousla se. Potvora jedna zubatá.

Den má dvacet čtyři hodin. Člověk prý potřebuje alespoň sedm hodin spánku denně, tohle je mimořádná situace, tudíž to stáhnu na šest. Musím chodit do práce, což dělá mínus sto šedesát osm. Přes týden stačí rodině k večeři chleba a něco k tomu, ale v sobotu a v neděli (a na velikonoční pondělí) jsem nucena vařit. Příprava oběda trvá průměrně jeden a půl hodiny, když k tomu přidám hodinu na nákupy, musím odečíst dalších třicet osm a půl hodiny.
Přesto mi pořád zůstává víc než deset volných hodin denně. Tak proč krucinál píšu každé drabble až za pět minut dvanáct?!

Oblečená do neforemné ochranné kombinézy se v zástupu dalších opravářů šourám do výtahové šachty.
Do podzemí. Ke strojům.
Pracovat se musí. Kdo nesežene práci v soukromém sektoru, musí se přihlásit do státního programu plné zaměstnanosti a vzít práci, která mu bude přidělena. Nepracovat je zločin, který se trestá.
Mně byla přidělena práce opravářů v Potrubí. Jedna z těch nejhorších, ale co bych se svým jménem čekala, že. Každou chvíli se nějaký opravář zraní, smrt taky není ničím výjimečným.
Město nad námi chce žít a je mu jedno, kdo za to zaplatí.
Já jsem odhodlaná přežít. A získat konečně svou svobodu.

Pan profesor Parkhill se usadil u psacího stolu, nasadil brýle a jal se opravovat úkoly. Téma bylo tentokrát jednoduché – Práce v domácnosti. Z hromádky popsaných papírů na něj vykoukla písmena proložená hvězdičkami. S povzdechem založil práci až na dno. Začne raději něčím spolehlivějším. Á, slečna Mitnicková. Nu ano, zase zcela bez chyby…
Hromádka se postupně snižuje a pan profesor se nezadržitelně začíná blížit k poslednímu úkolu.
„Myluju uklízet. Mám prima savec. Ten má cuc! Jen zapnu a velký chlupatý špiny pryč.“
Pan profesor s oroseným čelem odloží brýle. Jak jen příští hodinu vysvětlí rozdíl mezi vysavačem a savcem panu Kaplanovi?