Karneval svatých

Táhli od města k městu.
Harlekýn, směšný v roztrhaných cárech, Kolombína snící o tom, že je ladnou tanečnicí, stárnoucí a krásná, rujný jinoch Pantalon a bláznivý Dottore, Scapino, žonglér, který se toužil stát rotační osou, kurtizána Ruffiana, levoboček Isabela, Tristano, milovník, co okradl vlastního otce a dezertér Capitano.
Commedia dell´ arte.
Brali si na paškál všechny malosti, ničemnosti, podlosti, bídu, žárlivost, pomluvy, lakotu, mamon, hrabivost, lži, přetvářku, přestírání. Hráli bez masek a masky strhávali.
Nemluvili vznešenou latinou. Dělali nejapné vtipy. Pouštěli větry a krkali.
Hráli ve městech, vesnicích, na samotách.
Vrhali světlo do tmy.
I Santi Ostinati – Společnost svéhlavých svatých.

„Poslední den,“ pomyslel si generál, „a zase budu u své Annamarie, krásné, dokonalé, vdané Annamarie, věrné Annamarie.“
„Pojedu na noc,“ pravil kupec, „nebaví mě přehrabávání tvých plesnivých látek, ty hovnivále, a Annamarie, má ženuška věrná, bude ráda, když dorazím brzy.“
„Za to ti naúčtuju dvojnásobek, ty bečko hnoje, teď abych se táhnul nazítří k vám,“ odpověděl soukeník dřív, než si vzpomněl, jak milá je věrná Annamarie.
Annamarie se slastně protáhla: „Už budeš muset jít, manžel se asi vrátí časně.“
„Annamarie,“ zašeptal Capitano z mdlob. „Annamarie? Znala jsem jednu Annamarii, říkalo se jí Lehká,“ zamyšleně pronesla Kolombína, „vždycky se uměla otáčet.“

Harlekýn: Navrhuji pokřtít náš nový cechovní vůz náboženskou hrou. Co třeba Zvěstování? Já budu představovat Boha.
Dottore: (polohlasem): Proč nás to nepřekvapuje?
Kolombína: A Panna Maria?
Dottore (polohlasem): V tvém případě bude požehnaný stav opravdu zázrak.
Scapino: Isabella je nejkrásnější.
Ruffiana (uraženě odchází).
Tristano (následuje Ruffianu, cestou spílá Scapinovi).
Pantalon: Já budu anděl! Vím, jak na to!
Harlekýn (nevěřícně): Ještě jsem nepřipravil texty.
Pantalon (zařve): Hádej, co se stalo! Seš v tom!
Kolombína, Dottore, Scapino, Ruffiana (prohýbají se smíchy).
Isabella (váhá mezi smíchem a povznesením).
Harlekýn (složí hlavu do dlaní a mumlá): Proč mám někdy pocit, že mluvím do větru?